Ty to nevidíš? Strach.

Pořád mi to všichni říkají. Říkají, že bubáci a příšernosti nejsou. A chtějí vědět, kde je teda vidím. A slibují, že je vyženou daleko pryč. Jednak bych teda hrozně chtěl vidět, jak ty moje vyženou, když se nedají chytit. A taky je vidím jenom já, což ale fakt neznamená, že neexistují, když je jiní nevidí. Vesmír taky existuje a já tátovi věřím, že existuje, no a co, že ho nevidím. Mám jen malý oči na to, aby viděly hvězdokupy a to všechno. A mám zas právě dost malý a mikroskopický oči, abych viděl…to abych viděl popeli. A mámě taky věřím, že existuje prach v pokojíčku a na ten možná ani nejsou vědecké důkazy. Na ten vesmír aspoň jsou fotky z dalekohledů.

http://www.postoy.sk/files/strach1.jpg

Tátovi to, že se bojím, dělá starosti. On teda dělá, že nedělá, ale jednak vidím jak se mračouní a jednak jsem šel minulý týden večer na záchod a taky se podívat, jestli je všechno v pohodě a slyšel jsem je, jak se o tom na schodech baví s Kamilou. Oni jsou vážně ujetý,  věčně se o něčem baví na schodech, přitom mají všude židle a gauč a křesla a venku lavičku. Ale starost jim to nějakou dělalo, protože Kamila si sundala gumičku z vlasů a jako vždycky ji  nechala na zemi. A tak jsem tam stál a táta říkal, že ty můry se nelepší a jestli nezkusit toho psychologika, že by na něco třeba přišel a Kamila řekla, že za ním zajde sama, ať mám konečně klid, a hrozně si vzdychla a pustila si rukou vlasy, až se zaleskly v okně i když jsem ji neviděl.

Tak já teda nevím. Už jsem u psychologika byl, vedla mne tam máma, když chtěla vědět, proč jsem se začal počurávat, že už jsem školák a že je to ostuda. No a psychologik nebyl žádný pán, byla to paní a měla vlasy jako babička Poděbradská, co už umřela. Ale tahle neumřela a ptala se mne na školu a taky kluky a na holky a co tak dělám. A malovala si se mnou a když jsem maloval noc, ptala se, kdo to tam je ve tmě. Takže je to jasný, taky to viděla a jen dělala, že ne. Maloval jsem jí ty popeli jako takový tečičky a ona si je schovala. A máma mne pak přestala pouštět na hokej, že se přepínám a z toho mám to počurávání, ale já na hokej chodit fakt chtěl, tak jsem nemohl spát, abych se nepočural a mohl na hokej, ale stejně jsem pak nemohl. A táta pak říkal, že s tím blbým zákazem hokeje snad půjde za tchýní, ale já nevím, co je to tchýně a nemůžu se zeptat, ale třeba je to ten psychologik, ale to by tchýně musela být paní. No, já vím, že se mám zeptat, ale nemůžu, protože nemám poslouchat o čem se baví dospělí když spím. A je jedno, ale úplně jedno, že ve skutečnosti nespím.

No ale když mám ty můry, tak to se fakt skoro počurám a protože u táty na hokej chodím, tak mám zas strach, že mi to taky zakáže. Máma mne vždycky obejme a hrozně mne tiskne, až to vypadá, že mne naplacatí a brečí tak, že pak brečím taky a oba jsme zoufalí, protože život je bordel a snůška katastrof a kolem nás samí psychopati. Ale z toho akorát vím, co je bordel, protože ten jsem měl v šuplíku s pastelkama a katastrofa, protože to je, když jsou u babičky povodně. Psychopat je možná něco jako psychologik, ale u toho jsem zatím nebyl, tak ani nevím, jestli je to pán nebo paní. No a pak máma usne a já někdy jo, ale spíš ne a pozoruju tmu, jestli v ní nezačnou být ty popeli a cucky, aby jí nic neudělaly totiž. U táty se někdy chodím dívat, jesti nejsou cucky ve tmě v ložnici, když táta s Kamilou spí, ale nechodím za ním ani když se bojím, protože mám říkala, že ať mne to ani nenapadne, že kdyby mne Kamila ukládala, tak by to byl skandál a katastrofa a protože taky bydlíme v místech, kde jsou někdy povodně, tak tam nejdu a jen stojím ve dveřích i když mi táta mockrát říkal, že ho mám vzbudit. Asi o té katastrofe neví.

No a včera jsem se probudil a tma byla plná cucků a už se lepily a kroutily a hrozně jsem se lekl, protože to se u táty nestává, tam cucky nebývají vůbec, nebo jenom úplně malý popeli. A taky je pokoj chráněný Kamiliným kamínkovým kouzlem, ale asi je to kouzlo slabý nebo co. Asi jsem ječel, což jsem poznal podle toho, že nade mnou najednou stála Kamila a ty cucky jí spadly do vlasů, ale pak se rozpustily a jakoby nikdy nebyly, fakt se vůbec nekroutily a nelepily. A to už tam byl i táta a brácha a Bublina, která nahoru nesmí, protože má pelech dole, ale teď si jí nikdo nevšímal a strkala mi čumák do ruky a to lechtalo. Kamila mi dala napít a táta zahnal bráchu a Bublinu a že mne půjde uspat  a  četl mi. A Kamila mi dala svůj šátek, voněl čokoládou a řekla tátovi, že ji něco napadlo a že až ráno a pohladila mne a šla. Prý se mají číst pohádky, ale táta čte někdy o indiánech a někdy o moři a tak. Tak mi četl o vesmíru a tajemných černých dírách, které prý všechno pohltí, což je něco jako když sežerou a mně by se moc líbilo, kdyby taková díra sežrala ty cucky a já už se nemusel bát. No a z té představy jsem pak usnul. Ráno byl táta nakřivo a říkal, že mi usnul u postele a Kamila se smála, ještěže je sobota A ještěže jsou prázdniny.

A tak jsem si po snídani šel malovat, protože Kamila nechtěla pomáhat u vaření, že až pak, až to pitomý kuře vykostí. Tak vykosťovala to pitomý kuře a já jsem si dělal obrázek a nakreslil si to všechno. I tu skříň, i tu černou díru i ty cucky. A pak černou díru, jak žere a ke všemu pohlcuje tu skříň a všechny cucky, co z ní lítají a všude lezou. A pak černou díru a sežranou skříň a všechny cucky.

A pak mi bylo do skákání a skákal jsem po židli, až z toho spadla váza Bublině na čumák a trochu se rozbila, no fakt jen trochu, na dva kousky a trochu malých a Kamila byla úplně potichu, že to byla váza po její mamince a táta říkal, že to si uklidím, ale já už to uklízel a táta se mnou, protože Kamila byla pořád úplně potichu.

A pak vstala a smrkala, tak jsem jí chtěl podat sprejíček do nosu, ale táta se přísně podíval, tak jsem radši utíral vodu na zemi. A Kamila najednou držela v ruce rozmalovaný obrázek, to jsem jasně poznal, protože byl namalovaný naležo, aby mi tam vešlo sluníčko a kytky a Bublina v boudě a já na houpačce. Bráchy jsem namaloval jenom kousek a moc se mi nepovedl, protože jsem přemýšlel, jaké tam namalovat velké lidi a napadla mne paní učitelka Bílková a děda Jakub a trochu máma a táta, ale to bych tam musel malovat taky Petra co bydlí s mámou, ale zas když nevím, jak dlouho tam bude bydlet, tak to nemá cenu a Kamilu, ta sice má cenu, ale zas tam nechci toho Petra, tak jsem toho nechal.

A Kamila si položila ty obrázky a taky si začala malovat a povídat mi, že se jako malá bála, že ji někdo jde do snu zabít. Namalovala mi takový sen, kde byl hrob a v něm dole miska jahod a někdo tam Kamilu posílal pro ty jahody a ona věděla, že ji pak zahrabe hlínou a pak se vždycky probudila. A ona věděla kdo to je a byl to její táta a ona to nikdy nikomu neřekla až už byla úplně dospělá. A tak jsem jí řekl, že teda nejsem batole a že jsem nemaloval žádný pitomý sen, protože sny nejsou, kdežto…kdežto cucky jo. Fakt jsem to slovo řekl, i když je to něco jako Voldemort a neříká se to. Ani mi to nic neudělalo. A pěkně jsem jí to vysvětlil a ukázal jí tu černou díru a jak žere, teda pohlcuje, skříň a úplně  všechny cucky. Ale ona se nezačala smát a namalovala tu skříň a jestli jí dám klíč a já ji nedal pastelku i když to byl obrázek a z obrázku žádný cucky lézt nemůžou. A pak jsem vzal do ruky ten její obrázek a řekl, že ona to vlastně měla dobrý, protože když se probudila, už tam žádnej hrob nebyl. Jenže já se probudím a cucky lezou ze tmy, kam napadaly, když byly ještě popeli. Takový ty popeli, co zbydlou z člověka když umře a spálí ho. Kamila se na mne dívá a asi se taky bojí, protože vypadá trochu jako Kudláček, když v matematice neví, kolik je 12 krát 7. Akorát on to neví často a Kamila takhle vypadá prvně, sahá do kapsy a podává mi svoje klíče, jestli je tam nějaký od skříně. Není. A ona říká, že jestli tam není ani od mojí pusy, tak jde udělat pudink.

A tak s ní míchám pudink a jak tak míchám, tak se slyším říkat, že v noci lezou ze skříně ty drobky, protože je tam ten popel, jak se strejda Michal, co s náma bydlel před Petrem a po strejdovi Karlovi, naprosto rozsekal na maděru na motorce. A taky je tam popel od babičky, co umřela, protože byla stará. A na skříni jsou takový svíčky a kytky a když se pohne záclona, tak máma jásá, že si s námi ti popeli povídají. Jenže já vím, co je to na maděru a umřela. To je smrt a smrt chce další smrt a jak ty popeli tajně v noci lezou ze skříně, tak z nich rostou cucky a z těch ta smrt a chtějí mi sebrat mámu, která je tragickým životem zkoušená a ještě ke všemu ji ničím já, když se bavím s tím proradným lumpem a ona je křehkost sama a už tak ji nebaví ani dýchat, když s ní nedýchám stejný vzduch. U táty dlouho žádný popeli nebyly, vždycky jsem to kontroloval, fakt každý kousek tmy, ale musel jsem si je donést v aktovce a tak už tady jsou a já mám strach, že mi smrt chce sebrat i tátu i když ten křehoučký není, protože je to chlap jak hora a taky dýchá hluboce, to jsem si dobře všiml. Jenže u smrti člověk nikdy neví. A Kamila lije ten puding do misek a dívá se na tátu a už nevypadá jako Kudláček, ale spíš, jako když mi spadla ta váza. 

A najednou mlčel táta a jen řekl Kamile - ty vole, on se bojí, že nás zabije popel ze skříně? 

A pak mi podal lžičky a já jsem je pěkně rozložil po stole, aby byly na ten puding nachystané. Táta ještě někam telefonoval a mně se zas chtělo poskakovat a tak jsem poskakoval a Kamila jen seděla a nechala mne poskakovat.

A pak jen řekla tátovi, že už nejspíš k žádnému psychologikovi nemusím, že "to už si taťko vyřešíš sám, že". Tak si jen říkám, jestli nepůjdu aspoň k tchýni nebo k psychopatovi. Třeba by se tam taky malovaly obrázky.

Autor: Jana Majová | středa 11.9.2013 21:40 | karma článku: 10,79 | přečteno: 574x
  • Další články autora

Jana Majová

Stalker

Žijeme silný příběh. Je zcela pravdivý a žijeme ho tak dlouho, že jsme už přestali vyhlížet jeho konec. Devastuje nám každodenní život, mění naši realitu. Tak se žije, když si vás vyhlédne někdo, kdo se rozhodl vám ničit život.

18.9.2022 v 23:05 | Karma: 36,70 | Přečteno: 3540x | Diskuse | Ostatní

Jana Majová

Marie Milá (Šípková)

Jak je ten svět pomíjivý, že? Už týden mi svítí v kalendáři, že máš dnes narozeniny. A Ty? Ty se teď odněkud z vyššího levelu samotného Bytí nejspíš s nadhledem usmíváš. Marie.

3.2.2022 v 18:26 | Karma: 23,41 | Přečteno: 515x | Diskuse | Ostatní

Jana Majová

Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí milý Davide...

David oslavil třicátiny. Slavil s velkou radostí a chutí. Cože si to, milý čtenáři tohoto necovidového blogu myslíš? Že na tom není nic divného? Že třicitka je před tebou nebo za tebou a jako... no a co? Život jde dál?

26.10.2020 v 20:53 | Karma: 21,85 | Přečteno: 695x | Diskuse | Ostatní

Jana Majová

FAQ pro holky u šicích strojů

Nemyslím teď nás, zkušené harcovnice. Myslím mladé ženy, často maminky na mateřské, které bůhvíkde vyštrachaly šicí stroje a sedly k nim. Mají můj respekt.

20.3.2020 v 20:39 | Karma: 24,48 | Přečteno: 1201x | Diskuse | Ona

Jana Majová

Když peče celá zem, fandím.

Konečně vím, jak vám je. Vám všem, kdo jste soutěživí, fandíte hokeji, tenisu, házené, biatlonu, atletice, krasobruslení, čemukoliv. Protože já, nesoutěživá, jsem to neznala. Až teď. Teď se vší vervou fandím pekařům a cukrářům.

9.3.2020 v 18:41 | Karma: 27,29 | Přečteno: 690x | Diskuse | Ostatní
  • Nejčtenější

Velkolepá Zemanova party. Dorazili Fico, Orbán či čínský velvyslanec

28. září 2024,  aktualizováno  18:50

Bývalý prezident Miloš Zeman slaví v sobotu 80. narozeniny. Mezi gratulanty nejsou jen čeští...

Z ujíždějícího kočárku u lanovky v Peci vypadl kojenec, dítě zraněním podlehlo

26. září 2024  14:09,  aktualizováno  27.9 15:09

Policisté pátrají po svědcích, kteří ve středu kolem 12:30 viděli cestou k lanovce v Peci pod...

Velký průzkum mezd. Kolik berou v IT, bankách, právníci či zdravotníci

27. září 2024

Rozsáhlý průzkum personální agentury Grafton Recruitment zmapoval letos finanční ohodnocení...

Konec platebních karet? Bankám vadí jejich monopol, pracují na alternativě

28. září 2024

Premium Evropské banky se již nějakou dobu snaží vyšachovat ze hry bezmála monopolní poskytovatele...

Uprchlého exposlance Wolfa zatkli v Paraguayi. Skrýval se přes deset let

27. září 2024  9:31,  aktualizováno  11:41

Bývalý poslanec sociální demokracie Petr Wolf, po kterém přes deset let pátrala policie, byl zatčen...

Evropská komise žaluje Maďarsko kvůli zákonu na ochranu suverenity

3. října 2024  12:21,  aktualizováno  12:41

Evropská komise se rozhodla zažalovat Maďarsko, protože se domnívá, že jeho zákon na ochranu...

ANALÝZA: Vláda po volbách slíbila jinou důchodovou reformu, než teď předložila

3. října 2024  12:36

Pojďme si společně přečíst vládní programové prohlášení, zejména pasáže týkající se penzí. Nebojte...

Po srážce s cisternou shořel na D6 u Prahy dodge, jezdí se jedním pruhem

3. října 2024  12:32

Na 0,5. kilometru dálnice D6 z Prahy do Karlových Varů se srazilo osobní auto s cisternou. Nehoda...

Poslanci připravili odkladovou novelu, šestiletých ve školkách má být méně

3. října 2024  12:30

Přímý přenos Skupina poslanců pod vedením Pavla Klímy (TOP 09) připravila řešení plynulého přechodu dítěte ze...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

  • Počet článků 324
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 960x
Pro ty, co mne znají už vdanou (blog je založený dříve než moje manželství) jsem už spíše Pšejová.

Naprosto obyčejná ženská, jakých chodí po ulicích tisíce. Pozorovatelka světa a majitelka víry v lidskost.

Momentálně také zaujatá členka skupinky pohybující se kolem Davida. Mladého muže, kterého učinila vězněm ve vlastním těle svalová dystrofie a on se chce dělit o svůj příběh a zkušenosti.

Píšeme o tom i na facebooku:  https://www.facebook.com/DavidAGenetickyGolias/

Jsem k nalezení na:  jamajka117@gmail.cz.