Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Važme si toho, že můžeme vnímat všemi smysly!

„V těhotenství slepnu, po porodu se vše vrací do normálu, ale ty uzlíčky štěstí v zavinovačce za to přeci stojej…“   Paní Jana Stojanová je maminka na mateřské dovolené. Má syna Mikoláše (4 roky) a dceru Rozárku (15 měsíců). Jak sama říká, je zkrátka máma na plný úvazek! „Svoje živé dětičky si moc užívám a jsou mi vším, i když mi z nich jde často hlava kolem,“ říká s láskyplným úsměvem.

Jako blesk z čistého nebe

„Moje problémy začaly před necelými čtyřmi lety. Když byly synovi asi čtyři měsíce, začala jsem mít červené oči. Vzhledem k tomu, že jsem celoživotní alergik, mám alergii na jarní stromy a letní trávy a spoustu dalších věcí, jsem si říkala, že příčinou mých zarudlých až krvavých očí je pravděpodobně alergie, na kterou již druhou sezónu nic neužívám. Nejdřív jsem byla těhotná a později jsem kojila miminko. Nepřikládala jsem tomu zvláštní pozornost, a to byla asi chyba. Dalšího asi půl roku oči nebolely, ale byly permanentně krvavé. Navštívila jsem svou oční lékařku a dostala kapičky na alergii, které mi však ani trochu nepomohly. Když bylo synovi deset měsíců a já ho přestala kojit, stav se zhoršil. Najednou jsem začala vidět rozmazaně, a přiznám se, že mě to vyděsilo. Znovu jsem šla na oční, pak jsem i změnila lékaře, neboť jsem se domnívala, že mi jinde možná pomohou víc, ale brzy jsem pochopila, že je to nesmysl. Tento stav trval a nikdo mi nebyl schopný říct, co se děje a čím to je, co jej mohlo způsobit. Další dva měsíce jsem chodila ob den na oční, aby lékaři mohli pozorovat sebemenší změny, a zhoršení stavu okamžitě řešit, ale žádné léky na to nezabíraly. K určitému zlepšení sice došlo, ale to trvalo zhruba den nebo dva a pak to bylo zase stejné jako předtím. Také časté střídání očních preparátů, ať mastí, kapek nebo gelů, kterých jsem během šesti měsíců vystřídala asi dvacet pět nejrůznějších značek, mým očím moc neprospělo. Třeba každé dva dny mi lékařka předepsala něco jiného, ale nezabíralo vůbec nic. Nikdy jsem nezažila takovou beznaděj.“

 

Dokud o nic nejde…

„Viděla jsem čím dál méně a přestávala jsem zvládat i běžné každodenní úkony. Například zamíchat vařečkou jídlo na pánvi nebylo možné, aniž bych jídlo z pánve nevyhodila mimo. Zhoršilo se mi prostorové vnímání a orientace a vykonávat běžné, sebejednodušší věci vyžadovalo vynaložit doslova nadlidské úsilí. Ostříhat Mikoláškovi nehtíky bylo téměř nemyslitelné. Měla jsem hrozný strach a došlo mi, jak si člověk kolikrát neuvědomuje, jaké má štěstí, když normálně vidí. Bereme tyhle věci jako „prostě normální“ a nenapadá nás, o tom přemýšlet. Tady jsem se zamyslela a opravdu jsem se bála. Paní doktorka konstatovala, že mám asi opar v oku a nasadila novou léčbu, ovšem také bez výsledku. Pak ale přišly Vánoce, a ordinace oční lékařky, kterou jsem v té době navštěvovala, se zavírala a tak mne předala do péče Ústřední vojenské nemocnice ve Střešovicích. I tady jsem se dostala k řadě dalších odborníků. Celkem jsem jich tam vystřídala osm a dál každý týden chodila na kontroly. Po pár měsících se jedno oko zlepšilo, druhé však stále vidělo neostře, čili například řídit auto bylo naprosto nemožné. A pak mi jednoho dne řekli, že častým užíváním různých léků je již natolik narušený epitel rohovky, což je vnější část rohovky, ve které se nacházejí nervová zakončení, a že v budoucnu budu muset podstoupit transplantaci rohovky. Vytřeštila jsem na ně svoje nemocné oči a chvíli měla dojem, že se jedná o špatný vtip. Tak vy mě léčíte, rozhořčila jsem se, dáváte masti, léky, kapky a místo abyste mi oči spravili, tak mi je ještě více poškodíte? Nechápala jsem. Měla jsem pocit, jakoby na mě lékaři koukali jako na simulanta a někteří mi dávali najevo, že jsou přesvědčeni, že si vymýšlím. Ale čekat dvakrát týdně tři hodiny v čekárně nemocnice, a doma mít roční děťátko, to velmi vyčerpávalo. Následoval běh na dlouhou trať, velmi vyčerpávající období, kdy jsem získávala kontakty na řadu dalších lékařů a na doporučení z jiných pražských nemocnic, podstoupila jsem znovu a znovu výtěry z očí a další vyšetření, například i na chlamydiové infekce, neboť právě chlamydie mohly být jedním z možných příčin mých problémů. Výsledky však byly negativní, takže jsme byli stále na začátku. Nakonec jsem několikrát navštívila i špičkového léčitele, který mi pomohl ze všeho nejvíce! Jsem mu opravdu moc vděčná, přestože jezdit za ním každé tři týdny 120 km bylo časově i fyzicky velmi náročné pro celou rodinu! Ale rozhodně to stálo za to a litovala jsem, že jsem nezačala u něj. Po dlouhé době jsem viděla tak jak jsem byla zvyklá a pocit štěstí byl nepopsatelný.“

 

Jenže zdání klame…

„A pak jsem podruhé otěhotněla. Měla jsem obrovskou radost, všechno probíhalo v pořádku, jen oči začaly zase zlobit. Jak je to možné, ptala jsem se. Vrátila jsem se do přeplněných čekáren a můj nález se s každým novým týdnem těhotenství stále jen zhoršoval! Zase jsem nemohla řídit, viděla jsem rozmazaně, bolest byla nepatrná, ale zase jako bych začala slepnout. Při každé kontrole si moje paní doktorka malovala do mé lékařské karty dva nové obrázky. Dva kruhy (pro každé oko) a v nich stále větší „záclonku". Ač je to neuvěřitelné, každým týdnem se mi rozšiřoval nález v očích, jako nějaká rostoucí skvrna.
Nejprve to začalo pod horním víčkem, ale postupem času se to roztáhlo přes rohovku a tedy i osu vidění, tím pádem jsem viděla rozmazaně. Nutno podotknout, že se nejednalo o dioptrický problém, dioptrie byly stejné, nedalo se to tedy vyřešit slabšími nebo silnějšími brýlemi, které nosím na dálku asi od 25 let. Osa vidění byla nyní zasažená a ostrý obraz nemohl projít přes poškozenou rohovku skrz oko do mozku tak, jak měl. Proto již nebylo možné vidět ostře. Něco jsem viděla, to ano, ale neostře, jako v mlze. Paní doktorka to trefně přirovnala k tomu, jako kdybych koukala přes pískované sklo, nebo přes záclonu a zároveň říkala, že něco takového v životě neviděla, a že by si na mě byla bývala mohla před lety vypracovat lékařskou práci, neboť toto je něco ojedinělého a začala se domnívat, že se jedná o problém způsobený hormonálními změnami způsobenými těhotenstvím a kojením. Konečně mi to všechno začalo dávat smysl. Problémy se výrazně zhoršily v okamžiku, kdy jsem přestala kojit syna, pak se stav zlepšil a opět velmi zhoršil na začátku druhého těhotenství a pak v jeho průběhu s měnícími se hladinami hormonů. Chodila jsem na pravidelné kontroly, avšak žádná léčba nebyla momentálně možná, abychom neublížily miminku, ale dohodly jsme se, že to budeme řešit po porodu a až dokojím malou. Podle předběžných plánů jsem měla být předaná do péče primáři přední oční kliniky, neboť transplantace obou rohovek bude prý s největší pravděpodobností nevyhnutelná. Časově by to zabralo minimálně rok, ale paní doktorka byla velmi pozitivní a říkala, že možná něco zmůže hormonální spád po porodu.

 

Takže dobrý konec?

A skutečně! Po šestinedělí jsem šla na kontrolu a světe div se - výsledky vyšetření byly o 70 % lepší! Stále tam sice byla ta "záclonka", ale začala ustupovat zase směrem nahoru pod víčko, odkud se před několika měsíci začala vynořovat. Ještě to trvalo několik měsíců, ale pak, jako mávnutím kouzelného proutku, respektive tím, že se u mne zase velmi rychle měnila hladina hormonů, se vše začalo zlepšovat. A teprve až deset měsíců po porodu, kdy jsem opět přestala dcerku kojit, se vše vrátilo téměř do normálu. Téměř je správné slovo, protože oči jsou narušené užíváním velkého množství preparátů a léků a tou dlouhodobou "chorobou", jsou oslabené a stačí, když si např. jen silněji utřu obličej osuškou a mohu oči i přes víčko poškrábat a narušit. Pro mne to znamená, že po tom všem musím být na své oči víc opatrná a opečovávat je a hýčkat, občas zvlhčovat umělými slzami, nebo na noc aplikovat gel,
ale to už je, oproti tomu, co mám za sebou, legrace. Zase vidím, mohu pohodlně a bezpečně řídit auto, mám dvě krásné zdravé děti, které jsou tím největším štěstím, které mě v životě mohlo potkat. A přestože jejich příchod na svět byl spojen s takovými nečekanými a nepředvídatelnými komplikacemi, stálo to za to a ani v nejmenším toho nelituju. S manželem plánujeme v budoucnu ještě třetí miminko, přestože to moje paní oční doktorka nedoporučuje a děsí jí to. Je to právě ta lékařka, u které jsem byla úplně na začátku a neměla jsem k ní stoprocentní důvěru. Za to jsem se jí později osobně hluboce omluvila, neboť právě ona mi dala naději a rozřešila můj problém. A já jsem pochopila, že je to ta nejlepší lékařka ve svém oboru a ze srdce jí děkuji za její špičkovou péči. Kdo ví, co se mnou zase ty hormonální změny udělají a když to moje oči již dvakrát vydržely a dokázaly se vrátit do normálu, věřím, že to dokážou i potřetí. Ale i kdyby to moje narušené a vyčerpané rohovky potřetí nezvládly, já to risknu ráda. Jednak věřím, že třetí miminko bude s větším odstupem, takže budou mít oči víc času zregenerovat a pak, i kdybych nakonec musela podstoupit transplantace rohovek, určitě by mi to za to stálo - sevřít v náručí další uzlíček štěstí,  heboučkaté voňavé a zdravé miminko přece stojí za cokoliv!

 

 

Autor: Renáta Šťastná | sobota 4.1.2014 6:00 | karma článku: 19,94 | přečteno: 1806x
  • Další články autora

Renáta Šťastná

Jak na Nový rok …

Měl to být slavnostní Novoroční oběd, skýtající naději, že se nám letos povede lépe (i přesto, že v předešlých letech to teda moc nezabralo, ale co kdyby...) a penízky se nás budou držet a úspěšně množit. Prostě čočka. Moje sestra také dnes vaří čočku. Kdejaká hospodyňka dnes vaří čočku. Muž se na mě podíval, mávl rukou a pravil, že se na ní nedá nic zkazit. Vím, ne? Dělám ji každý rok.

4.1.2015 v 9:25 | Karma: 6,17 | Přečteno: 263x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Večery u nás

Večer co večer ONdra ožívá v momentě, kdy zastavím vodu, pomůžu mu z vany a chci ho utřít. Osuška mi často slouží spíš ke zkrocení malého sviště než k utření mokrého těla. Namazat se mi ho daří víceméně v běhu a pokaždé mě to stojí spoustu úsilí. Ve chvíli, kdy zavírám dveře jeho pokoje a beru do ruky pohádkovou knížku, mi s tragickým výrazem v obličeji oznámí, že má hlad. Každý rodič to zná. A já, protože patřím mezi ty měkčí a poddajnější, mu dovolím dojíst večeři, kterou nechal vystydnout na stole. Chvíli smlouvá, že chce něco jiného, ale nakonec velmi rád sáhne po zbytku toho, co dostal na svůj miniaturní talířek. Dneska to byl toust.

20.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,33 | Přečteno: 311x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Na hradě Okoři…

Pohled na osvětlenou Okoř v listopadu večer je více než mystický. Projížděla jsem tudy před časem a nenápadně osvětlená zřícenina mě lákala k pohledu více než letmému. Ve vteřině se mi rozběhl v hlavě film. Fantazie běžela na plné obrátky a představy se rodily jedna za druhou. Okamžitě jsem si vybavila pocit, kdy jsem jako školačka četla duchařské příběhy a pak se třásla strachy pod peřinou, jakmile jsem zhasla lampičku.

12.3.2014 v 6:00 | Karma: 6,59 | Přečteno: 422x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Láska kvete v každém

Stály na stanici a čekaly na autobus. Smály se vesele a srdečně si něco vyprávěly. Podle letmých doteků a hlubokých pohledů se dalo soudit, že k sobě mají velmi blízko. Matka s dcerou ? Sestry ? Dobré přítelkyně ? Bylo cítit, jak se nechtějí rozloučit. Nervózně vyhlížely autobus a obě si jistě přály, ať ještě nespěchá. Přijel včas, přesně podle jízdního řádu. Šofér vystoupil a pomohl ostatním naložit zavazadla. Počkaly, až všichni nastoupí a užívaly si poslední vteřiny do odjezdu v objetí. Pak se dlouze políbily. Ruka přejela pěkně tvarovaný zadeček. Ruka té druhé odhrnula neposlušný pramínek vlasů, který si našel cestu přes oko.

11.3.2014 v 6:00 | Karma: 10,44 | Přečteno: 552x | Diskuse| Ostatní

Renáta Šťastná

Kniha,knížka, knížečka

Kniha. To je slovo...Od malička jsem k němu měla zvláštní úctu. A když jsem pak sama poznala, co se v takové knize všechno může skrývat, moje touha po poznávání narostla do obrovských rozměrů. Během života jsem už brala do ruky kdejakou knihu. Nejdřív to byly leporela, to když jsem byla mrňousek, který toho o životě ještě moc neví. Později přišly na řadu knihy složené z časopisů, které mi strýček knihař svázal abych toho s sebou mohla tahat víc a křivit si záda. Ale ještě před tím byla moje úplně první opravdová kniha, kterou jsem si sama přečetla – slabikář. Jak já ho milovala. Nedávno jsem si z nostalgie a stesku po letech dětských jeden výtisk zaopatřila pomocí zásilkové služby a už pyšně trůní v mojí, už tak přeplněné knihovně.

10.3.2014 v 8:00 | Karma: 6,64 | Přečteno: 141x | Diskuse| Ostatní
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Na Islandu havaroval autobus s českými turisty, pět jich skončilo na JIP

16. června 2024  11:35,  aktualizováno  21:42

Při páteční nehodě autobusu na severu Islandu se zranilo dvanáct lidí, z toho pět skončilo na...

Pomalý návrat žen do práce po dětech? Je čas více zapojit otce, říkají experti

16. června 2024  20:20

Česko patří mezi země s nejpomalejším návratem rodičů po rodičovské do práce v celé Evropské unii....

Dělníci se zasekli v tubusu elektrárny. Ven je dostali až hasiči

16. června 2024  20:12

Hasiči v neděli několik hodin zachraňovali čtyři dělníky z převráceného vozíku v tubusu...

Rusku může globální oteplení pomoci, proto šíří klimatické lži, říká sociolog

16. června 2024

Premium Globální oteplování není. Za klimatickou krizi nemůže člověk, ale mimozemšťané. Jde o světové a...

  • Počet článků 87
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 595x
"Nikdy není tak zle, aby nemohlo bejt ještě hůř". A toho se držím.

Seznam rubrik