„Nejdůležitější je zodpovědný přístup pacienta a pečlivě dodržovat stanovené postupy!“ Pan Vladislav Skořepa (42) je nenápadný, avšak velmi charismatický muž. Poznala jsem ho jako veselého a usměvavého člověka, pro kterého neexistuje slovo problém. Zamotané situace řeší s nadhledem a bez emocí a kdo jej poznal, rád tráví čas v jeho přítomnosti. Protože je obklopen pozitivní energií, je s ním pohoda. Když mi zběžně řekl svůj příběh, jakoby o nic nešlo, z tváře mi zmizel úsměv a moje, už tak hluboká, vráska na čele byla ještě hlubší. Znám pár lidí, kteří se potýkají s lupénkou, a vím, že žít s ní není žádný med. Pan Vláďa dal mým zkušenostem s ní úplně nový rozměr.
Přišla nenápadně a znenadání
„Nikdy jsem neměl žádné kožní problémy. Zhruba před pěti lety jsem začal pozorovat, že se mi začaly dělat lupy, které jsem nikdy předtím nemíval. Nechal jsem to chvíli být v domnění, že to samo přejde, ale když to trvalo asi půl roku, napadlo mě, že to asi samo nepřejde. Začal jsem zkoušet různé šampony, a doufal, že se potíží zbavím sám. Nic z nabízených přípravků však nezabralo a lupů jsem měl čím dál víc. Navíc se mi, v poměrně krátkém čase, začaly dělat malé červené skvrny na čele a u kořínků vlasů, které se rychle zvětšovaly a praskaly až do živého masa. Navštívil jsem lékaře a čekal, že mi pomůže. Ten po zběžném vyšetření konstatoval, že mám lupénku, což mě, přirozeně, vyděsilo. Po bolestivých skvrnách na čele se mi záhy začaly dělat boláky prakticky po celém těle, hlavně na loktech, stehnech a v podpaží. Dostal jsem tehdy nějakou dehtovou mast, ale ta mě dráždila ještě víc, hlavně v hlavě a vůbec mi nepomohla. Souběžně jsem používal různé oleje k promaštění a vyčesával z vlasů zbytky odumřelé kůže. A pak mi kamarádka, která pracovala v nemocnici, dala kontakt na svoji známou terapeutku, která pracuje v jednom dermatologickém studiu v Praze. Jakmile jsem stál tváří v tvář diagnóze, začal jsem si zjišťovat všechny možné dostupné informace. Přečetl jsem spoustu knížek a odborných publikací, kde se odborníci jednoznačně shodli v tom, že projevy tohoto onemocnění lze přitlumit, často i kompletně zhojit. Co ovšem nelze, je definitivně lupénku vyléčit, to znamená zabránit opětovnému vzniku ložisek. Byl jsem ale rozhodnutý udělat cokoli, proto jsem neváhal, objednal se a začal chodit na terapie. Když má člověk zdravotní problém, staví ho většinou na první místo. A já jsem věděl, že budu zase v pořádku.“
Důslednost se vyplatila
„Začal jsem docházet do studia v Jindřišské ulici a otevřeně říkám, že ten půlrok, kdy jsem pravidelně třikrát týdně absolvoval léčebné procedury, byl velmi časově náročný, ale vyplatil se. Nejdůležitější je, aby byl člověk poctivě dodržoval předepsaný režim. Já jsem nevynechal ani jednu návštěvu i přesto, že skloubit léčbu se zaměstnáním nebylo vůbec jednoduché. Kromě jiných procedur mi tady nabídli celotělovou fototerapii - světloléčbu a světloléčbu hlavy pomocí ozařovacího hřebenu. Celotělová fototerapie prožívá v posledních letech nebývalý rozmach a dnes patří k základním kožním lékařským postupům. Je určena především pro léčení nejčastěji se vyskytujících kožních onemocnění, jako jsou všechny druhy lupénky, akné, vitiligo a seboroická dermatitida, ale také mnoho druhů ekzému, včetně atopického nebo kožní plísně (mykózy). Myslím si, že hlavně díky tomu, že jsem s léčbou neotálel a podstoupil ji hned na začátku, nemám dnes žádné potíže. Moje léčba obsahovala 24 procedur 4 - 5x týdně a následně 20 udržovacích procedur 2 - 3x týdně. Po velmi krátké době jsem pozoroval, že mě přestává svědit kůže a hlavně všechno probíhalo bez nejmenších komplikací. Navíc světloléčba působí protizánětlivě, takže jsem neměl opravdu žádné následné obtíže. Stejně jako při světloléčbě, tak i při ošetření hřebenem jsem necítil bolest a celkově jsem se cítil docela příjemně. Velkou výhodou je i dnes, že vám ozařovací hřeben zapůjčí k domácímu ošetření a navíc základní a udržovací léčbu hradí smluvní zdravotní pojišťovny.“
Jak je to dnes, po letech?
„Po ukončení léčby jsem zůstal natrvalo registrovaný a v případě, že bych kdykoli a cokoli potřeboval, mohu se s důvěrou obrátit na ošetřující personál. Ať už na kontrolu, nebo pro další případnou léčbu. Ale naštěstí jsem za celých pět let nepotřeboval ani radu a opravdu nemám žádné následky. Občas se mi stane, že mě svědí hlava, při zvýšené psychické zátěži se mi objeví občas malý flíček na čele nebo v podpaží, ale to je všechno. Pro případné obtíže mám v lékárničce roztok Belosalic, který je pouze na lékařský předpis. Tím místo potřu a do dvou dnů je kůže opět čistá a nesvědí. Protože vím, jak funguje psychika a že nejčastější příčinou nástupu různých zdravotních obtíží je stres, snažím se mu vyvarovat, ale ne vždycky jde situace zvládnout bez emocí a nervového vypětí. Proto se snažím ve volném čase chodit do přírody, kde si odpočinu a zrelaxuji unavenou mysl, hodně se věnuji bylinkám, ke kterým mám kladný vztah už celé roky a kamenům, které mě dokážou uklidnit a nabít tou správnou energií. Ve své soukromé sbírce mi nechybí Hematit, který pozitivně působí právě při kožních problémech všeho druhu. Ve vztahu k lupénce doporučují léčitelé nejčastěji sirup z bobulí černého bezu, nebo bezinkové víno. Velmi důležitou součástí léčby nejen lupénky, ale i dalších kožních onemocnění je pročištění organismu, především jater. Proto jsem pil osvědčený čaj, který si můžete namíchat sami, nebo zakoupit již hotovou směs složenou z 100g kořene lopuchu většího, 100g nati violky trojbarevné, 50g listu kopřivy, 50g nati čubetu benediktu a 50g květu bezu černého. Jednu vrchovatou čajovou lžičku směsi spaříme sklenkou vroucí vody, necháme vyluhovat půl hodiny, scedíme a podáváme třikrát denně. A samozřejmě je velmi důležité Slunce, protože sluneční spektrum obsahuje to „dobré“ UV záření, které má příznivý vliv na léčbu poškozené kůže a snižuje příznaky kožních onemocnění. Přiznám se, že ten, kdo neví, jaké jsem měl problémy a jak vypadala moje kůže na různých částech těla, jen těžko věří, jakou cestou jsem prošel. Vzpomínám si, že nejhorší bylo, když se látka kalhot dotýkala mých stehen, ale musel jsem to vydržet. Svědění, které střídala bolest, bylo někdy k nevydržení.“
Musí se člověk v něčem omezit?
„Vím, že bych měl dodržovat správnou životosprávu, neměl bych pít alkohol, jíst ostrá a dráždivá jídla, ale přiznám se, že od té doby, co jsem podstoupil léčbu, se neomezuji v ničem a vůbec mi to nevadí. Kosmetiku používám výhradně přírodní a s mořskou solí, které jsou neparfémovaná a šetrná k pokožce. V průběhu léčby jsem používal i konopné krémy, oleje a šampony. Moc mi pomohly i bylinné odvary na potírání kůže, koupele těla nebo vlasů připravené z rozmarýnu, levandule, šalvěje, lopuchu a samozřejmě z kopřivy. I díky nim nemám vůbec žádné vnější příznaky ani jizvy. Stejně tak, jako nemám žádné následky ani omezení, tak se ani nebráním o mé zkušenosti s lupénkou mluvit. Pokud bych poznal někoho s obdobným problémem, rozhodně bych neváhal a s klidným srdcem doporučil, ať to udělá stejně jako já. Nemá co ztratit, naopak. Jen musí být důsledný a přísný v dodržování pravidel, která určí lékař. Samozřejmě strašně moc pomáhá pozitivní přístup k životu. Je jasné, že občas se člověk nevyhne psychicky náročným situacím, ale když si uvědomíme, jak moc našemu tělu stres škodí, dokážeme jej velmi rychle a úspěšně eliminovat. Nedokážu jednoznačně říct, co spustilo moje onemocnění, ale vzhledem k tomu, že jsem nějaký čas před nástupem prvních příznaků prožíval doma velmi psychicky vyčerpávající situace, které posléze vyvrcholily rozvodem manželství, řekl bych docela jistě, že to byl právě důvod mých následných zdravotních obtíží. Vím, že lupénka je podle odborníků nevyléčitelná, a tak jsem se s ní naučil žít. Hodně jsem se dozvěděl z knih a publicistických pořadů a věděl jsem, že když se k problému postavím pozitivně, podpoří to léčbu a obnovu poškozené kůže, a jinak než dobře to dopadnout nemůže. Odolávat stresu je obtížné, ale s pozitivním přístupem k životu se to dá zvládnout.“
