Zařídit se jako matka

Ta ženská naproti mně je asi doktorka. Něco takovýho říkala, ale ruku do ohně za to teď nedám. Je mi blbě. Datluje do počítače kdo jsem a tak. Okno toho kanclu nebo co to je, je přímo nad schodištěm a tak vidím, jak odchází Klára. Přivedla mne sem, sama bych asi nedolezla. To ale nic nemění na tom, že ji nesnáším. 

http://www.omlazeni.cz/shared_files/uploaded_new/29/295268/25452

Jmenuji se Alžběta Netušilová, narodila jsem se 30. ledna 1995, je mi osmnáct let a právě jsem nastoupila do léčby. Dobrovolně a expresní rychlostí. A tak nějak nevím, co tu dělám. Můžu totiž přestat kdykoliv, to je jasný. Bez blbýho tříměsíčního pobytu v téhle absolutní díře. Jenže ono je to složitý. Potřebuju taky trochu vypadnout. A dát najevo snahu. A taky je to fotrova podmínka. Fotr je taky idiot. No a tak jsem tady.

To máma, máma byla vždycky třída, fakt. Krásná, vypadala jako zářivá královna z pohádky. Výstavní, přímo božský nohy. Nosívala vysokánský podpatky i do obchodu. A krátký sukně. A dlouhé vlasy si česala do takovýho zvláštního drdolu, co vypadal, jakoby se měl každou chvíli rozcuchat. Někdy ve třinácti mi došlo, že to dělá kvůli chlapům. I ty podpatky i ty minisukně i ten drdol. Líbilo se jim to a máma se jim celá líbila. A luxusně to s nima uměla. Fakt. Stačilo, aby mrkla, aby se tak zvláštně podívala pod řasama, aby se usmála a váleli se jí u nohou. A ona se jen smála a smála. Tohle kdyby se učilo na školách místo něčeho zbytečnýho, třeba chemie, tak mají ženský po starostech. Ale možná ne, možná by si pak konkurovaly. Máma konkurenci neměla. Smála se všemi a na všechny a oni dělali, co chtěla. Naprosto všichni, i fotr. Je to vidět na fotkách z mýho alba z dětství. Doslova mámě visel na očích. Je teda pravda, že když mne jako mimino držel v náruči, vypadal šťastně. No, zdání klame.

Fotr dělal do počítačů a mámu týral. Je fakt, že na to nevypadá a Kalibova matka se tomu hodně smála, když jsem to v sobotu říkala, prej že to spíš týrala máma fotra. Ale máma to říkala. Že byl bezcitný despota a ona s ním nemohla žít a nemohla nás nechat vyrůstat v takovém prostředí, protože by z nás byli stejný duševní mrzáci, jako je fotr. Ani si vlastně nepamatuju, kdy jsme se odstěhovaly, ale do první třídy už mne máma vedla s Jardou Kopečným. Fotřík tam byl taky, měl dokonce videokameru. Nikdy jsem ten film nevidělala, protože on pak normálně začal matku zas týrat a deptat, až byla ohrožená na zdraví. Ale zabojovala a spolu jsme to zvládly. Když říkám spolu tak myslím spolu my dvě. Byly jsme nerozlučné kámošky, jako dvojčata, fakt. A máma to s fotrem a sociálkou skoulela. Platil jako mourovatej a já tam už k němu nemusela a máma na nás byla pyšná, jak jsme mu to nandaly. Na nás - to jako na mne a na ni. Já mám totiž ještě ségru Mínu a ta se zachovala jako naprostá kráva a utekla k fotrovi. Fakt, nekecám.

Vždycky jsem chtěla být jako máma. A pořád chci. I když ji teda v poslední době nechápu. Chtěla jsem být jako ona a taky zářit a taky si umět otočit chlapy kolem malíčku. Mám dobrou školu - mámokámošku. A taky mám dlouhý nohy, fakt jsou docela hezký, akorát ten drdol, co byl na mámě vždycky tak sexy na mně vypadá blbě. Jednak mám jiný vlasy a jednak mi trochu odstávají uši.

A taky to s těma chlapama tak neumím nebo co. Jsem jí to řekla, že to nechápu - je stará a musí kvůli tomu lítat na ty gelový nehty a umělý řasy a už mít rozum s výstřihama, ale chlapi jí zobou z ruky. Mně ne. Hrozně se naštvala, že se mnou teda husy nepásla. Vypadala jako ta bába s hadama místo vlasů, když tak řvala. Stála u kuchyňské linky v mojí nové minisukni a jak byla naštvaná, šermovala rukama a propálila mi ji cigaretou. To už byl Jarda Kopečný dávno historie, ale mámu to netrápilo, takových měla na každém prstě deset. Já měla na chlapy smůlu. Normálně mně využívali. Až na Kaliba, ale Kalib je kámoš. Spolužák. Posledních pár dní před nástupem do léčby jsem u něj mohla spát. Ale je pravda, že jeho matka nebyla nadšená. A, což už je fakt past, i Kalib je naštvanej. Myslí si, že jsem mu sebrala nějaký prachy. No, sebrala, ale fakt ne všechny, co v té taštičce měl, jen pár stovek. Sedm. A on už si taky fakt nepamatuje, jak jsem za něj platila nějaký piva na srazu ze základky. Se zas tak moc nestalo, pár kaček. 

Ale zpátky, máma si našla nového chlapa, nějakého Lysého a začala se chovat divně. Pořád mne kontrolovala, hlídala, nesměla jsem ani projít do koupelny v kalhotkách a pak už ty kalhotky ani sušit na topení, že Lysého provokuju a byla fakt hustá. Najednou jsem se necítila jako kámoška, ale jako hnusný vetřelec. A pak přišla s tím, že Lysého svádím. Pchá - takovýho olysalýho Lisýho slizouna. No rozhodně jsme po sobě řvaly tak, že jsem nakonec utekla a protože jsem neměla kam jít, šla jsem k fotrovi. Měli to tam takový naleštěný a ta blbka ségra Mína se zrovna balila na jakýsi Erasmus, což prý není totéž jako orgasmus, jak vtipně poznamenala Mína. Fotřík je teda taky ženatej a Klára, ta, co mne sem přivedla, je dcera jeho ženy. Byla tam teda dost nuda, ale takový zvláštní klid a pořádně jsem se tam vyspala. Mámě pak došlo, co udělala, nebo tak vypadala a přišla se mi omluvit. Fotr říkal, ať to zvážím, že ji nevěří. Fakt, nekecám - "zvážím". Vyjadřuje se jak kniha a asi si myslí, že je to zajímavé. Mína mi do telefonu vyjasnila, že jsem kráva, která ztratila poslední šanci. Teď nevím, jestli neměla pravdu. Asi ne.

No a pak už to šlo rychle. Lysý mi pochválil letní šaty, máma dostala amok a vyhodila mne z domu. Skončila jsem u Petra a pak u Kamila a pak...už vlastně nevím. A ten pervitin, to byla vlastně taková náhoda. Změna životního stylu. Vy si myslíte, že jsem závislá? Za těch pár měsíců? Nesmysl. Kdykoliv. Kdy-ko-liv toho můžu nechat. Až budu chtít. Nebo už chci? Nebo musím? Jen nějak nevím co budu dělat. Matka mne nechápe, fotr mne vyhodil a Kabir řekl, že mám přijít po léčbě. No to je fakt hustá storka, když nad tím tak přemýšlím.

Fotr mne vyhodil, no jo. On je presně takovej, jak matka celej můj život říká. Fakt nemůžu za to, že jsem usnula u kluků na ubytce a předtím trochu žvanila a oni mi sebrali klíč a fotra vybrali. Jo, ty šmuky jsem tam vzala už předtím, to byla fakt kravina, mělo mne napadnout, že mne chytnou. No ale jak jsem mohla vědět, že kvůli takovým cetkám bude tolik řevu? On to ani nebyl řev. Ta kráva Klára upozornila na to, že beru perník. No takovou smůlu můžu mít jenom já. Nevlastní dcera mého otce dělá v léčebně s toxíkama a má to v oku. No mohla jsem to vědět? Prostě smůla. Když jsem odešla, vzala jsem to zadem a sedla si na plot takové opuštěné minitovárny, kam jsme občas chodívali s klukama a dívala se na otcův barák. A on stál v přezahrádce jako socha a ani se nepohnul. A pak tam přišla nevlastní ségra Patricie co vypadá úplně jako máma a taky je tak krásná, akorát to neví. A taky ta Klára. A stáli tam všichni a už chyběly jenom titulky a mohl to být konec nějakýho filmu, jen by kamera nesměla švenknout na mne. Ani nevím, proč jsem na tom plotě řvala do rukávu.

Tu noc jsem spala u Kaliba, jeho matka volala fotrovi a Klára zařídila tu léčbu. Protekčně, jinak se na to prej čeká. No to jsem fakt odvázaná. Ale fotr si to dal jako podmínku, že jinak jde na policajty s tím vykradeným barákem. No matka po něm řvala tak, že jsem to ještě neviděla. Jasně, že je to jeho vina. Kdo jinej by za to taky mohl,  to to zpackaný dětství a máma, jak byla na všechno sama. 

No a teď jsem v legínách a v tričku a v léééčbě. Nenamalovaná. Radši se na sebe nedívám. Stejně je mi blbě. No, nějak to tu vydržím. Aspoň dva-tři týdny, než otec vyměkne. A mezitím taky máma pochopí, že jsem celá ona a že jsme ta nejlepší dvojka na světě. A možná mi i půjčí ty zlatý lodičky na dvanácticentimetrovým podpatku. A někam si zajdeme. 

Trochu se dám do pucu a chlapi mi padnou k nohám. A budu se mít skvěle. A nikdo už mi život packat nebude.