Martina Pinkasová
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 697x
Martina Pinkasová
Prodejce je základ, aneb kde je neochota, tam se zákazník nevrací
Existuje mnoho typů prodejců v obchodě. Ochotní, neochotní, příjemní, nepříjemní, znalí, neznalí....a tak dále. Tito lidé si často neuvědomují, jak důležitou roli v prodejním procesu hrají. Čtěte, a dozvíte se více.
Martina Pinkasová
Ten, který....
Místo článku báseň rýmy, slova, můžeš číst je zas a znova,nebo jednou stačí jen, snad čtenář bude spokojen.
Martina Pinkasová
Mám tě rád/a, jen na Svatého Valentýna?
Druhý měsíc tohoto roku se nezadržitelně blíží a s ním přichází mnohými milovaný a mnohými zatracovaný svátek Svatého Valentýna. A tak se ptám Vás, milí čtenáři, je lepší říkat "mám tě rád/a jen v tento svátek, nebo snad v kterýkoliv všední den v roce?
Martina Pinkasová
Z kočičího pohledu
Napadla mě zajímavá myšlenka a tak mi nezbývá, než se o ni s Vámi, milí čtenáři, podělit. Tento příběh je opět o Tomíkovi, i když ve své podstatě úplně naruby. Jakže to myslím? Čtěte a uvidíte sami.
Martina Pinkasová
Mnau..
O tom, že každý dobrý skutek je po zásluze potrestán a že to neplatí jen o lidech, ale i o domácích mazlíčcích. O tom je následující příběh.
Martina Pinkasová
Básnička za příběh
Trocha večerní poezie, aneb píšu básničky, když není inspirace psát dlouhý příběh....
Martina Pinkasová
Že...
Trocha poezie, o tom že....to se dozvíš čtenáři, až přečteš řádky básně, napsané na polštáři, černě, bíle, jasně.
Martina Pinkasová
Jak kocour Tomík přecenil své síly
O tom, že kocourci domácí by neměli přeceňovat své síly. Protože když je přecení, nemusí to vždy dopadnout nejlépe. Tak jako náš Tomík v následujícím příběhu.
Martina Pinkasová
Nezapomenutelná chvíle
Trocha poezie o tom, že některé chvíle v životě, trvají sice jen okamžik, ale pamatujeme si je po celý život.
Martina Pinkasová
Tomík, tulák s šedým kožichem
Příběh o tom, jak domácí mazlíček dokáže klamat tělem. I když si myslíte, že Váš kocourek nevyleze ani na strom, buťde napozoru. Pod hustým kožichem se skrývá zkušený lovec a mrštná šelma.
Martina Pinkasová
Tomík, aneb máme doma kocoura
Už od dětských let jsem si přála mít doma nějaké zvíře. V době, kdy se učitelky ve škole ptaly mých spolužáků, jaká zvířátka doma mají, moje odpověď musela být záporná. Žádné jsme neměli. Později, kdy mohlo dojít k té, v dětství mnou tak očekávané chvíli, že jsem mohla odpovědět „ano máme“, se mě na to už nikdo neptal. Pořídili jsme si domácího kocoura. Když říkám domácího, myslím to doslova.
Martina Pinkasová
Tři přání
Člověk už od narození má spoustu přání. Když je malý, přeje si hračky, které jsou vystavené ve výkladních skříních obchodu. Mít vystavený model auta na dálkové ovládání či nejnovější stavebnici je pro dítě to nejdůležitější na světě. Když povyroste, přeje si mít mobilní telefon. Vždyť jeho spolužáci v první třídě už ho mají dávno. A tak roste a roste a s věkem se mění i jeho přání. V dospělosti se ke slovu dostávají i přání bez hmotné podstaty. Chce přátele. Spoustu přátel, kteří při něm budou stát a s nimiž zažije spoustu zábavy. A také lásku. Vždyť láska, to slovo na pět písmen doslova změní průběh našeho dosavadního života a nutí nás dělat bláznivé věci. Bez ní by nebyl život takový, jaký je. A nyní mi dovolte položit otázku. Kdyby Vám dal někdo možnost, tak jako v pohádkách, mít tři přání, které Vám vyplní, která by to byla?
Martina Pinkasová
Ne každá nehoda přináší smůlu
Bylo ráno jako každé jiné. Probudila se a hned jí v mysli naskočila první starost tohoto dne. „Co si vezme na sebe? Co bude snídat? Co když dneska nezvládne napsat tu zkoušku?“ Tyto a ještě mnoho otázek si klade každý den. Od rána, když vstane, do večera, než ulehne a ponoří se do snů. Copak ale život stojí jen na starostlivých otázkách? Život je přece sám o sobě někdy složitý, a proto v něm nekráčíme sami, ale ve dvou. A když ne ve dvou, tak alespoň s kupou kamarádek, které jsou nám oporou a dělají život snazším a slunečnějším.
Martina Pinkasová
Poezie napotřetí, ta co touží po objetí
Poezie do třetice, tak neváhej a přečti více, co je psáno v řádcích básně, nezní ovšem jenom krásně, jsou tam slova steskem tkaná, však radostí vystřídaná, tak už čti a vnímej slova, pravdivá jsou zas a znova.
Martina Pinkasová
Chci to vrátit zpátky!!!!
Také Vás někdy v životě napadlo, kolik věcí byste řekli nebo udělali jinak? Co byste dali zato, kdyby šel vrátit čas a vy mohli vzít svá slova nebo činy zpátky. A pokud by Vám někdo tuhle možnost dal, co byste změnili?
Martina Pinkasová
Nehrajte hru se životem
Vlasy jí čechral večerní vítr, a zavál jí pramen vlasů do obličeje. Pravou rukou si odhrnula neposlušný pramen a kráčela dál. Ulicí, kterou procházela, nikdo nešel. Slyšela jen ozvěnu vlastních kroků dopadajících na asfaltový chodník. Došla až k autobusové zastávce a tam se posadila na prázdnou lavičku. Jindy nabytá zastávka k prasknutí teď zela prázdnotou. V těchto nočních hodinách jen málokdo čekal na autobus. A tak tu seděla a netušila, čeho se záhy stane svědkem.
Martina Pinkasová
Ve víně je pravda
Trocha poezie podruhé....doufám, že se bude líbit...i když závěr je víc než pravdivý.
Martina Pinkasová
Napiš něco o druhém dědovi
Bylo odpoledne a slunce se snažilo proniknout přes hustá mračna, která halila oblohu. Já si vzala na sebe svou oblíbenou koženou bundu a vyrazila do města. Mé kroky neomylně kráčely směrem k obchodu s vínem, kde jsem měla na tento den objednaný burčák. Nejsem jeho velkým příznivcem, dávám přednost vínu, ale jednou za rok, kdo by odolal? Při zpáteční cestě jsem potkala jednoho pána. Zastavil mě a řekl, že četl můj článek o dědovi, který jsem zveřejnila asi tak před dvěma měsíci. Prý ať napíši ještě něco o tom druhém. Takže tady je odpověď.
Martina Pinkasová
Paní v kočáře aneb nyní trocha pozie
Dosud byly moje příspěvky jen v podobě příběhů. Takže trocha poezie určitě nezaškodí.
Martina Pinkasová
Životní cesty
Život každého z nás jde svou vlastní cestou a žádná z nich není stejná. Někdo ji má přímočarou a jasnou. Někdo zmatenou a plnou oklik a překážek. O té první, přímočaré, není až tak co psát. Člověk po ní kráčí s hlavou vztyčenou a za celou cestu ho nepotká nic, co by ho vybočilo z jeho rytmu. A pak je tu ten druhý člověk, který musí na své cestě překonat ne jednu překážku. Jak se tito lidé od sebe liší? Mají lepší pohled na život Ti, kteří ho měli nebo mají pohodový? Nebo Ti, se kterými si život zahrává? To ať posoudíte Vy, pokud zůstanete a budete číst až do konce.
Martina Pinkasová
Úsměv prosím!!!
Také jste už slyšeli, že se my, Češi, málo smějeme? Že jsme věčně podmračený národ? Já už tuto větu slyšela mnohokrát, zvlášť při návštěvě nějaké cizí země. Když se nad tím zamyslím, v něčem musím dát cizincům za pravdu. Češi se smějí. Ale ne dost na to, aby si toho jejich okolí všimlo.
Martina Pinkasová
Všechno zlé je pro něco dobré
O tom, že ne všechno zlé, co Vás v životě potká, musí být špatné. Někdy právě to špatné sebou přináší nečekané změny k lepšímu.
Martina Pinkasová
Co můžeš udělat dnes......
Jistě jste někdy slyšeli rčení: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra“. Ale ruku na srdce. Kdo z Vás občas rád něco neodloží? A tak mi dovolte drobnou úpravu: „Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a získáš tak den volného času“. To zní hned lépe, ne?
Martina Pinkasová
Dvě tváře štěstí
Jako mince má rub a líc, tak štěstí má dvě tváře. O tom se přesvědčila nejen hlavní hrdinka Isabel, ale jistě i mnohé z nás. Jaké dvě tváře to tedy jsou?
Martina Pinkasová
Odejít znamená žít
Pokud čas od času posloucháte zprávy v rádiu nebo v televizi, jistě jste slyšeli o tragické smrti Simony Monyové. Já ano a proto reaguji článkem zabývajícím se ženami, které žijí po boku muže, který si jich neváží. Co je nutí zůstat?
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
