Pavel Lopušník
- Počet článků 85
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 905x
Seznam rubrik
Pavel Lopušník
Delší pamflet o českém průmyslu
V rámci právě probíhajícího Mezinárodního strojírenského veletrhu jsme se od předsedy SPČR Jaroslava Hanáka dozvěděli o tom, co všechno českým průmyslníkům a podnikatelům chybí. Tak nějak bezděky se mi nad Hanákovou řečí vybavil jeden z okřídlených bonmotů amerického prezidenta Kennedyho, který kdysi řekl: „Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svoji zem.“ Slyšeli jsme tedy, co všechno by podle Hanáka měla dělat vláda, potažmo příslušná ministerstva, ale poněkud stranou zůstala otázka, co pro zlepšení podnikatelského prostředí v naší zemi udělá SPČR a pan Hanák osobně, nebo sami průmyslníci, podnikatelé. Stále se nemohu zbavit dojmu, že český průmyslový a podnikatelský sektor v porovnání se západním standardem je nezralý.
Pavel Lopušník
In memoriam
„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ pronesl první člověk na Měsíci. Těch malých kroků sice lidstvo udělalo ve své historii ještě několik, ale tenhle i nadále zůstává nejvýznamnější. Neil Alden Armstrong se narodil dne 5. Srpna 1930 ve městě Wapakoneta, ve státě Ohio. Působil jako pilot v námořnictvu USA a bojoval v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství a stal se zkušebním pilotem. Od roku 1958 se postupně zapojoval do programu letectva USA (Man In Space Soonest). V roce 1962 přešel do NASA. Jeho první misí byla Gemini 8. Druhým a zároveň posledním letem byla mise Apollo 11. 21. července roku 1969 vystoupil jako první člověk na Měsíc. V roce 1972 odešel z NASA a působil na Cincinnattské univerzitě. Zemřel v sobotu 25. srpna 2012 na komplikaci srdce.
Pavel Lopušník
Soumrak české televizní zábavy (Zamyšlení)
Každý večer mám o zábavu postaráno. Dívám se do ledničky a jsem na tom patrně o dost lépe než ti, kteří usedají před televizní přijímač v dojemné důvěře, že je pobaví. Asi teď nepotěším doktorku Cajthamlovou a výživového poradce Havlíčka, ale on takový pohled na dobrý obložený talíř (případně jinou pochutinu) je v současné době po vizuální stránce lepší než hodina před stým dílem nějakého nekonečného seriálu anebo další repríza zábavného pořadu s několikrát omletými scénkami.
Pavel Lopušník
Sýrie jako produkt transformačního procesu (úvaha)
V knize Zdeňka Veselovského s názvem Diplomacie (teorie – praxe – dějiny)na str. 32 nalezneme tuto větu: „S novým druhem diplomacie počátkem roku 2006 vystoupila i tehdejší americká státní tajemnice Condoleezza Ricoeová a nazvala jitransformační diplomacií(transformational diplomacy).Její smysl spočíval v tom, že americká diplomacie se měla s politickou linií prezidenta G. W. Bushe výrazněji a aktivněji podílet na podpoře demokratických přeměn a bezpečnosti v problémových regionech světa. Za tím účelem Recoevá usilovala o stažení početné řady amerických diplomatů ze „starých“ a příjemných center moci v evropských hlavních městech a jejich nasazení a posílení jejich aktivity v zemích Afriky, jižní a východní Asie a na Středním východě. Spolu s tím mělo v těchto oblastech dojít i k posílení a zefektivnění americké finanční a rozvojové pomoci.“
Pavel Lopušník
Zamyšlení nad spravelností
O spravedlnosti rozhoduje hodem mince. Je žalobcem, soudcem a častokrát i katem v jedné osobě. Kdysi byl neúplatným okresním prokurátorem města Gotham. Jmenoval se Harvey Dent, ale pro svou neúplatnost a počestnost si u médií vydobyl přezdívku Apollo. Zastával teorii „padni komu padni“ a nezalekl se mocných. Byl neúplatný a čestný. Jednoho dne mu však při soudním přelíčení mafiánský boss Sal Moroni kyselinou poleptal část tváře a jeho osobnost se od toho dne rozštěpila na ztělesnění dobra a zla. Právě ona mince mu často pomáhá rozhodnout se mezi těmito polovinami své osobnosti.
Pavel Lopušník
O umělcích, umění a životě (literární příběh v dopisu)
Milá Martičko, už je to tak dávno, co jsem Ti posílala poslední dopis. Ovšem v čase jako by to bylo včera. Okolnosti, které bych tu nechtěla moc rozvádět, mne donutily, že cítím potřebu se svěřit, právě tobě své nejlepší kamarádce. Milan měl poslední dobou hrozně moc práce. Konalo se mnoho akcí a výstav. Nejvíc ho však unavovala práce v novinách. Každý den musel vypracovat nějakou kritiku a ty nejlépe víš, jak ten můj chlap pracuje tvrdě, jak každé slovo přežvykuje a nad každým slovem přemýšlí. Také náš milostný život už dávno ztratil svůj lesk. Přesto událost, která se nám stala docela nedávno, tyto chmurné myšlenky zahnala. Její začátek této spásné funkci nikterak neodpovídal. Konala se pražská výstava jakéhosi soudobého a známého amerického umělce (nezlob se, ale jméno už si nevybavuji). Milan byl jako vždy pečlivý. Pracoval od ranního kuropění do hluboké noci. Chodil se dívat na přípravu té výstavy a hovořil s jejími kurátory. Zvláště oceňoval ochotu jedné mladé dívky, zaměstnankyně galerie. Ano přiznávám se, kapičku jsem žárlila. Věděl, jak je práce kurátorky těžká. Co všechno musí vědět o rámu, o obraze, i o jeho vhodném umístění. Zároveň se musí starat o vzácného hosta, který má mnohdy podivné požadavky, a přesto si najít čas na zvídavé otázky mého Milana. Znáš ho přeci a víš, jak dlouho dovede zaujatě a poutavě o umění hovořit a je mu jedno stojí- li proti němu odborník či laik. Navíc nikomu nevnucuje své názory, a čeho si nejvíce cením, není vulgární, jako se to dnes přímo vyžaduje od těch, kterým chybí slova.
Pavel Lopušník
Paroubkův comeback (aneb zpátky ke korytu)
Když v květnu 2010 odcházel Jiří Paroubek z politiky, komentátoři se předháněli ve výčtu jeho politických neúspěchů. Nebudu zde opakovat to, co si můžete přečíst v článcích a komentářích povolanějších, které si sami můžete nalézt i na idnes.cz (odkazy na některé z nich uvádím v poznámkách k vlastnímu textu). Mojí ambicí je zamyslet se nad tím, proč několik let od revoluce stále vítězí lež a nenávist nad pravdou a láskou.
Pavel Lopušník
Jaký život má úspěšný malý, český člověk? (parodie na bulvár)
Češi na jedné straně nadávají na bulvár, na jeho podivné informační praktiky, na druhé straně je jeden nejmenovaný bulvární deník nejčtenějším periodikem v této zemi. Je zajímavé, že si jen doposud málo lidí dokázalo z tohoto fenoménu udělat legraci. Žijeme snad pod diktátem bulváru, jehož praktiky jsou velkoryse přehlíženy, protože vládne obrovským kapitálem, takže jakákoli úspěšná žaloba proti němu a jeho praktikám se tak nakonec míjí účinkem? Veškeré parodie na bulvár, které jsem měl tu možnost číst, se vysmívaly jeho vizuální stránce (křiklavé titulky, „úderné“ nadpisy, fotky se společensky unavenými hvězdami apod.) a vlastně byly příliš uctivé. Úsměvný je však především obsah bulvárních deníků a fakt, že tí, co plní jejich stránky, skutečně někdo žije. Pokud se Vám tento článek bude zdát zbytečný, pak se někdy začtěte do bulváru a hovořte s lidmi, pro které jsou informace z tohoto média tou jedinou „zprávou“ o reálném světě.
Pavel Lopušník
Když se řekne Zeman, mělo by se také dodat Šlouf
Na úvod si dovolím malý nesoutěžní kvíz. Schválně jestli poznáte, co spojuje tato jména: František Mrázek, Marek Dalík, Miloš Melčák a Michal Pohanka, Jiří Weigl. Pokud jste sledovali a sledujete různé kauzy, mající svůj dosah až do nejvyšších pater české politiky, odpověď je pro vás hračkou. Všechna tato jména souvisela s vlivným „lobbistou“, poradcem a osobním přítelem Miloše Zemana Miroslavem Šloufem. Tento „Talleyrand“ českého politického podsvětí, přizpůsobivý každému režimu, se na české politické scéně může objevit znovu a co víc, může se tak stát legitimním způsobem.
Pavel Lopušník
Češi od toho! (nesportovní zamyšlení nad sportem)
Fotbalu v těchto horkých dnech nelze uniknout. Chrlí jej na nás média ze všech stran, jakoby šlo o tu nejdůležitější událost tohoto roku. Je však zajímavé, že i v těchto dnech tzv. okurkové sezony je informací (jiného druhu) více než dost, přesto fotbal vítězí na celé čáře. Člověk pak časem začíná nostalgicky vzpomínat na hrající si zvířecí mláďata, kdysi pevnou součást televizních přestávek. V současné bídě televizní nabídky si začne uvědomovat, že tyhle pořady měly něco do sebe. Média ale samozřejmě můžete bojkotovat, pak vás ovšem s největší pravděpodobností někde dostihne řev jásajících fanoušků, kteří se poslední dobou nejsou schopni bavit o něčem jiném a z jejich fotbalového omámení by je ani vuvuzelou nevytrhl.
Pavel Lopušník
O nadávání (Sonda do jednoho fenoménu)
Není to žádný nový objev, že se u nás nadává na všechno a na všechny. Jakoby zde stále vítězila iluze, že se lze zavděčit vším, všem a ta iluze se šířila jako nový národní mýtus. Tak se česká veřejnost několik let od Revoluce stále ještě potácí mezi dualitou mít rád a nenávidět. Ty co rádi máme, plácáme po rameni, tedy jenom chvíli, do té doby, než jim zase rychle vynadáme, protože i úspěch mívá u nás své hranice, a co se týká těch, které nenávidíme, pro ty jsou nadávky „denním chlebem“. Jsme tak trochu jako malé děti, které se těmi svými velkými kukadly rozhlížejí po světě, neustále překvapeny z toho, že ten funguje docela jinak, než podle našich pohádkových představ. Tak tedy nadáváme na svět, který neodpovídá našim osobním pohádkám.
Pavel Lopušník
Proč tu tak chybí střední cesta? (osobní zamyšlení)
„Více Havlíčka a méně Tyla či Nerudy“, mohl by znít výkřik diváka české každodenní reality. Rozuměl by mu však ten, kdo dobře zná jejich, novinářskou práci a je přitom opatrný k národnostní glorifikaci, která se dnes mísí s touhou po historických kuriozitách. Když se tak pročítám různými diskusemi na různá aktuální témata, uvědomuji si, že chce- li dnes být někdo „populární“, nadává (na všechno a na všechny). Jednou jsou to Romové, obzvláště vděčné téma k nevěcným, ale snad věčným diskusím a extrémním emocionálním výbojům, podruhé jsou to zase naše politické poměry. Tyhle řeči jsou však jenom do textu přetavené „hospodské lamentace“, které jsou ve svém důsledku neužitečné. Chci věřit, že ty mnohdy štvavé projevy nenávisti, v nichž nechybí stopy agresivity, nejsou míněním většiny.
Pavel Lopušník
Každá generace má svůj Spektákl- zamyšlení nad generačním fenoménem
Dnes 25. května si připomínáme "významnou událost". Neudála se žádná slavná bitva, nebyl podepsán žádný významný dokument a ani se nenarodila žádná významná historická osobnost. Tu událost také nebudou oslavovat všichni, ale pouze zcela vyhraněná skupina nadšenců. V tento den roku 1977 měly premiéru Hvězdné války.
Pavel Lopušník
Když se měří dvojím metrem (Pamflet)
Podle aktuální zprávy, před několika hodinami umístěné na konkurenčním internetovém, zpravodajském portálu, chtějí představitelé katolické církve do května příštího roku nashromáždit ve 27 zemích Evropské Unie přibližně milión podpisů, které by podpořily ochranu práv dětí, které přijdou na svět. Za touto formulací se však neskrývá nic jiného, než faktické prosazení zákazu potratů v celé EU.
Pavel Lopušník
"Ultima ratio regum" (Komentář)
O Juliji Tymošenkové se v posledních několika měsících hovoří více, než v dobách její aktivní, politické kariéry. Zejména média z ní vytvářejí novou Miladu Horákovou, když ji vnímají jako oběť střetu dvou bloků ukrajinské politiky, proevropského a proruského. Následující článek má za cíl ukázat proces s Tymošenkovou v širších souvislostech, zcela oproštěných od mnohdy exaltovaných emocionálních reakcí.
Pavel Lopušník
Don
Potemnělá kancelář, kterou osvětluje pouze světlo stolní lampičky. V zákrytu toho světla se ukrývá stín mohutného muže. Ten po chvíli položí své obrovské ruce na masivní dubový stůl. Kolik jen ekologických aktivistů asi naštval, když jeho firma porazila tohoto mnohaletého velikána, který tu teď ve formě luxusního nábytku zdobí celou místnost? Muž sedící v elegantním koženém křesle už naštval hodně lidí a ještě víc jich zlikvidoval. Vždyť on vyznává jenom jedno heslo: „K cíli nesmí vést žádné překážky.“
Pavel Lopušník
Příště se snad v televizi bude i pro zábavu vraždit
Pokud jste si tuto sobotu zapnuli televizní přijímače v hlavním vysílacím čase a zůstali jste u „zábavného“ pořadu Zázraky přírody až do konce, pak jste byli svědky poklesu české zábavy až na samé dno. Moderátor Jaromír Bosák a fotbalista Pavel Horváth zde pomocí tlačítek „ovládali“ fotbalové utkání mezi týmem Maroše Kramára a Pavla Kořena. Tato ve své podstatě zvrácená show mohla bavit tak akorát „primitiva“, který nebyl schopen nahlédnout, co je vlastně prostředkem humoru. To už jsme na tom tak daleko, že nás baví pohled na utrpení druhého? „Vtip“ s tlačítky a náramky, způsobující bolest, byl ke konci pořadu ještě zopakován, tzv. na rozloučenou.
Pavel Lopušník
Proč máme být obezřetní k regulaci lobbingu? (komentář)
Dne 4. dubna 2012 se vláda rozhodla, že by do konce srpna měla Karolina Peake předložit návrh zákona regulující lobbing. Nad touto zprávou zaplesala část odborníků, která po zákonné regulaci lobbingu volá už několik let. Druhá část odborné veřejnosti je k této snaze už teď skeptická a poukazuje na fakt, že zákon k regulaci lobbingu prostě nestačí.
Pavel Lopušník
O lásce a jiných "katastrofách" (nesoustavné „hovory k sobě“)
Když prolétnete internet, určitě v tuto dobu naleznete spoustu rad, jak do mezilidského vztahu vstoupit, udržovat jej, případně z něj zase vystoupit. Mám však dojem, že současné mezilidské vztahy přinášejí lidem spíše frustrace než potěšení, ostatně jiné lidi tyto problémy vlastně živí. Co se ale nad fenoménem lásky zamyslet v několika nesoustavných poznámkách?
Pavel Lopušník
Rozmanité postoje české společnosti ke stáří (zamyšlení)
Asi si ještě vzpomenete na klip s Martou Issovou a Jiřím Mádlem, ve kterém oba herci přemlouvali staré lidi, aby nevolili komunisty. Klip s názvem „Přemluv bábu“ tehdy vzbudil velké emoce a cynicky lze říct, že se tehdy Issové a Mádlovi staří lidé hodili. Když před nějakým časem odmítla jedna nejmenovaná banka vystavit jednomu sedmdesátiletému muži kreditní kartu, žádný extra velký rozruch to nevyvolalo. Podle českého ombudsmana Pavla Varvařovského banky nemohou klientovi odepřít službu jenom kvůli věku.
Pavel Lopušník
Američané v Kolumbii (aktuálně a nekorektně)
Kdybych si měl vybrat jiný život a jiné povolání, rozhodně bych si nevybral být členem ochranky současného amerického prezidenta. Zpočátku by to bylo fajn. Však víte, ochraňovat údajně nejmocnějšího muže planety, na níž stále ještě existují místa, kde to něco znamená. Evidentně je jedním z těch míst i Kolumbie. Hoši z prezidentovy ochranky se tu podle nejnovějších zpráv dobře bavili s tamějšími prostitutkami, ale asi jim někdo neřekl, že každá sranda něco stojí. „Jsou to idioti“, prohlásila prý jedna z nich. Nepolemizují s ní, jenom by už k tomu tvrzení příště neměla dodat, že uvažuje o možnosti z toho příběhu vytřískat peníze a být svolná zapózovat nahá.
Pavel Lopušník
Paradox lháře v politice
Představte si následující scénu, typickou nejenom pro českou realitu. Je krátce před volbami a na náměstí, v jednom velkém městě, probíhá mítink. „Politici jsou lháři“: hřímá na tribuně kandidát, který zde prezentuje nejenom sebe, ale i stranu a volební program. Co ale tento možná budoucí politik ve skutečnosti říká? „Všichni politici jsou lháři, tudíž dejte mi své hlasy, abych se i já stal lhářem.“
Pavel Lopušník
Za jiné myšlení
Hrdinou pořadu The Ricky Gervais Show je Karl Pilkington. Karl je člověk, o kterém herec, režisér, producent a moderátor Ricky Gervais tvrdí, že má dobrý mozek, který léta nepoužíval. Karl například věří, že příběh Noemovy archy se skutečně udál (přesně tak, jak zaznamenala Bible), aniž by přitom vyznával nějaké náboženství a jeho deník z dovolené obsahuje i velice detailně popsanou příhodu o tom, jak zachraňoval hmyz, který padal na hladinu bazénu. Na první poslech (a pohled) to vypadá, že si Ricky Gervais a jeho spolu-moderátor Stephen Merchant dělají z „prostoduchého“ Karla jenom legraci.
Pavel Lopušník
Tak trochu ne-láskový 1. máj
„Jaruško, ještě dvě velký,“ houkne směrem k číšnici, která už asi pamatuje leccos z dějin národa českého. Jarušce je náhle sedmnáct a lehkým krokem pohádkové víly Amálky přináší na stůl dva zpěněné moky. Postaví je před dva zarostlé mudrlanty, kteří zde narychlo uspořádali svůj Symposion. Řeší se globální krize, občas prokládaná peprnou nadávkou na některého ze současných politiků. Je první máj, je lásky čas, kde holubů z dálky ozývá se hlas a do toho páchne kanalizace.
Pavel Lopušník
Bratrstvo kočičí pracky v české realitě
Původně byli tři: Dlouhé Bidlo, Štětináč a Bohouš. Spojovala je nenávist k Rychlým šípům a nevynechali jedinou příležitost, jak jim uškodit, i když to vždycky dopadlo v jejich neprospěch. Před rokem 1989 byli ve stínu Foglarových kladných hrdinů, ale to se mělo změnit. Do té doby se živili různě. Kšeftovali s bony, Dlouhé Bydlo taxikařilo, Štětináč a Bohouš v Praze dělali číšníky v místních podnicích a potajmu pronajímali byty, zčásti k prostituci, zčásti k provozování hazardních her.
| předchozí | 1 2 3 4 | další |
