Oči o člověku prozradí víc než slova

Říká se, že oko je okno do duše. Básníci přirovnávají oči ke dvěma studánkám a v pohádkách se píše o ostřížím zraku. Zrak je první z pěti smyslů, kterým vnímáme podněty přicházející z okolí. Zrakem vyhodnocujeme barvy, tvary, strukturu materiálů, pohledem dokážeme odhadnout vzdálenost, ale také momentální náladu jiného člověka. Z očí se dá i laickým pohledem vyčíst, co se v tom druhém odehrává. Někdy jsou oči jiskrné, veselé a upřímné, jindy se v nich zračí smutek, prázdnota nebo strach. Při komunikaci je velmi důležitý oční kontakt, stejně jako mluva těla. Očima se dá mluvit beze slov. Díky zraku máme možnost velmi širokého rozhraní komunikace se světem. Vždyť i dítě už od narození rozeznává okolní svět ze všeho nejdřív zrakem. Na oko se dnes podíváme z různých úhlů.

Trocha odborné teorie

Lékařské knihy praví, že ze všech pěti smyslů je zrak nejsložitější ve smyslu kombinace vjemů a následného vyhodnocení. Světelné paprsky vstoupí dovnitř oka rohovkou a čočkou, jsou registrovány na sítnici na zadní straně oka a vytvářejí dvojrozměrný obraz převrácený vzhůru nohama. Tento obraz je dopraven optickými nervy každého oka do zrakové kůry, kde je otočen do reálné polohy a interpretován. Oko funguje na principu lomu světla, to znamená, že mění směr paprsků, které jím prochází. Nevykazuje – li žádnou vadu, vytváří obraz pozorovaných předmětů vždy na sítnici. Čočka se vyklenuje a zplošťuje v závislosti na vzdálenosti předmětu tak, aby se vytvořil ostrý obraz. Tento proces – akomodace – umožňuje vidění od několika centimetrů až po nekonečno. Místem na oční sítnici, kde je největší hustota buněk umožňujících barevné a současně i nejostřejší vidění je žlutá skvrna (makula). Obraz, na který se člověk dívá zpříma, se promítá právě do tohoto bodu. Některá onemocnění související s poškozením žluté skvrny jsou velmi vážná a mohou způsobit až oslepnutí.

Oko a jeho funkce a vady

Nejčastějšími zrakovými vadami jsou dalekozrakost, krátkozrakost a astigmatismus. Dalekozrakost (hypermetropie) nastává, když je oko fyziologicky příliš krátké. Ostrý obraz se vytváří za sítnicí a na sítnici vzniká obraz neostrý. Člověk vidí špatně nejen na blízko, ale i na dálku. Díky neustálé snaze oka o dokonalou akomodaci bývá nejčastějším příznakem bolest hlavy a únavy očí. Tyto potíže nastávají nejčastěji po práci a navečer. Lehká forma přichází obvykle nepozorovaně kolem 40. roku věku. Krátkozrakost (myopie) je vada, která neumožňuje zřetelné vnímání vzdálených předmětů proto, že je oko fyziologicky příliš dlouhé. Ostrý obraz se vytváří před sítnicí a na sítnici vzniká obraz neostrý. Člověk vidí špatně na dálku, ale velmi dobře na blízko. Krátkozrakost bývá vrozená, nejčastěji se začíná projevovat kolem 6. roku a během dospívání. Její vývoj se stabilizuje zpravidla v období ukončení celkového růstu organismu, což je mezi 20. a 25. rokem. Mezi hlavní příznaky patří mhouření očí při pohledu do dálky, nebo dívání se při čtení či psaní příliš z blízka. Astigmatismus je nejčastěji způsoben různým zakřivením přední plochy rohovky, která má normálně kulový tvar. Paprsky vcházející do oka nevytváří jedno ohnisko, ale dvě na sebe kolmé osy v různé vzdálenosti, což způsobuje neostré vidění a zkreslení. Člověk vidí neostře nejen na blízko, ale i na dálku a také nevidí jasné kontrasty, často jej bolí hlava a má unavené oči. Hlavním příznakem je záměna podobných písmen a číslic.

Jak to vidí oční lékař?

„Vidění je složitý biochemický a biofyzikální děj,“ říká MUDr. Božena Gollová, oční lékařka s dlouholetou praxí ve své ordinaci v Praze 6. „Aby sítnice správně fungovala, je nezbytná přítomnost zrakových pigmentů, které si tělo tvoří z vitamínů, provitamínů, stopových prvků a dalších látek. Neustálým rozkládáním a skládáním zrakových pigmentů vznikají impulzy, které putují zrakovým nervem do zrakového centra v mozku. Každý člověk má nějaké stravovací návyky. Může se stát, že organismus nedokáže potřebné látky v dostatečné míře z potravy vyextrahovat a má něčeho nedostatek. Pak může mít člověk oprávněný pocit, že hůř vidí. Do jídelníčku bychom měli zařadit zdroje, které sítnici prospívají. Lutein obsahují žluté plody, například kukuřice, žlutá paprika, ale třeba i vaječný žloutek. Zeaxantin je obsaženýv borůvkách, červeném bobulovém ovoci, červené paprice, ale třeba také dvou deci Cabernet Sauvignonu. Výborným zdrojem lecitinu jsou například játra, arašídy, slunečnicová semena, vaječný žloutek nebo šťáva z vinných hroznů. Selen najdeme ve vnitřnostech, obilných klíčcích, ovesných vločkách, fazolích, rajčatech, citrusech, avokádu nebo rybách. Zinek nabídnou třeba vepřové a hovězí maso, sýry, fazole, pšeničné klíčky, korýši i měkkýši nebo dýňová semena. V neposlední řadě jsou nutné antioxidanty, kterých se v současné době nabízí na trhu široká škála. Pokud je člověk zdráv a nemá obtíže s tlustým střevem, stravuje se pestře, měl by tyto látky doplnit z běžné stravy. Chce - li pro sebe ale udělat něco víc, existují potravinové doplňky, které doporučuji většinou lidem vykonávajícím zrakově náročnou práci, obzvláště pokud hodně sedí a pracují s počítačem.“ Jako téměř nezbytné doporučuje paní doktorka pravidelné návštěvy u očního lékaře po 45. roce věku.„Každý má po třech letech nárok na nové brýle, a v tomto věku by jej měli lidé využívat. I přesto, že nemají potíže, měli by si oči nechat prohlédnout a předejít případným vleklým potížím ve starším věku.“

Makulární degenerace

Poruchy vidění mohou být různé. Přijde – li k lékaři pacient a stěžuje si na obtíže jako mírně zvlněné přímé linie, na které se člověk dívá, nebo se mu při čtení zdá, že některá z písmen chybí či dochází k poruchám barevného vidění, vyšetří lékař oční pozadí. Pakliže oční lékař diagnostikuje „věkem podmíněnou makulární degeneraci“ (VPDM), je to zjištění nepříjemné, ale díky dnešním pokročilým lékařským metodám se s ním dá dobře a hodnotně žít. Toto chronické a degenerativní onemocnění patří mezi nejčastější oční choroby moderního světa. Varovné příznaky nejsou téměř žádné, bolest, která je příznakem většiny onemocnění se nedostavuje, proto se na ně obvykle přijde úplně náhodou a tudíž téměř pozdě. VPDM neovlivňuje psychické funkce člověka, avšak v pozdějším věku se může stát, že člověk nevidí jasně. Ve žluté skvrně dochází k odumírání smyslových buněk. Buněčný odpad, který již tělo nijak nevyužije, se tady ukládá ve formě drúz – nepravidelně srostlých skupin krystalů, které tvoří bariéru před kanály zrakového ústrojí, čímž znemožňují přísun živin a odvádění odpadních látek. Nejsou – li živiny dodávány, odpad získá převahu a nastává problém. Vědci zabývající se žlutou skvrnou určili denní dávky stopových prvků, které by měl organismus přijímat od cca 40. roku věku, aby se snížilo riziko vzniku makulární degenerace. Například ve100 gramech vařeného špenátu je obsaženo přibližně 6mg luteinu, což je dostatečné množství.

Chlamydie

V poslední době se často mluví v souvislosti s komplikovanými zdravotními stavy jakéhokoli druhu o chlamydiích. Jsou to nenápadní ničitelé, kteří sídlí uvnitř buněk, odkud se pak pomnožení vyplavují do krevního oběhu. Účinnou léčbu představují antibiotika, která jsou ovšem zatěžující pro organismus. Pakliže se však nevyléčí, objevují se časté recidivy. Někteří lidé jsou vůči chlamydiím velmi vnímaví a při chronické dlouhotrvající chlamydiové infekci mohou mít plicní nebo neurologické potíže, výjimkou nebývají ani gynekologické obtíže u žen, které vyžadují i přeléčení partnera. Často souvisí chlamydie s nálezem helicobactera v žaludku, nebo projevy infekce na spojivkách. „Oční lékaři s nimi docela bojují, diagnostika chlamydií není úplně snadná,“ dodává k tomuto tématu MUDr. Gollová. „Pokud se u pacientů opakují jakékoli chronické záněty, putují po ordinacích a léčba zabere zpravidla jen na chvíli, je jisté, že skončí i na očním.“ Pokud nejsou spojivky takové, jaké by měly být, navíc pacient potvrdí, že má vleklé zdravotní potíže, není důvod čekat, a lékař jej posílá na odběry. Ve většině případů se přítomnost chlamydie potvrdí. Vzhledem k zaměnitelnosti symptomů chlamydiových infekcí s příznaky běžnějších nemocí se, bohužel, často lékaři v diagnostice mýlí. Nezřídka poté, co běžná vyšetření neprokážou žádnou nemoc, stávají se lékaři k pacientovi nedůvěřivými. Vyšetření na chlamydie je finančně nákladné a zdlouhavé, proto se mnohdy odkládá do doby, kdy standardní léčba nezabírá. Přeléčení akutního stádia běžnými antibiotiky však může jen potlačit prvotní příznaky a nemoc přechází ve vleklé až chronické onemocnění. Nakažený člověk je přitom po celou dobu hrozbou i pro své okolí.

Jak pomoci unaveným očím?

Soustředěná práce s počítačem, která je dnes běžná, znamená pro oko poměrně významně sníženou frekvenci mrkání. Při soustředění člověk nemrká tak, jak by měl a oko daleko více osychá. Tím, že nemrkne až dolů, nedojde k rozmazání slzného filmu po celé ploše, ale jen v horních dvou třetinách a spodní část zůstává suchá. Člověk cítí tlak v oku, řezání a únavu. Výborným pomocníkem jsou umělé slzy, kterých je na trhu velké množství a je potřeba vyzkoušet, které komu nejlépe vyhovují. Pokud člověk musí kapat častěji, je vhodné zvolit umělé slzy bez konzervačních látek, které nejsou při častém používání vhodné, zejména pro spojivky. Úplnou novinkou jsou slzy s UV filtrem. Proti únavě jsou také výborné studené obklady, skvěle poslouží čajové obklady, procvičení krční páteře, pokud to jen trochu jde, vysadit a jít se projít.

Ochrana proti slunečnímu záření

Ultrafialové paprsky mohou poškodit především sítnici. Velmi důležité je chránit zrak u dětí a po operacích šedého zákalu. Optimální jsou sluneční brýle s co nejširší plochou, aby ochránily i před světlem, které přichází z boku. V našich zeměpisných šířkách se však nemusíme nadměrně obávat poškození UV zářením, ovšem u citlivějších jedinců mohou nastat spojivkové potíže. Jakékoli změny v oku nebo v jeho okolí je nezbytné konzultovat s lékařem. Samozřejmě ve vyšších oblastech, na horách nebo u moře je ochrana očí kvalitními brýlemi nezbytná.

Irisdiagnostika

Pojďme se podívat na oko z druhé strany. Můžeme jej uchopit jako nástroj k nahlédnutí do našeho nitra. Lidské tělo je jako velmi složitý mechanismus. Jeho činností se zabývají po celá staletí lidé celého světa. Už čínská medicína hovoří o systému ucha, poznatky o něm využívá akupunktura, dále o systémech zrcadlících se v pohybovém aparátu, ve dlaních, prstech, chodidlech nebo podél páteře. Existují specialisté na určení diagnózy z vlasů, jazyka, moči, nehtů nebo pulsu. Podobně jako odhalí reflexní diagnostika pohled do těla skrze chodidlo, irisdiagnostika, jako alternativní metoda vyšetření zdravotního stavu celého těla, pracuje za pomoci oční duhovky, panenky, očního bělma a spojivkového vaku. V oku se zrcadlí doslova celý člověk. Na oči je třeba se dívat jako na celek, tedy na pár. Oči se liší již na pouhý pohled tvarem, velikostí, uložením a hlavně barvou. I barva napoví mnoho o případných obtížích. Modroocí lidé mívají často sklony k onemocnění dýchacích orgánů, poruchám přeměny kyseliny močové, k revmatickým a alergickým onemocněním či k onemocnění ledvin a srdce. Hnědoocí mají větší sklon k onemocnění trávicích orgánů, mívají žaludeční vředy, zácpy, nadýmání, záněty žlučníku, apendixu či oslabení nervového systému. Šedoocí (smíchané oči) trpí často onemocněním kůže, revmatismem, katary sliznic a mívají problémy podobné modrookým lidem. Odhalení zdravotního stavu z oka lze přirovnat k vyšetření na CT či magnetické rezonanci. Velmi také záleží na zkušenostech terapeuta. Jako všechny alternativní diagnostické metody byla i irisdiagnostika vyvinuta jako preventivní, to znamená, že dysfunkce orgánu se dá v oku vyčíst ještě dříve, než má klient s daným orgánem prokazatelné obtíže. V oční duhovce zůstávají vidět jizvy po těžších nemocech (např. zánětu plic) a terapeut potom tento orgán vnímá jako dysfunkční. Z toho důvodu je velmi důležitá komunikace klienta s terapautem, který srovnává svůj nález s jeho současným stavem, včetně léků, které užívá. Z očí lze vyčíst kompletní chod organismu, to znamená genetickou zátěž po předcích, operace, zánětlivé procesy, změny v krevním obraze nebo stav nervové soustavy. K výhodám irisdiagnostiky patří fakt, že se v poměrně krátkém čase, přibližně během dvou hodin, pacient dozví vše o celkovém zdravotním stavu organismu. Nevýhodou je bezesporu stav, kdy má pacient jen jedno oko, nebo částečně poškozený oční sektor. V tomto případě nelze stanovit diagnózu jednoznačně. Stejně tak jako u lidí, kteří podstoupili chemoterapii, postižených arterosklerózou, nebo u silně těkavých očí. U dětí lze úspěšně diagnostikovat od pěti let věku, hledat těhotenství v časném stádiu je obtížnější, ale naopak v pokročilejším lze vidět i polohu dítěte, dokonce se dá i určit jeho pohlaví. Touto metodou nelze nahradit krevní, ani hormonální rozbor. Přestože je irisdiagnostika pomocná diagnostická metoda, pokud je s ní správně zacházeno, bývá velmi přesná. Podle názoru mnoha lékařů by bylo ideální propojení irisdiagnostiky s klasickou medicínou a jejími vyšetřovacími metodami. Mnohdy by možná odpadlo zbytečné zatěžování pacienta řadou vyšetření při hledání příčiny onemocnění a dělala se vyšetření cílená. Terapeut může navrhnout bylinnou léčbu, složenou z čajů, tinktur, vitamínů, minerálů, úpravy stravy a životního stylu. Na každém z nás je rozhosnutí, zda se o seb začneme více starat a dopřejeme si více času na odpočinek a uvolnění.

Oči očima traumaterapeuta

Stejně jako medicína nebo irisdiagnostika má pro obtíže se zrakem svoje vysvětlení traumaterapie, která říká, že všechny problémy, které zažívá tělo, jsou způsobeny na duši skrze trauma. V minulých číslech jsme se setkali s panem Milanem Hořínkem, který má letité zkušenosti s vlivem emočních zážitků na tělesné prožitky, vycházející ze zákonů Germánské nové medicíny, kdy je nemoc smysluplným procesem, který nastartuje těžký emoční zážitek. „Biologickým smyslem onemocnění očí je bránění v pohledu vpřed a snaha, abychom se dívali jiným směrem, odkud může přijít nebezpečí. Může se projevovat také v případě, že se bojíme něčeho, co předem nevidíme. Zhoršení zraku také znamená, že se neustále díváme dozadu a opakovaně, bez řešení, se vracíme k událostem, které jsme již prožili. Při poruchách funkce očí, jako je zelený zákal, krátko - dalekozrakost, dvojité vidění, se jedná většinou o nevyřešené konflikty „přicházející“ zezadu – co když do mě někdo zezadu „narazí“, strach, že mně při něčem přistihnou (časté v dětství), někdo mně „pronásleduje“ a podobně. Při konfliktu ztráty sebeúcty zaznamenají svaly oka nekrózu (odumřelou tkáň), což může způsobit šilhání nebo trvalé zkrácení svalového vlákna. V hojivé fázi dané svalstvo postihne zánětlivý proces, svalstvo zhrubne a posílí se.  Neustále posilovaný sval, jehož příčinou je opakované spouštění hojivé fáze,  může způsobit trvalou deformaci oka, například exoftalmus (vystouplé oči). K trvalému poškození oka a vizuálního vnímání dochází hlavně při intenzivních a navracejících se konfliktech, proto je velmi důležité se jim vyvarovat.“