k troubě to jde i bez trápení...to by se taky mohlo stát, že někde nepečou vůbec.

Jano prostě krásné ! Pocházím ze sedmi dětí a v kuchyni u maminky to vonělo stále a starosti pak odcházely šmahem pryč. Její chmury, nebo postěžování jsme však nikdy neslyšeli. Dodnes nechápu, jak vše zvládala. Díky moc

Jituš, škoda, že už nám nedá recept...na tu vanilkovou pohodu

Pěkné , hřejivé , až jsem v ústech cítil chuť rybízové buchty z mládí. Neříkalo se tomu i bublanina ??

Mám jen faktickou připomínku ( jak říkají ti naši slavní poslanci).Vzpomínáte na to, jak se Vám v dětství věnovala babička , snad i rodiče. Na rozdíl od dnešního způsobu - děti podhodit PC , TV , různým kroužkům atd. Tím snad z nich mohou vzniknout výše zmiňovaní nevychovanci.

Já vidím jiný problém. Měl jsem to i u sebe v rodině , výchova vnoučků. Dcerka (VŠ) s pilností a pečlivostí sobě vlastní zvolila výchovu svých dětí přísně na vědecké bázi. S manželem navštěvovali i nějaký kurz - Výchova dětí k asertivitě. Malý človíček se dle tohoto učení bere snad už od prenatálního věku jako osobnost, která by neměla být příliš omezována a korigována - v rámci zdravého rozvoje osobnosti. Tudíž - žádné zákazy, nedej bože pohlavek - vše na základě ratia - vysvětlit : kámeny se neházejí po autech , talíř se nehodí na zem atp.

Výsledek : rodiče se v rámci vysvětlování dětem věnovali daleko více než při "normální" výchově ( mohu-li použít adjektivum normální) a dítě se opravdu chovalo jako rozjívený klacek, kterému se nikdo nevěnoval.

Chvála pánubohu u druhého dítěte přešla dcerka na lidskou, staletími ověřenou výchovu, kde pohlavek jest povolen.

Co tím sáhodlouhým popisem chci říci : Když někdy uvidíte nezvladatelné dítě může neposlouchající mámu, může jít i o další frekventanty zmíněného kurzu, kteří se o dítě starají opravdu měrou vrchovatou. Ale blbě. PS - doufám, že to dcerka nečte... .

No vidíte...a přesně to jste popsal. Nakonec používají i Vaši mladí to, co v nich zůstalo z jejich dětství...to je pro mne ta naděje... a víte, co je dobrého na počítači? Dá se skvěle zakázat :-). Když teenager zlobí, táta mu změní heslo k wifi, já zcela přízemně seberu klávesnici. A to je hned umyté nádobí a vyluxované - ani rozčílit se nemusím :-).

x

Moc díky, Otakare, za napsanou zkušenost - naše babi nepekla bublaninu, ale prostě piškot. Lehounký, nadýchaný, rybíz se jím propadal a bylo ho tam skoro tolik jako těsta. Nikdy se mi taková nepovede.

strašně moc mi taková babička chyběla a chybí, a moje děti to budou mít stejný...Tak snad tím zmírňujícím elementem budu alespoň zčásti já...A pro svý budoucí vnoučata pohádková babička...Ale četlo se mi to vaše zamyšlení příjemně...Taky od včera přemýšlím nad tím článkem o výchově...

Johanko, já nad ní nikdy moc nepřemýšlela, prostě jsme s dětmi žili pospolu. To až teď s nevlastňaty, kdy mi došlo, že ona ta výchova existuje...moc děkuji a na váš článek se těším už teď.

Jani, to je moc hezký.. :) takový hřejivý.. :) Zrovna jsme tu dneska měli debatu nad dětmi..... je to leckdy velmi smutné, ale ono to asi jinak nejde.. .:)

Díky za tu inspiraci, za to teplo... ono totiž z tebe sálá a je to moc krásné a moc dobře :)

Ali, aby nesálalo, topíme v krbu jako draci :-), prší. (vidíš, vyrážíme asi v listopadu na "váš konec" :-))