Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Na některé věci není člověk nikdy připravený

Paní Martina Čapková žije spokojeným životem na okraji Prahy. Její rodina – milující manžel a osmiletá Terezka s dvouletým Vojtíkem – jsou třemi smysly jejího života. Stačilo málo a všechno mohlo být dnes úplně jinak. Jakou životní cestou bude muset projít, neměla nejmenšího tušení.

 Zpočátku nevěděla skoro nic

„Dětství jsem prožila s dětmi z okolí. Chodili jsme společně do školy a užívali si bezstarostná léta, první lásky a první zklamání, každý z nás to zná. Tehdy jsem neměla ani ponětí, co mě v životě potká. První projevy nemoci se objevily chvíli po střední škole. Občas jsem viděla dvojitě, ale vždy to po nějaké době přešlo. Příliš jsem se o to nestarala, říkala jsem si, že se to třeba občas stává, z únavy nebo ze stresu. Nevěnovala jsem tomu přílišnou pozornost. Ale potom, to mi bylo asi čtyřiadvacet let, přišla první velká ataka (v souvislosti s roztroušenou sklerózou se tak označuje vzplanutí zánětu – pozn. red.) a záhy verdikt lékařů – nejspíš se jedná o roztroušenou sklerózu. Celkově se mi zhoršila stabilita, ztrácela jsem rovnováhu a neudržela směr při chůzi. Začínala jsem být zmatená a vystrašená. Když jsem posléze přestala cítit i chuť, věděla jsem, že se něco děje. Podstoupila jsem vyšetření - lumbální punkci - a ta potvrdila diagnózu. Bez tohoto vyšetření vám nikdo stoprocentně diagnózu nepotvrdí. Rázem jsem se ocitla v jiné dimenzi. V uších mi zněla slova lékařů, že roztroušená skleróza (RS) je chronické zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému a jde o nejčastější netraumatické invalidizující neurologické onemocnění u mladých dospělých. Na celém světě má RS odhadem dva milióny lidí. Příznaky se mohou lišit, mezi nejčastější příznaky RS patří rozmazané vidění, necitlivost nebo brnění končetin a poruchy síly a koordinace.“

Život vzhůru nohama

„S faktem, že jsem nemocná, jsem se smiřovala nejméně rok. Najednou bylo všechno jinak, nemohla jsem nic z toho, co předtím ano, tělo mě neposlouchalo a já jsem ztrácela naději, že uskutečním svoje sny. Hroutila jsem se při pomyšlení, že nebudu mít děti, muže, nebudu moct dělat věci, které mám ráda. Netajím se tím, že jsem pomýšlela na sebevrdaždu, ten první rok byl opravdu nejhorší a zvládla jsem to jen díky obrovské podpoře mých blízkých. V první řadě mi strašně moc pomohla rodina, rodiče a sestra Jana. Bez nich bych to určitě nezvládla.  Obrovskou podporou mi byla také Doc. MUDr. Eva Havrdová, vedoucí RS centra na Karlově náměstí, které se zabývá nemocí samotnou, studiemi a vhodnými léky. Paní doktorka v současné době přednáší nejen studentům u nás, ale také v cizině. Nasazení mojí léčby injekcemi Rebif 22 proběhlo zhruba rok po první atace. Rebif® je vysoce čištěná rozpustná bílkovina podobná přirozenému interferonu beta, který se vytváří v lidském těle. Patří do skupiny léčiv známých jako interferony, což jsou přirozené látky, které přenášejí informace mezi buňkami, a hrají nenahraditelnou roli v imunitním systému. Dokážou zmírnit poškození centrálního nervového systému, které roztroušená skleróza způsobuje. Bylo prokázáno, že Rebif® snižuje množství a závažnost relapsů (návrat příznaků nebo opakující se stav, který člověka zasáhl) a zpomaluje tak rozvoj invalidity, proto je užíván k léčbě roztroušené sklerózy. Rebif®, který byl schválen v Evropě v roce 1998 a v USA v roce 2002, je registrován ve více než 90 zemích po celém světě. Bylo prokázáno, že oddaluje rozvoj postižení a snižuje četnost relapsů. To všechno jsem se o léku dozvěděla. Nevěděla jsem, co mě čeká, jak se všechno bude vyvíjet a s jakým výsledkem, ale věděla jsem, že něco udělat musím.“

 

Hlavní je se nevzdávat

„V této léčbě vlastně pokračuji dodnes. Docházím na kontroly do centra na Karlově náměstí pravidelně jednou za tři měsíce. Injekce si už dlouho aplikuji sama. První vpich před těmi mnoha lety mi trval téměř patnáct minut. Měla jsem strach a nejhorší bylo propíchnout kůži. Ale samozřejmě i to jsem zvládla, je to otázka cviku. Po nějaké době se i manžel, který mě moc pomáhá, naučil píchnout mi injekci, nikdy se špatně nezmínil, když mi něco nešlo, nebo mi nebylo nejlépe. A takových okamžiků se mnou zažil také dost. Vždycky vyslechl moje nářky, které naštěstí nepřichází moc často a vždycky mi bez váhání a dlouhého rozmýšlení pomohl. Zažil se mnou ataky nemoci, které se dostavily po obou porodech. I přesto, že obě těhotenství byla úžasná a bez nejmenších problémů, po porodu se nemoc opět ohlásila. Věděla jsem ale, že to zvládneme, nepřipustila jsem si, že nás moje nemoc položí.“

Jak se dá žít s takovou diagnózou?

„Vím, že teď je nemoc v klidu a pod kontrolou, ale může kdykoli a kdekoli opět zaútočit.  Je to zkrátka taková potvora nevyzpytatelná, ale vím o ní dost, ale i tak mě občas překvapí. Nemám skoro žádná fyzická omezení a díky včas zahájené vhodně zvolené léčbě jsem ani nikdy neměla. Hodně je to v hlavě, v psychice. Myslím si, že psychika a tělo jsou hodně propojené. Celou dobu dělám všechno, co mi tělo dovolí, možná jsem více unavená než dřív, například už nevydržím lyžovat celý den, jako tomu bývalo dřív, ale lyže si dopřeji jak je to jen možné. V létě jezdím hodně na kole, vlastně můžu dělat cokoliv, i když v omezené míře. Nakonec jsem si splnila svoje sny, i když mi to po stanovení diagnózy připadalo naprosto nemyslitelné. Vědomí, že „Můžu cokoli!“ mi dává obrovskou sílu. Mám dvě krásné zdravé děti, které o mojí nemoci zatím nevědí, a skvělého muže, ve kterém mám obrovskou oporu. Mám samozřejmě svoji práci, hodně přátel a taky koníčky. Zpívám ve sboru, a věnuji se kultuře vůbec. Chodíme do divadla a na koncerty, žijeme úplně normálním životem. Dvakrát týdně chodím cvičit pilates k protažení a zpevnění vnitřních svalů, především břicha a dna pánevního. Pilatesova metoda se snaží docílit řízeného pohybu ze silného středu těla. Doma cvičím také jógové cviky. K mojí duševní pohodě mi také moc pomohl pan Ota Morávek, který na základě počítačové diagnostiky zvolí vhodné cvičení, masáže a rehabilitaci. Spolu s úpravou stravovacího režimu mi poskytl tělesnou a duševní terapii. Jím všechno, na co mám chuť a občas si dám sklenku vínka. Nekouřím, i když jsem kouřila léta a hodně a rozhodně si myslím, že skoncování s tímto zlozvykem mi moc prospělo. Takže žiju a mám se dobře. Lidi, které mám ráda, a oni mají možná rádi mě, mám kolem sebe a jsou vlastně pořád se mnou. Mohla bych si přát víc?“

 

Autor: Renáta Šťastná | neděle 5.1.2014 6:00 | karma článku: 10,85 | přečteno: 645x
  • Další články autora

Renáta Šťastná

Jak na Nový rok …

Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.

4.1.2015 v 9:25 | Karma: 6,17 | Přečteno: 263x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Večery u nás

Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.

20.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,33 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Na hradě Okoři…

Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.

12.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,59 | Přečteno: 422x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Láska kvete v každém

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.

11.3.2014 v 6:00 | Karma: 10,44 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Kniha,knížka, knížečka

Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.

10.3.2014 v 8:00 | Karma: 6,64 | Přečteno: 141x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Čechy zasáhly extrémní bouřky, padaly obří kroupy. Hasiči měli stovky výjezdů

21. června 2024  9:39,  aktualizováno  22:58

Přes Česko prošly velmi extrémní bouřky s nárazy větru kolem 90 kilometrů za hodinu a krupobití....

Češi vjeli do vojenské zóny, fotili se u tanku. Dítě pak usmrtil nalezený granát

21. června 2024  8:52,  aktualizováno  18:16

Chorvatská policie propustila Čecha vyšetřovaného kvůli výbuchu u města Obrovac, při němž zemřelo...

Komentátor Schmarcz se v televizi pohádal se Šlachtou, pak zmizel ze studia

19. června 2024  20:51

„Já jsem se zastal kluků policistů a vy do toho taháte politiku,“ začal křičet komentátor Martin...

Ruská jaderná ponorka plula u pobřeží Floridy. Fotky ukazují její poškození

19. června 2024  13:53

Ruská flotila, která navštívila Havanu, se rozdělila. Část pluje od Kuby směrem k Venezuele,...

Východem Česka prošly silné bouřky a krupobití. Padající strom zabil člověka

19. června 2024  7:32,  aktualizováno  20.6 6:37

Velmi silné bouřky, které ve středu večer zasáhly Moravu a Slezsko, mají jednu oběť. V Českém...

Přijíždí nový slovenský prezident Pellegrini a začíná usmiřování špiček

26. června 2024  6:45

Nový slovenský prezident Petr Pellegrini přijíždí do Prahy na první zahraniční návštěvu v nové...

Ministři obrany USA a Ruska si zvedli telefon, poprvé od loňského března

25. června 2024  21:47,  aktualizováno  26.6 6:38

Americký ministr obrany Lloyd Austin po telefonu hovořil se svým ruským protějškem Andrejem...

Česko má nejvíce malých varen pervitinu v Evropě, říká zpráva centrály

26. června 2024  6:35

Česko vede v počtu malých laboratoří na výrobu metamfetaminu v Evropě. Tento způsob produkce je...

Assange je volný. U amerického soudu přiznal vinu a míří do Austrálie

26. června 2024  2:15,  aktualizováno  6:08

Zakladatel WikiLeaks Julian Assange ve středu před americkým soudem na souostroví Severní Mariany...

  • Počet článků 87
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 595x
"Nikdy není tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř". A toho se držím.

Seznam rubrik