Renáta Šťastná
- Počet článků 87
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 595x
Seznam rubrik
Renáta Šťastná
Večery u nás
Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.
Renáta Šťastná
Na hradě Okoři…
Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.
Renáta Šťastná
Láska kvete v každém
Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.
Renáta Šťastná
Kniha,knížka, knížečka
Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.
Renáta Šťastná
Jsem normální pako!
Znáte situaci, kdy spěcháte, máte všechno přesně rozplánované, víte, že každá minuta má svoje využití a na prodlevy není čas? Určitě to znáte. Tak moje dnešní ráno bylo typickým úkazem toho, že člověk míní a... Zastavila jsem před školkou, kam jsem vezla syna, všechny věci a buch buch ... pozavírala všechny dveře a šli jsme. Pusa, pohladit, přitulit, pomazlit, zamávat a rychlý odchod k autu. A ejhle: jedna kapsa prázdná a v druhé - klíče od baráku. V naději, že klíče od auta zůstaly na skříňce ve školce, jsem se otočila, vyběhla poslušně v návlecích čtyřicet schodů a mezi dveřmi se srazila s paní učitelkou.
Renáta Šťastná
Jak jsme rybařili
Jak jsme rybařili Celý tenhle rybářský příběh začal tím, že jsme se, na rozdíl od jiných zarputilých rybářů, pěkně vyspali, vydatně nasnídali, v klidu popili kávu a kolem deváté naše partička vyrazila. Předpověď počasí byla příznivá, ale pohled na zčernalé nebe dával vytušit, že někdo zase chybil v odhadu. „Když začne pršet, tak se zvedneme a odjet můžeme vždycky,“ řekl kamarád, kterého jsme zvolili velitelem, a cpal pruty do auta.
Renáta Šťastná
Co se děje pod peřinou …
„ Miláčku, chceš si s ním chvilku pohrát ? “ otázka mě zastihla právě když jsem byla jednou nohou nakročená do postele. Moje drahá polovička byl pod peřinou, koukaly mu jen oči a nos a lišáčky na mě mrknul. „ Co ? “ zeptala jsem se hloupě. Jediné co mi běželo hlavou byla myšlenka na zasloužený spánek.
Renáta Šťastná
Cestování
Vyrazili jsme s ONdrou k přátelům do Neratovic. Jela jsem záměrně po obědě a věřila, že ONdra usne hned, jakmile se rozjedeme. Jenže... Z dřímoty ho vyrušil každý traktor. Očka, do té chvíle zavřená, se rozsvítila pokaždé, když nás míjel s valníkem a nebo bez něj. „Maminko, a proč jezdí dneska tolik traktorů?“ „Je podzim, ONdrí, a traktory mají moc práce na poli, víš?“
Renáta Šťastná
Čas ukázal …
Hledala lásku, něhu, porozumění a třeba i tátu pro svého prcka. Říkala si, ať je jakýkoli, jen ať je má rád. Čas se vlekl. Našla ho. Připadalo jí, že našla zázrak. Svobodný, bezdětný, nezadaný, choval se k nim hezky. Věděl, že ona je dva a tak to prostě bylo. Navíc byl velmi přitažlivý. S domečkem a smělými plány. Hned si je oba pustil do svého života. O společné budoucnosti mluvil s takovou samozřejmostí, že na místo vedle něj byla náležitě pyšná. Nadšeně řekla, že s ním odejde. Žena má přeci následovat svého muže. Radoval se. A čas letěl.
Renáta Šťastná
Dvě malá křídla …
..tu nejsou, byla tu málem a ... Při této písni je mi pokaždé smutno. Ne vždycky jsem ale chápala o čem je. Když jsem ji slyšela poprvé, zaujala mě melodií, text byl srozumitelný jako celek. Křídla, máma, lékař, hřích?, nejsou, bloudí, kudy bloudí? A dál nic. Slzy v očích z nevysvětlitelného důvodu.
Renáta Šťastná
Úplně obyčejný příběh - ochutnávka č.3
2. kapitola Budík. Vždycky, když se tak krásně spí, zazvoní budík. K čertu s ním. Denisa ho smetla ze stolku jedním pohybem. Jindy by ležela tak dlouho, dokud by ji hlad nevyhnal z vyhřáté postele ven. Jenže představa, že jí přesně za hodinu jede vlak do Prahy, ji postavila na nohy ve vteřině. Otevřela okno a zahleděla se ven. „Ahoj slunce!“ zavolala. „Ahoj hvězdo,“ ozvalo se odněkud. Lekla se, až sebou trhla. Vyklonila se z okna a uviděla tatínka, jak sedí v houpačce a usmívá se. „Tati, co děláš tak brzo venku?“ „Nemohl jsem dospat, vždyť mě znáš. Máš na stole kafe a snídani.“ „Ty jsi skvělej, teda doufám, že jednou najdu chlapa, jako jsi ty, hned jsem dole.“ „No, hlavně nehledej takovýho blbce, jako jsem já,“ zhoupnul se a usmál.
Renáta Šťastná
Chci prostě dělat radost!
HOROMĚŘICE - „Dostala jsem se do skupiny zázračných lidí. Je to jedna osobnost vedle druhé. Mají zvláštním způsobem něco společného. Jsou to lidé, kteří mají druhým co dát, a hlavně chtějí rozdávat smích." Křehká, velmi skromná žena, herečka, majitelka umělecké agentury, maminka dvou malých dětí. K tomu všemu ještě zdravotní klaun. To je Jana Epikaridis.
Renáta Šťastná
Úplně obyčejný příběh - ochutnávka č. 2
„No táto...“ „Ještě jsem neskončil,“ umlčel ji gestem a odkašlal si. „Je neslušné, když někomu skáčeš do řeči, nemyslíš?“ Denisa koukala na tátu jako na zjevení. Takhle v ráži ho dlouho neviděla. A ještě k tomu mluví s takovým klidem. Však ona to ví, jak jde o ni, jde všechno stranou, rval se za ni vždycky do krve, zastával se jí už od malička, a proto ho má tak moc ráda. Je přísný, ale spravedlivý. „Maruško, vžij se do její situace, vzpomeň si na to, co jsi dělala v jejím věku. Seděla jsi doma a vyšívala, pletla nebo co? Ale jdi ty. Vzpomeň si, že jsme se poznali, když ti bylo devatenáct. A ptala ses někoho? Ne, neptala. Vždycky jsi vašim oznámila, že jdeme tam a tam a přijdeme v tolik a v tolik. avíc ses s nikám nebavila.“
Renáta Šťastná
Dětská duše je jako křišťálová studánka
„Stačí málo a zakalí se. Potom dlouho trvá, než se vyčistí. Stane se ale i to, že průzračnost, čistota a schopnost osvěžení je nenávratně pryč. Dětská duše je křehká nádoba. Bohužel dost často podceněná, nebo nedoceněná.“ Tak to cítí nenápadný, skromný a emotivní muž – MgA. Jan Hrubec (37). Loutkař, herec, učitel, zdravotní klaun, lektor, kamarád a taťka synka Simona, člověk s obrovským srdcem.
Renáta Šťastná
S koulí v ruce a úsměvem na tváři
HOROMĚŘICE - Bowling je poměrně mladý halový sport, ve kterém se hráči snaží hozenou koulí srazit co nejvyšší počet z deseti kuželek na konci dráhy o délce 18,30 m a šířce 1,05 m, vyrobené ze dřeva nebo umělé hmoty, složené z 39 až 42 tenkých podélně položených pásů. Kuželky jsou z tvrdého javoru nebo z plastu, koule je z polyuretanu, má striktně daný průměr a tři otvory a liší se hmotností. Při hře můžete hrát vlastní koulí ve speciálních botách. V České republice se hráči závodního bowlingu sdružují v České bowlingové asociaci. Mladý, nadějný, nenápadný a stále usměvavý Michal Štefan (31) propadl vlastní zálibě a předává zkušenosti malým a snaživým závodníkům v bowlingovém centru v Horoměřicích a Velkých Přílepech.
Renáta Šťastná
Bývá mi i smutno
Je mi smutno. Jedinou mojí jistotou je, že můžu obejmout ty dva, co tolik miluju. A to není málo. To vůbec není málo. Zatím, co se mi rozplývají ty jistoty, které jsem dosud měla a stavěla na nich celý život, můj syn a můj muž jsou moje dva pevné pilíře. Jsou to moje dva světlé body, které mi svítí na cestu. Ale moje vráska na čele je čím dál hlubší.
Renáta Šťastná
Za zábavou
Ucpaná silnice, přikázané směry jízdy a zákazy vjezdu, policie, auta, lidi, děti, psi. Kolotoče, hudba z reproduktoru, houpačky, hudba z ještě většího reproduktoru, střelnice, hudba, výskot dětí, houpačky, pokřik lidí, střelnice. Langoše, vysmátí lidé, pražené mandle, bílý burčák, žužu, kapesní zloději, turecký med, červený burčák, klobásy na grilu, burčák, mažoretky, pečená selata, fronty na záchod, burčák, burčák, burčák, vařená kukuřice, modré nebe, pálící slunce, stánky s keramikou, stánky s hračkami, burčák, indián hrající na flétnu, burčák, poníci, perníková srdce, opilci, stánky s korálky, bezdomovci, děti, zmrzlina, burčák, sirény, sanitka, davy lidí, burčák, cizinci, holubi, Dan Bárta, tleskající dlaně, burčák.
Renáta Šťastná
Motel Nonstop
Mockrát jsem tu písničku od Petra Spáleného slyšela, ale až nedávno mi došel obsah: jel v noci autem a byl vyčerpaný a unavený, skoro usnul za volantem. Uviděl nápis MOTEL NONSTOP a zastavil u něj. V tu chvíli nápis zmizel. „Snad někdo blízký přál si abych žil...“ je nadějí, že někdo, komu na něm záleží na něj v tu chvíli moc myslel a přál si, aby se ve zdraví vrátil zpět. Kdo to mohl být, v písni neříká. Ale mohl to být kdokoli – maminka, která miluje svoje dítě nade vše. Žena, která mu dala dítě, které v tu chvíli jistě sladce spí v postýlce. Nebo prostě kdokoli, komu v tu chvíli chyběl.
Renáta Šťastná
Mluvte se svými dětmi!
Milí rodiče, mluvte se svými dětmi. Je to důležité nejen pro ně, ale i pro vás. Nechci dělat chytrou, neb o komunikaci toho bylo již řečeno víc než dost. Proto se zdržím dlouhých průpovídek a dám pár vlastních příkladů: Můj syn chodil se školkou na plavání. Po pár hodinách byl naprosto negativní a učitelka i plavčík vyřízení, že vůbec nespolupracuje. Čert vem těch patnáct stovek, řekla jsem si, ale něco za tím vězí. A já tomu přijdu na kloub.
Renáta Šťastná
Prohra
Malá culíkatá holčička v kočárku se usmívala a byla k zulíbání. Nastoupila jsem do autobusu mezi posledními, ale místo k sednutí jsem ještě našla. Aspoň znaveným nohám dopřeju trochu odpočinku. Maminka ve strakaté sukni, ke které moc neladily boty, ani svetřík, dokonce ani korále, seděla vytočená do uličky, takže ji každý musel téměř překročit. Držela v ruce, podle mého soudu, drahý mobil a vyťukávala nejspíš nekonečnou esemesku. Holčička se začala ošívat.
Renáta Šťastná
Náš první týden
Pondělí Na to, že jde první den do školky se choval dost suverénně. Vstal v šest a s prohlášením, že je ráno a jdeme teda konečně do té školky se nechal obléknout. Ze šatničky mi utekl dřív, než jsem si stačila vzít přezůvky a zapadl do třídy. Ani mi, pacholek, nezamával. Prý nezlobil a byl zlatíčko.
Renáta Šťastná
Nedělaj´ mi velkou nohu?
„Hele, jsem si koupila nový boty,“ zvedla maminka, sedící u piva, nohu téměř až k rameni. „Nedělaj mi velkou nohu?“ „No jsou fakt pěkný, Věro. A kde jsi je...“ „Hele, a nedělaj mi velkou nohu?“ „Nedělaj, a kdes je teda koupila?“ zeptala se opakovaně s naléhavostí druhá maminka.
Renáta Šťastná
Konečně spolu!
Smáli se na sebe už z dálky. Štíhlá blondýnka se silnou vrstvou make-upu, který už moc nedržel pohromadě za sebou táhla obrovský kufr. Byla zjevně vyčerpaná po dlouhé cestě. Vyzáblý pihovatý elegán v dlouhém kabátě a klobouku se šálou ležérně přehozenou kolem ramen výskal radostí. Úsměvy, výkřiky, mávání.
Renáta Šťastná
Láska je láska
Nevkusně oblečená blondýnka, podle mého odhadu tak patnáctiletá. Tmavovlasý chlapec s uhrovitou pletí s okousanými nehty. On v ruce žmoulal třicetiletou igelitku a ona květinu v papíru, kterou od něj zřejmě dostala a která jí evidentně překážela. Na peróně mu seděla na klíně a její krajková sukýnka s volánky kratší než mini ukázala lidem okolo všechno, o čem on neměl možná ani tušení. Nastrkala ho do vagónu, zatlačila do sedadla a svou útlou ručku mu hodila kolem krku. On jí něco říkal a snažil se usmívat, leč ona k němu promlouvala výhradně řečí svého těla. Smyslně si olizovala rty, potom jemu ucho, a když její jazyk začal brázdit náznak jeho řídkého strniště, pán sedící vedle nich odvrátil tvář na druhou stranu.
Renáta Šťastná
Jak jsem jela s nohou …
Na tuhle operaci jsem se vůbec netěšila. Takový strach jako teď jsem neměla nikdy předtím. Prostě jsem se bála, že se neprobudím. Svěřila jsem svoji obavu Vláďovi a ten si ťukal na čelo a pak mi vynadal, co to říkám za hlouposti. Na druhou stranu jsem ale tušila, že Na Homolce budu v dobrých rukou. Jediné, co mě ale opravdu štvalo, byla vidina, že tam proležím celou středu jen tak, na prázdno, protože na operační sál jedu až ve čtvrtek ráno. Vybavila jsem se knížkou a čistým blokem, to případ, že by mě přepadly nějaké chytré věci hodné zaznamenání. S odhodláním a hlavou vztyčenou jsem se nechala odvézt před nemocnici. Vláďa se se mnou rozloučil a odjel. Zůstala jsem tam sama se svojí velkou modrou taškou a srdce cítila v krku. Zvládnu to, povzbuzovala jsem se, přece jsem zvládla jiné operace. Vidina, že za pár týdnů bude moje levá noha hlaďoučká bez té krabaté křečové žíly, mi dodávala odvahu.
| předchozí | 1 2 3 | další |
