Chci to vrátit zpátky!!!!

Také Vás někdy v životě napadlo, kolik věcí byste řekli nebo udělali jinak? Co byste dali zato, kdyby šel vrátit čas a vy mohli vzít svá slova nebo činy zpátky. A pokud by Vám někdo tuhle možnost dal, co byste změnili?

Začneme u slov a činy necháme na později. Já osobně bych určitě častěji říkala těm, kteří mě už nemohou slyšet, že je mám ráda. A že vždycky pro ně budu mít v srdci vyhrazené místo. To jsou ty pěkná a hřejivá slova. Ale co ta špatná? Slova totiž, jak již bylo mnohokrát napsáno, dělají někdy větší šrámy na duši, než činy. A když už jsou vyřčená, těžko je vezmete zpátky. Zůstanou vyset mezi Vámi a člověkem, kterému byla určená. Slovo zklamal. Má sice jen sedm písmen, ale dokáže Vás zasáhnout hluboko v nitru. Když se například rodiče snaží, aby jejich děti dosáhly toho, čeho oni ne. Chtějí, aby jejich syn byl nejlepším fotbalistou v ročníku, ale on odjakživa snil o tom, že bude jednou kuchařem v nějaké vyhlášené restauraci. V očích jeho otce, který do něho vkládal tolik nadějí, zklamal. On by přitom tolik stál o jeho uznání. A co teprve vztahy otců s dcerami. Když si jednou ta jeho milovaná holčička přivede domů někoho, kdo se otci ani trochu nelíbí. V očích dcery je ten kluk bezchybný a dala by mu k nohám svět, otec ho však vidí jako nepohodlnou komplikaci, která se k jeho dceři ani trochu nehodí. Slova typu „Co sis to našla za debila?“ zasáhnou její zamilované srdce a ona pak ze zoufalství udělá hloupost, které může do konce života litovat. A tím se dostáváme od slov k činům. Jak je vidět, slova a činy jsou si bližší, než by se na první pohled zdálo. Protože pokud jen mluvíte, ale ve skutečnosti nic neděláte, nic se neděje. Horší je, když pak dojde na činy a vy je už nemůžete vzít zpět. Třeba ona zoufalá dcera, která najednou neví, jestli má s tím klukem, který pro ni dosud znamenal svět, zůstat. Nakonec se odhodlá k zoufalému činu, a toho kluka opustí. Nikdo jí sice neřekl, aby to udělala, ale ona to vidí jako jediné možné a správné řešení. A teď, s odstupem času, možná lituje toho, že v těch „nácti“ letech nepřemýšlela. Takže, kdybyste se jí zeptali, jestli by využila možnost, udělat to jinak, odpověděla by bez nejmenšího zaváhání „ano a nikdy bych ho nenechala odejít“. Ze všeho výše uvedeného vyplývá následující. Pokud s Vámi lomcuje vztek a zlá slova si už klestí cestu na povrch, zkuste se nadechnout. A při té příležitosti zapřemýšlet, jsou-li tak příkrá slova nutností. A pokud se rozhodnete udělat krok, který ovlivní Váš budoucí život, dejte tomu čas a přemýšlejte. Protože když to neuděláte, můžete do konce života litovat té chvíle, kdy jste řekli „sbohem“. Ta možnost něco změnit je totiž jen ve filmech nebo knihách a jen málo komu se poštěstí mít druhou příležitost.