„Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo,“ pronesl první člověk na Měsíci. Těch malých kroků sice lidstvo udělalo ve své historii ještě několik, ale tenhle i nadále zůstává nejvýznamnější. Neil Alden Armstrong se narodil dne 5. Srpna 1930 ve městě Wapakoneta, ve státě Ohio. Působil jako pilot v námořnictvu USA a bojoval v Koreji. Po odchodu z námořnictva vystudoval letecké inženýrství a stal se zkušebním pilotem. Od roku 1958 se postupně zapojoval do programu letectva USA (Man In Space Soonest). V roce 1962 přešel do NASA. Jeho první misí byla Gemini 8. Druhým a zároveň posledním letem byla mise Apollo 11. 21. července roku 1969 vystoupil jako první člověk na Měsíc. V roce 1972 odešel z NASA a působil na Cincinnattské univerzitě. Zemřel v sobotu 25. srpna 2012 na komplikaci srdce.
Když ve Spojených státech vyslovíte příjmení Armstrong, patrně se dočkáte několikeré odpovědi. Jedněm se vybaví Louis Armstrong, jazzový trumpetista a zpěvák, s nezaměnitelným hlasem. Těm dalším pak jméno cyklistického závodníka Lance Armstronga. Mladým lidem se zase častěji vybaví jméno Billiho Joea Armstronga, frontmana kapely Green Day. Jen někdo si vzpomene na, jak média v nekrolozích psala, kdysi nejpopulárnějšího muže Ameriky, astronauta Neila Armstronga. Mám za to, že taková je cena popularity nejenom v USA, kde jste v jednu chvíli na vrcholu popularity a jindy v pološeru zapomenutí.
Když si pozorně přečtete nějakou práci o zahraniční politice Spojených států a dojdete až ke kapitolám, které se věnují éře prezidentování Johna Kennedyho a Richarda Nixona o vesmírném programu, se dozvíte jen několik málo řádek. Patrně nejvíce prostoru v těchto kapitolách bude věnováno Koreji, Kubánské krizi, Vietnamu a problematice jaderné hrozby. Myslím si, že význam kosmického programu pro budoucí vývoj lidstva (nejenom z hlediska bezpečnostního), ocení až další generace odborníků, kteří budou žít v době, kdy se vesmírné cesty opět stanou prioritou velmocí. Kosmický program Spojených států za Kennedyho a hlavně Nixonovy éry[1] lze, dle mého soudu, chápat dvojím způsobem. Za prvé šlo o demonstraci hospodářsko-ekonomického potenciálu Spojených států,[2] za druhé o efekt „zastrašování“ v rámci vesmírného závodu se SSSR. Nakonec to nebyl velký skok jenom pro lidstvo, ale hlavně pro Spojené státy, které se SSSR staly v dobývání kosmu rovnocennými soupeři. Potenciál kosmických cest, však ještě doposud nebyl vyčerpán a v budoucnosti mohou hrát cesty do kosmu strategičtější úlohu, než hrají dnes (v budoucnu, jak předpokládám, bude převažovat ekonomická stránka[3] nad obrannou)[4].
Patřím ke generacím, které v jejich uvažování o kosmu a možnostech, které nabízí, ovlivnily populární seriály a počítačové hry Star Trek. Kosmická loď Enterprise se tak pro mě, stejně jako pro další fanoušky, stala jakýmsi moderním zhmotněním legendárního Apolla 11 a jeho odvážné posádky. Pozemská pouť Neila Armstronga byla dovršena tuto sobotu, jeho jméno ale z prostoru kosmu[5] jen tak nezmizí. V roce 1982 po něm český astronom Antonín Mrkos pojmenoval nově objevený asteroid.
[1] Po vztyčení americké vlajky na měsíci přijali astronauti Armstrong a Aldrin telefonát od prezidenta Nixona. Možná tohle byl jediný světlý bod éry jednoho z nejrozporuplnějších prezidentů USA.
[2] Kennedyho projev z 25. května 1961.
[3] Těžba surovin, osidlování nových planet atd.
[4] O roli vesmírných technologií v oblasti vojenství viz. např. publikace Galatík, V., Krásný, A., Zetocha, K. (eds.): Vojenská strategie, Ministerstvo obrany, Praha 2008, (např. str. 24, obr. 5).
[5] Jehož je naše planeta součástí.
