Renáta Šťastná
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 598x
Seznam rubrik
Renáta Šťastná
Jak na Nový rok …
Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.
Renáta Šťastná
Dvě vteřiny
Nemohlo to trvat déle než dvě vteřiny. Stalo se to jen pár desítek metrů ode mě. Jela jsem autobusem a stejně jako ostatní lidé kolem skoro nic nevnímala. Stála jsem v uličce a po celém dni v práci měla téměř vypnuto. Prázdný pohled ven. Tramvaj přijíždí do stanice. A přes ni jsem zahlédla jak přes přední kapotu auta letí lidské tělo. Mělo vínové kalhoty, sportovní boty a oranžovobílou bundu. Nemohlo to trvat déle než dvě vteřiny. Dvě vteřiny.
Renáta Šťastná
Úplně obyčejný příběh - ochutnávka č. 1
1. kapitola Stála v kuchyni a přemýšlela o tom, co ještě musí udělat. Páteční odpoledne neměla nikdy moc ráda. Balení a skoro stěhování na chalupu jí nahánělo hrůzu už od pondělka. Tašky jídla, hadrů a kdoví čeho ještě. V neděli večer zase všechno sbalit, naložit a hurá zpátky. K tomu všemu musí zítra ráno do práce. Takže místo slastného vylehávání musí vstát dřív než obvykle, běžet na vlak aby to stihla na čas a v půl třetí zase běžet na vlak, aby stihla ten správný spoj. Ideální začátek víkendu. A teď si musí pospíšit, aby zase nebyly řeči. Za chvíli přijede máma z práce a už slyší ty poznámky, jako Ty jsi nic nepřipravila, cos dělala celý odpoledne? Dospělá a člověk se na ni nemůže spolehnout... Z myšlenek ji vyrušil telefon.
Renáta Šťastná
Zapomínáme na hudbu?
Hudba. Pro někoho slovo. Pro jiného pojem. Pět hlásek, skrývajících mnoho. Komorní, barokní, popová, folková, rocková. Každá něco říká. Každou někdo složil. Zapsal puntíky, kterým se říká noty mezi pět čárek srovnaných nad sebe, kterým se říká notová osnova. Každá hudba vznikla v něčí hlavě, při nějakém rozpoložení – v radosti, smutku, depresi. Každý notový zápis, jež vypadá jako změť puntíků, vlnovek a čárek, v sobě skrývá zpověď. Mluví o citu, lásce, zlobě, hořkosti, touze, vypráví příběhy. Jen je tam musíme umět najít. Když budeme hledat.
Renáta Šťastná
Bez hranic to nejde! (z archivu - rok 2010)
Pan Zdeněk Matějček říkal, že nejméně polovina dětských záchvatů vzdoru a zlosti je vyprovokována tím, že my, dospělci, příliš spěcháme a nemáme čas se s dítětem bavit. Doba je opravdu uspěchaná a spousta dětí tráví radši, než na rodinné procházce, čas s virtuálními přáteli u počítače. Mají pocit, že jsou velcí, všechno vědí a komunikace s nimi je obtížná. Co pak? Ve svém nabitém programu si na nás udělala čas PhDr. Mgr. Veronika Pavlas Martanová, dětská psycholožka z Prahy 6. Pojďme si povídat...
Renáta Šťastná
Proč by holka nemohla jít na fotbal?
Fotbalu vůbec nerozumím. Vím co je gól a faul a aut, vím, že proti sobě hraje dvakrát jedenáct chlapů ( většinou chlapů ), co se honí za míčem jako smyslů zbavení. Vím, že ten, co mezi nimi jakoby zmateně pobíhá, píská na píšťalku a ukazuje žluté a červené karty ( které mimochodem vím, co znamenají) je rozhodčí a ti dva co běhají od branky do půlky hřiště po kraji hřiště jsou lajnoví rozhodčí. Vím, že zápas se hraje dvakrát pětačtyřicet minut a mezitím je přestávka. Vím, co je malé vápno a velké vápno a že to nemá nic společného se stavbou. Vím i to, co je střídačka a kdo je náhradník. Vím, kdo je delegát. Vím taky, že nejdůležitější je čas rozhodčího.
Renáta Šťastná
Tlustá kulatá krasavice
Tykev byla ještě před nedávnem poměrně neznámý zeleninový druh. Zatímco na jižní Moravě a na Slovensku už dávno znali široké možnosti jejího kulinářského využití, v Čechách jsme se s ní teprve seznamovali a zkoušeli, jak tuto zeleninu pestře využít při přípravě pokrmů. Potom jsme začali zjišťovat, čím vším může být prospěšná a nutno říct, že shrneme – li všechna fakta, zůstává tykev neustále nedoceněná.
Renáta Šťastná
Dětská duše je jako křišťálová studánka
„Stačí málo a zakalí se. Potom dlouho trvá, než se vyčistí. Stane se ale i to, že průzračnost, čistota a schopnost osvěžení je nenávratně pryč. Dětská duše je křehká nádoba. Bohužel dost často podceněná, nebo nedoceněná.“ Tak to cítí nenápadný, skromný a emotivní muž – MgA. Jan Hrubec. Loutkař, herec, učitel, zdravotní klaun, lektor, kamarád a taťka synka Simona, člověk s obrovským srdcem.
Renáta Šťastná
Vražedný advent aneb Matylda na stopě 2
Mám ráda příběhy s detektivní zápletkou. To už jsem v souvislosti s knížkou od stejné autorky jednou říkala. To bylo poté, co jsem přečetla první příběh vitální a neúnavné Matyldy. Jeho volné pokračování mě utvrdilo v tom, že tohle čtení je opravdu dobrá volba. A nebyla by to Matylda, aby se kolem ní zase něco nepřihodilo. I tentokrát se, ze zdánlivě bezvýznamné věci vyklube pořádný kriminální případ, ve kterém není nouze o napětí a dokonce ani o vraždu. Matylda Pekárková je čerstvá penzistka, která neumí pořádně odpočívat. Poté, co se vrátí z dovolené na Istrii, kam ji poslala rodina, aby jí příchod do penze trochu zpříjemnila, se její život zase pěkně zamotá. Odpočine si sotva pár dní a slíbí výpomoc ve svém bývalém zaměstnání. Archiv je třeba dát do pořádku a to je pro Matyldu opravdová výzva. Hned první den však narazí na záhadu, která jí nedá spát. Ale připadá jí dost nepravděpodobné to, co ji okamžitě napadne. Přeci by někdo nefalšoval zápisy v evidenci... Řekne si, že to pustí z hlavy, ale další události na sebe nenechají dlouho čekat. Poté, co ji někdo přepadne v archivu, začne mít strach, že to asi nebylo náhodou. Stále jí nejdou z hlavy všechna proč? Věci dostanou ještě rychlejší spád poté, co se jí ozve její kamarád Dan, se kterým se seznámila na dovolené u moře. Proč se jí v životě pletou do cesty pořád nějaké záhady? Příběh, který začíná nevinně, se dramatizuje a události, které spolu zdánlivě nesouvisí, do sebe najednou zapadají jako ozubená kolečka v hodinovém strojku.
Renáta Šťastná
Nechte dítě, ať se rozhodne samo!
Pochází z československé rodiny a je srdcem muzikant, vždyť k tomu má po svých předcích všechny předpoklady. Jako chlapec se věnoval klavíru a poté začal hrát na bicí. Hudbě se věnuje celý život. Jako učitel působí třináctým rokem a mezi žáky je velmi oblíbený. Trochu přísný, velmi spravedlivý a především kamarádský. To je pan Alojz Hedervári – pojďme si povídat.
Renáta Šťastná
Stačí nebo nestačí, aneb Zdání klame...
Mezi lidmi se neustále množí nespokojenost, rozmrzelost a stížnosti v souvislosti s provozem horoměřické pobočky České pošty. Zajímalo mě, jestli se v nejbližší době můžeme těšit na nějaké změny k lepšímu. Proto jsem se obrátila přímo na provozního ředitele Regionu Střední Čechy, Bc. Aleše Havránka, nejpovolanějšího člověka pro komunikaci s širokou veřejností. Posuďte sami, jak to s námi vlastně vypadá.
Renáta Šťastná
Jaké je žít s hudbou?
Paní Markéta Džuneva vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, učitelství pro první stupeň s rozšířenou hudební výchovou, následně pěveckou konzervatoř, potom obě zaměření spojila dohromady a dnes působí jako učitelka zpěvu a hlasový a pěvecký pedagog.Žije v Horoměřicích nedaleko Prahy, kde druhým rokem vede chlapecký pěvecký sbor Pueri, jednu ze sekcí českého chlapeckého sboru s dlouholetou tradicí - Pueri Gaudentes. Své dva syny vede mimo jiné i k hudbě, protože jak sama říká, vyčítala by si, že jim nedala hudební vzdělání. Půjdou – li v jejích šlépějích, už bude jen na nich. Pojďte se seznámit.
Renáta Šťastná
Oči o člověku prozradí víc než slova
Říká se, že oko je okno do duše. Básníci přirovnávají oči ke dvěma studánkám a v pohádkách se píše o ostřížím zraku. Zrak je první z pěti smyslů, kterým vnímáme podněty přicházející z okolí. Zrakem vyhodnocujeme barvy, tvary, strukturu materiálů, pohledem dokážeme odhadnout vzdálenost, ale také momentální náladu jiného člověka. Z očí se dá i laickým pohledem vyčíst, co se v tom druhém odehrává. Někdy jsou oči jiskrné, veselé a upřímné, jindy se v nich zračí smutek, prázdnota nebo strach. Při komunikaci je velmi důležitý oční kontakt, stejně jako mluva těla. Očima se dá mluvit beze slov. Díky zraku máme možnost velmi širokého rozhraní komunikace se světem. Vždyť i dítě už od narození rozeznává okolní svět ze všeho nejdřív zrakem. Na oko se dnes podíváme z různých úhlů.
Renáta Šťastná
Vše co se v nás děje, má svůj účel a přesně daná pravidla
S traumaterapeutem Milanem Hořínkem, jsem si povídala o Meta-medicině, která klade důraz na emocionální aspekty zdraví a je rozšířená o další oblasti, které mají vliv na léčebné postupy. Jejím spoluzakladatelem je Richard Flook, jemuž bylo pouhých 12 let, když jeho matka zemřela na rakovinu prsu. Intuice mu říkala, že existuje spojitost mezi zdravím a stresem a on se rozhodl, že najde způsob, jak lidem pomoci se léčit. Pan Hořínek při svých sezeních s klienty využívá obou filozofií a pro naše povídání je souborně nazval Nová medicína.
Renáta Šťastná
Umírání nemusí být provázené jen strachem
Člověk si často nechce připustit, že kdykoli může nastat konec jeho životní cesty. Sdělení nepříznivé diagnózy, kterou nelze dál léčit, znamená pro pacienta a okolí velký šok. Pokud už ale člověku nedokáže léčebná péče nic dalšího nabídnout, nemusí to hned znamenat jen pasivní čekání na smrt. Stále je možné zajistit péči, která pomáhá řešit problémy posledních okamžiků života. Je to tzv. paliativní péče. Jejím cílem je zmírnit pacientovu bolest a tělesné a duševní strádání a současně poskytnout i podporu jeho blízkým. Neodvrací se od nevyléčitelně nemocných, chrání jejich důstojnost, klade hlavní důraz na kvalitu života, který mu ještě zbývá, a pomáhá zvládat zármutek nejbližších i po smrti blízkého člověka. S paliativní péčí má letité zkušenosti MUDr. Adriána Youngová, která stála i u založení prvního hospicu na Slovensku. V současně době úzce spolupracuje s domácím hospicem Cesta domů. Je praktická lékařka, praxi provozuje na Vítězném náměstí na Praze 6.
Renáta Šťastná
Práce s dětmi musí procházet skrz duši!
Při fotografování dětí je nejdůležitější navodit tu správnou, uvolněnou atmosféru. Díky tomu, že je sám tatínkem tří dětí, je vůči dětské duši nesmírně vnímavý a citlivý. Ví, jak moc je pro dítě důležité, aby se cítilo dobře v cizím prostředí. A tím takový fotoateliér bezesporu je. Mezi spoustou světel a stojanů může prcek zažívat rozporuplné pocity. A navíc po něm ten strejda chce, aby se usmívalo, dalo ruku sem a nohu tam... O tom, jaké to je za hledáčkem fotoaparátu s těmi nejmenšími před objektivem, si s námi povídal charismatický muž původem z Ostravy, pan Petr BOB Bouchal.
Renáta Šťastná
Recenze - Jedna vražda stačí s podtitulkem Matylda na stopě 1
Název: Jedna vražda stačí s podtitulkem Matylda na stopě 1/ Autor: Ivana Hutařová/ Žánr: Beletrie pro dospělé/ Nakladatelství: JaS, s.r.o., Praha 5/ K vydání připravila: Jana Semelková/ Korektura sazby: Věra Marušková/ Ilustrace: Klára Mayerová/ Obálka: Karim /Rok vydání: 2013, 2. publikace, vydání první, vázaná/ Počet stran: 160/ ISBN: 978-80-904936-1-2
Renáta Šťastná
Udělat z jednoduchého složité jde lehce, ale opačně je to velmi slo
"Léčit se sám znamená převzít sám za sebe zodpovědnost a pracovat na sobě." Dasha Kocourková se od dětství intenzivně věnovala sportu. Využívala svůj talent a lásku k pohybu, kde jen to bylo možné. Pracovala jako trenérka v oboru fitness po celém světě. Pak ale zčistajasna přišly vážné zdravotní problémy a pro ni začalo velmi těžké období plné bolesti, strachu a beznaděje. Byla velmi mladá, když jí lékaři diagnostikovali endometriózu – vážné onemocnění dělohy, na kterou nebyl lék a nikdo nevěděl, odkud přišla. Křehká usměvavá žena, která ví o bolesti své.
Renáta Šťastná
Na některé věci není člověk nikdy připravený
Paní Martina Čapková žije spokojeným životem na okraji Prahy. Její rodina – milující manžel a osmiletá Terezka s dvouletým Vojtíkem – jsou třemi smysly jejího života. Stačilo málo a všechno mohlo být dnes úplně jinak. Jakou životní cestou bude muset projít, neměla nejmenšího tušení.
Renáta Šťastná
Važme si toho, že můžeme vnímat všemi smysly!
„V těhotenství slepnu, po porodu se vše vrací do normálu, ale ty uzlíčky štěstí v zavinovačce za to přeci stojej...“ Paní Jana Stojanová je maminka na mateřské dovolené. Má syna Mikoláše (4 roky) a dceru Rozárku (15 měsíců). Jak sama říká, je zkrátka máma na plný úvazek! „Svoje živé dětičky si moc užívám a jsou mi vším, i když mi z nich jde často hlava kolem,“ říká s láskyplným úsměvem.
Renáta Šťastná
A pak že na lupénku nic neplatí …
„Nejdůležitější je zodpovědný přístup pacienta a pečlivě dodržovat stanovené postupy!“ Pan Vladislav Skořepa (42) je nenápadný, avšak velmi charismatický muž. Poznala jsem ho jako veselého a usměvavého člověka, pro kterého neexistuje slovo problém. Zamotané situace řeší s nadhledem a bez emocí a kdo jej poznal, rád tráví čas v jeho přítomnosti. Protože je obklopen pozitivní energií, je s ním pohoda. Když mi zběžně řekl svůj příběh, jakoby o nic nešlo, z tváře mi zmizel úsměv a moje, už tak hluboká, vráska na čele byla ještě hlubší. Znám pár lidí, kteří se potýkají s lupénkou, a vím, že žít s ní není žádný med. Pan Vláďa dal mým zkušenostem s ní úplně nový rozměr.
Renáta Šťastná
Jsou všude kolem
Gumové, čokoládové, cucavé, žvýkací a nevím jaké ještě... Bombóny. A není před nimi úniku. Jsou všude a je jich strašně moc. Mě jako mámu čtyřletého závisláka to dráždí o to víc, že se snažím ho před nimi izolovat a potom přijede tetička a „No toutej, čo šem ti pšivežla...“
Renáta Šťastná
Sběratelství
Jo, sběratelství, to je téma na úvahu! Přiznám se, že sběratelství je mi velmi blízké už od dětství. Sběratele mám ráda, znám jich mnoho a sama jsem jedním z nich. A tak mám i pochopení pro to, že se někteří tváří a chovají, jako by byli z jiného světa, pro jejich vrtochy a rozmary a docela dobře chápu tu touhu po novém úlovku, pro jehož získání jsou ochotni udělat prakticky cokoli a dokážu i soucítit s tím, koho potká smutný okamžik a o svoji trofej přijde. Znám ale i pár lidí, kteří pro tuhle, jak někteří z nich říkají exotickou, skupinu lidí nemají vůbec žádné pochopení. Celkem vzato, jim to ale vůbec nevadí, mají svůj svět a v něm si spokojeně žijí.
Renáta Šťastná
Ona
Je nemocná. Ví to. Je statečná. Mluví o tom otevřeně. Snaží se žít čestně a štve ji, že ostatní to šidí. Dneska se mě zastala. Co zastala, pohádala se. Kvůli tomu, že někdo řekl něco ošklivého o mém synovi. Kvůli tomu, že to navíc byla lež, se v ní vařila krev. Nesnáší lež a bojuje proti ní. Ví totiž o životě svoje. Ví, jaké jsou ty pravé hodnoty. Ví, čím si prošel můj syn. Bránila ho. Bránila mě. A bránila by každého jiného, kdyby jí za to stál. Kašle na slepičí pomluvy a je schopná říct cokoli komukoli do očí. A pak si za tím stojí. Protože ví, že není čas na nějaké hlouposti.
Renáta Šťastná
Na schovávanou
Stane se, a to se prostě stane, že občas není něco k nalezení. Ať hledáte jak hledáte, výsledek je nulový. Já takhle několikrát hledala špunt od dřezu. Obyčejný černý kulatý špunt na třicet centimetrů dlouhém řetízku. Ne snad, že by se mi schoval sám. Velkou, řekla bych hlavní, roli tady hrál taťka. Když se to stalo poprvé, prostě jsem šla a položila otázku: „Nevíte někdo náááhodou, kde by mohl být špunt?“ Zpravidla bývá tam, kde má být, čili u dřezu. Mamka na mě vrhla pohled plný údivu, proč se ptám na věc, která je nad slunce jasná.
| předchozí | 1 2 | další |
