Každá generace má svůj Spektákl- zamyšlení nad generačním fenoménem

Dnes 25. května si připomínáme "významnou událost". Neudála se žádná slavná bitva, nebyl podepsán žádný významný dokument a ani se nenarodila žádná významná historická osobnost. Tu událost také nebudou oslavovat všichni, ale pouze zcela vyhraněná skupina nadšenců. V tento den roku 1977 měly premiéru Hvězdné války.

Postava z populárního seriálu The Big Bang Theory, Sheldon Cooper, je až fanatickým milovníkem různých, kulturních produktů, které bychom mohli označit termínem Spektákl

Hned v úvodu si položím řečnickou otázku, co mají společného Rychlé Šípy, Vinnetou, Batman, Luke Skywalker, Star Trek a Assassin´s Creed?  Jde o projevy jednoho fenoménu, který de facto proslavila až kniha filozofa Guye Deborda. Slovo Spektákl (z latinského spectaculum – divadlo, jeviště) je v dnešní době užíváno pejorativně, ne- li přímo hanlivě, a zahrnuje pod sebe takové produkty kultury, které jsou nápadné, efektní, přitažlivé, ale ne pravdivé (nebo zcela pravdivé). Ještě jedna vlastnost by se k pojmu Spektákl měla přidat a to, že je pro jednu celou generaci kultovní.

Nevím, do jaké míry si tento den bude připomínat český fanoušek Sci- fi série, ale jeho americký protějšek si během tohoto dne patrně pustí všechny díly, nebo se zúčastní filmového maratonu. Hvězdné války však nejsou jenom záležitostí filmu,[1] dnes už jde o značku, pod kterou se prodávají hračky, komiksy a počítačové hry (online nevyjímaje). Ostatně i to je pro fenomén Spektákl typické. Zjednodušeně řečeno, jedná se tu o obchod se sny. Ve zmiňované Debordově knize je kritizována moderní společnost za to, že právě snům věnuje větší pozornost než realitě. V této souvislosti se sluší připomenout dílo jiného významného filozofa, sociologa a to knihu Jeana Baudrillarda, Simulakra a simulace. Termín Simulakrum, se kterým ve své publikaci operuje Baudrillard, už užíval Gilles Deleuze s poukazem k Nietzscheho myšlence „věčného návratu“. V Baudrillardově pojetí je pojem Simulakrum chápán jako virtuální kopie neexistujícího originálu, která je skutečnější než skutečnost.

Nevím do jaké míry je náhodné, že třicet let po premiéře Hvězdných válek se objevuje Spektákl dnešní mladé generace Assassin´s Creed, využívající přitažlivé téma nájemných zabijáků. Co na tom, že se zde mísí fikce se skutečností. Počítačová hra a z ní vycházející knihy a komiksy jsou typickou ukázkou Baudrillardovského Simulakra, které má širokou fanouškovskou základnu, jež si v ničem nezadá s tou kolem Hvězdných válek.[2]

S pojmem Spektákl a de facto i s pojmem Simulakra je spojen ještě další jev, návraty do věku mládí. Tak jako se současná starší generace[3] vrací nad komiksovými sešity či knihami Jaroslava Foglara do doby, kdy se proháněla v těch svých Stínadlech, kdy hledala ježka v kleci, se současná mladá generace bude vracet k příběhům asasínů.  

[1] Zejména průlomové byly, na svou dobu, použité filmové triky.

[2] Podle výsledků z posledního Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011 je v České republice se přihlásilo 15 070 občanů k rytířům Jedi (dostupné na stránkách Českého statistického úřadu). Šlo tehdy samozřejmě o recesi, ale jenom pro zajímavost, v hlavním městě jich je 3977, za Prahou pak následuje Středočeský kraj s počtem 1852 a jako třetí Jihomoravský kraj 1527.  

[3] Jaký Spektákl měly generace předešlé, si netroufnu odhadnout. Domnívám se, že za Spektákl minulosti lze považovat např. hrdinský epos, rytířský román, bestiáře či různé fantaskní romány a cestopisy.