Jana Majová
Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.
Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.
Píšeme o tom i na facebooku: https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/
Jsem k nalezení na: jamajka117@gmail.cz.
- Počet článků 324
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 961x
Jana Majová
Modlitba
***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** ***** *****
Jana Majová
Nevšedně
************ *********** *********** *********** *********** *********** ***********
Jana Majová
Vánočka nanečisto
Jíte na Štědrý den vánočku? Pečete ji? Zkoušíte to nebo už jste mistry (ehm... mistryněmi) v oboru? Máte svůj oblíbený, nejlepší recept? Nejlepší postup? Podělíte se taky? Bude mi potěšením.
Jana Majová
(Ne)postižení - jsem ráda, že mi pomůžete
Jsem ráda, že mi pomůžete, mámě čeština nikdy nešla. Touhle větou začínal e-mail od Klárky. Přišel někdy před Vánoci, taktickou přípravu zajistila moje dcera.
Jana Majová
(Ne)postižení - Běž do řiti s tím patosem
Tehdy byl taky advent. Mé starší dceři byly dva roky, mladší nebyla ještě ani v plánu. Bylo krátce po Sametové revoluci a postupně jsme zjišťovali, jak se žije dětem v dětských domovech a lidem v ústavech. Stala jsem se součástí party, která objížděla před Vánoci dětské domovy a muzicírovala. Dostala jsem se k tomu jednoduše - potřebovali zdravotníka, který má čas. A tak jsme vyrazili.
Jana Majová
Jak nakreslit past?
Julie stála v koutě se skleničkou vína a usmívala se. Trochu plaše, trochu překvapeně. Zjevně ji překvapilo množství lidí, kteří přišli. Přišli na její vernisáž. Přišli kvůli jejím fotkám a litografiím. Přišli kvůli ní. Stála příhodně, pod obrázkem s čarodějkou zavřenou v kleci. Vypadaly trochu smutně a nejistě. Julie i čarodějka.
Jana Majová
Tyran! Tyran?
K ranní kávě jsem si rozložil na stůl sobotní přílohu deníku, kde pracuji už od jeho zrodu. Jsem tu deset let. A dva roky jsem šéfredaktor. Věcně si analyzuji obsah. Už by nebylo od věci aktualizovat fotku u úvodníku. Je stará, už pár měsíců nosím plnovous. Stránka z regionu je průměrná, ekonomická část se věnuje finanční gramotnosti. No jo, každá doba má svá témata. Ale fakt povedené je téma týdne. Násílí ve vztazích. Redaktorka Maruška je sice ještě mládě, ale pro náš oblastní plátek je jí skoro škoda. Nejenom, že vypátrala všechno, co bylo možné, ale taky přidala názory místního psychologa. A - pozor! Někde vyšťourala roky týranou ženskou a přesvědčila ji, aby mluvila. Anonymně, samozřejmě. Výsledek je impozantní. Měl bych jí dát nějakou tu kačku odměny.
Jana Majová
Růžová vlna
"Hele, už pár týdná jsem si říkala, že bych ti měla říct, že jsem těhotná". Tahle věta zazněla do telefonu. Vyslovilo ji mé dvojnásobně nevlastní dítko, které si drsně dovolilo udělat z mého muže (čerstvého) dědečka (geneticky nekompatibilního) takhle těsně po čtyřicítce.
Jana Majová
Stopy
Psalo se tady na blozích trochu víc o stáří. Obvykle čekám, až mi do nosu cvrnkne vlastní téma, tentokrát se ale maličko přiživím. Přisypávám na tématickou hromádku svoje písmenka.
Jana Majová
Nechme kaluž kvést
Někdy to tak příjde. Život se zamotá a dostane nás do pasti. Spíše do P-A-S-T-I. Někdy vás neuvězní osud, ale člověk. Ať hledáte cestu ven jak hledáte, žádná dobrá není. Každý únik z PaSTi někomu dalšímu ublíží. A tak je tady malá noční zamyšlénka o blátivé kaluži.
Jana Majová
Rodová paměť
Jaká matka, taká Katka. Babička to říkával s povzdechem. S takovým docela laskavým. Měli jsme v rodině takovou tu větev, která "nezapadala". Byli jiní, měli jiné hodnoty. Řešili věci a sebe. Když se slavilo, přijeli v plném počtu. Když se stavěl plot, neměli čas. Přístup k životu se dědil po přeslici. Matky a dcery si byly velmi podobné. Vzhledem i přístupem k životu. Matky. A Katky.
Jana Majová
Popláááách, ztratil se nám Děda!
Máme Dědu. Tedy tátu, ale od narození holek je to Děda a děsně si na tom zakládá. Od letošní zimy žije Děda sám. Tedy ne úplně sám, žije s papouškem. S Bárou. A občas nás pěkně vyděsí. Jako třeba dneska.
Jana Majová
A z tureckého ručníku dáma odchází spirálou.
Ne, nemám halucinace, nevečeřeli jsme smaženici z lysohlávek ani se nesnažím probudit ve vás, milí návštěvníci této blogové hřičky, touhu po nezvyklých...ehm....praktikách. Nemotáme se z osušky asijske provenience, abychom šly (dámy) následně do vývrtky. Tančíme.
Jana Majová
Věřím, že smrt jsou jenom dveře...
"Naše životy nám nepatří. Od narození po smrt jsme spojeni s ostatními, minulými i budoucími. A s každým zločinem, s každou laskavostí, tvoří se naše budoucnost" (Atlas mraků)
Jana Majová
Toňas Kaliba
Sedím na chodbě. Kolem nohou se mi nepříjemně ovíjí průvan. Občas přejdu ode zdi ke zdi a zase se vrátím na lavici. Čas stojí. Když nastane malér, táhne se vždycky. Když čekáte na policii, prostě stojí. Chodbou prošla žena s měděnými vlasy staženými do ohonu. Znám ji. Je psycholožka. Asi ji vytáhli z postele. Projde kolem mne bez úsměvu: "Požádám kolegu, aby vám aspoň donesl čaj". Kývnu. Měděnka odchází. Označení Měděnka jí dal manželův syn Toník. Toňas. Puberťák v plné síle.
Jana Majová
O podzimu - mezidruhová konference.
Podzime, zodpovědně prohlašuji, nemám tě ráda. Můžeš si hýřit barvami, můžeš mne okouzlovat valéry červené, žluté a hnědé, můžeš mne ladit do sentimentálna. Stejně tě nemám ráda. Hlavně proto, že jsi příslib zimy. Tu taky nemám ráda. Ale má proti tobě výhodu. Otvírá cestu do jara. A tak, když jsem se dozvěděla o mezidruhové konferenci organizované samotnou Přírodou, neodolala jsem a akreditovala se. Zkusila hledat recept na svou podzimní skepsi. Souhrnnou zprávu si dovolím zpřístupnit v tomto článku.
Jana Majová
Ona vždycky svítí
Jdeme ze slavnostního stužkování dvojčat. Uteklo to, fakt už budou maturovat. Přemýšlím nad tím, jak za chvilku začnou hysterčit a učit se. Jak udělají průvan v peněžence při nákupu šatů a jak to asi budou mít s vysokou. Myšlenky mi odběhnou k myčce. Teče, potvora. Blížíme se domů. Jako vždycky zvednu oči k jednomu z protějších domů. V patře se svítí. Zaskočí mne hlas mojí ženy: "Katka zase tak dlouho svítí v ložnici. Pořád čte." Neodpustím si soukromý úsměv. Katka skoro vždycky svítí.
Jana Majová
Zařídit se jako matka
Ta ženská naproti mně je asi doktorka. Něco takovýho říkala, ale ruku do ohně za to teď nedám. Je mi blbě. Datluje do počítače kdo jsem a tak. Okno toho kanclu nebo co to je, je přímo nad schodištěm a tak vidím, jak odchází Klára. Přivedla mne sem, sama bych asi nedolezla. To ale nic nemění na tom, že ji nesnáším.
Jana Majová
Projet se Sardinií
Dovolená na Sardinii. Pár dní v jiném světě. Kdybych mohla, budu tu směsici kontrastů zavařovat a rozdávat k vánocům blízkým i vzdáleným. Sardské zavařeniny ale dělat nemumí a tak nesu aspoň ty fotky. A víte co? Dneska se vydáme na projížďku.
Jana Majová
Fatal error
Stojím u plotu a dívám se do tmy. Mozková aktivita - 0. Asi tam stojím dlouho. Najednou je tma. Někdo se opře o moje rameno. Paťka. Opatně se mne dotkne a pak ukáže prstem k obloze. Měsíc je neskutečně nízko.
Jana Majová
Quatro cappuccino - úvod do studia Sardinie
Sardinie. Ostrov, který nám letos prodloužil léto. Vyrazily jsme si v babinci. Okukovat, relaxovat, užívat si, nasytit se krásou. Prohlížím si fotky a pamatuji si ji krásnější. Zářivě skromnou, barevně neuvěřitelnou, s opatrností k turistům, nádhernou. A tak vám nesu první ochutnávku.
Jana Majová
Děti zítřka
aneb nějak to nezvládáme s rodinnou politikou. Nezvládáme to my, rodiče dětí. A v roli ochránce práv dětí to nezvládá ani stát. Je vůbec v našich silách tak komplikovaný gordický uzel nějak rozetnou a usoukat čistou a pravidelnou síť podobnou dvojité pavučině? Ta horní, větší, by pomohla těm, kdo se ocitnout v krizi vztahy udržet. Ta spodní, menší ale pevnější, by ochránila ty děti, které propadnou tou první a rodina se jim rozpadne. Odkud s tím začít?
Jana Majová
Ta vodorovná linka obočí
Stojím u dveří pracovny generálního ředitele. Pozval si mne sám, což je věc poměrně nezvyklá. Nemám ve firmě žádné zajímavé postavení, nepodílím se na rozhodování, prostě tak nějak neviditelně pracuji. Pro toho chlapa musím být jen jedna ze siluet z vnitřního infosystému.
Jana Majová
Mobilolov na krále Jana - aneb zastávka na vinobraní
Že jste ještě nebyli na Znojemském vinobraní? Necourali ulicemi s kelímkem burčáku nebo skleničkou vína a nepostáli tu u kejklířů, tam u muzikantů, nenechali si na skráň namalovat motýla? Že jste ještě nikdy nepadali na kolena před charismatickým, laskavým králem? Tak se aspoň podívejte, jak jsem tu sobotu viděla já. A příští rok si tam třeba dáme sraz, jo? Hned vlevo, deset kroků za vstupní branou.
Jana Majová
Ty to nevidíš? Strach.
Pořád mi to všichni říkají. Říkají, že bubáci a příšernosti nejsou. A chtějí vědět, kde je teda vidím. A slibují, že je vyženou daleko pryč. Jednak bych teda hrozně chtěl vidět, jak ty moje vyženou, když se nedají chytit. A taky je vidím jenom já, což ale fakt neznamená, že neexistují, když je jiní nevidí. Vesmír taky existuje a já tátovi věřím, že existuje, no a co, že ho nevidím. Mám jen malý oči na to, aby viděly hvězdokupy a to všechno. A mám zas právě dost malý a mikroskopický oči, abych viděl...to abych viděl popeli. A mámě taky věřím, že existuje prach v pokojíčku a na ten možná ani nejsou vědecké důkazy. Na ten vesmír aspoň jsou fotky z dalekohledů.
| předchozí | ... 6 7 8 9 10 11 12 ... | další |
