Za jiné myšlení

Hrdinou pořadu The Ricky Gervais Show je Karl Pilkington. Karl je člověk, o kterém herec, režisér, producent a moderátor Ricky Gervais tvrdí, že má dobrý mozek, který léta nepoužíval. Karl například věří, že příběh Noemovy archy se skutečně udál (přesně tak, jak zaznamenala Bible), aniž by přitom vyznával nějaké náboženství a jeho deník z dovolené obsahuje i velice detailně popsanou příhodu o tom, jak zachraňoval hmyz, který padal na hladinu bazénu. Na první poslech (a pohled) to vypadá, že si Ricky Gervais a jeho spolu-moderátor Stephen Merchant dělají z „prostoduchého“ Karla jenom legraci.

Ricky Gervais je značně kontroverní postava, kterou můžete znát z populárního britcomu Kancl. Těch seriálů má na svém kontě trochu víc a je i populárním britským Stand Up komikem. Už pár roků na sebe upozorňuje svým značně nekonvenčním vystupováním při slavnostním udílení kdejakých cen.  Se Stephenem Merchantem se sešli už v Kanclu a pokračovali spolu v projektu Komparz. Také Karl není britským divákům neznámý. S Gervaisem se podle všeho seznámil už v Komparzu, i když už před tím měl za sebou show  3 minute Wonder. Velmi populárním se také stal v pořadu, který také dělal se Gervaisem a Merchantem, s názvem An Idiot Abroad (2010).

O pořadu The Ricky Gervais Show se nezmiňuji jenom proto, že jeho animovaná verze nyní zažívá, i díky internetové komunitě, obrovský boom, ale abych se zamyslel nad širším společenským kontextem této show. „Vidíme vám do hlavy,“ hlásá reklama jedné české firmy nabízející neuro TV planing, což je metoda, která je oblíbená především u zahraničních marketingových firem. Jde samozřejmě jenom o reklamu, v té se přeci vždycky děláme lepší, než ve skutečnosti jsme, a tak lze i tento slogan chápat jako nadsázku. O mezích těchto metod se lze dočíst v knihách jako je Descartesův omyl, Nákupologie či Jak zákazník vnímá značku? Nevím, jestli daná firma bere svůj slogan vážně a zajímalo by mě, zda by se toto velmi odvážné tvrzení vztahovalo i na Karlovu hlavu, která se rozhodně vymyká jakýmkoli tezím o předvídatelnosti lidského myšlení. Abych vám Karlovo myšlení nějakým způsobem přiblížil, pokusím se načrtnout jeden příklad. Představte si, že jste na rozcestí a rozhodujete se, zda-li se dáte vpravo nebo vlevo. Obvykle naše rozhodování končí tím, že si jednu cestu prostě vybereme a až dojdeme na její konec, uvážíme, zda byla nebo nebyla naše volba pro nás výhodná a podle toho jednáme dál. Ne tak Karl. Ten by s největší pravděpodobností došel do čtvrtiny jedné cesty, pak by se vrátil, došel by do čtvrtiny druhé cesty, zase by se vrátil a zůstal by stát na rozcestí, přičemž by velmi dlouhý čas analyzoval vlastní pocity a teprve pak by se rozhodnul co dál.

Karl si svým podivným myšlením, kterým zpochybňuje pro většinovou populaci jisté a nezpochybnitelné, vysloužil několik ne zrovna lichotivých přezdívek. Myslím si však, že hlavní motivací Rickyho Gervaise je díky Karlovi ukázat, jak je naše konveční myšlení omezující a jak jsme příliš úzce vázáni na fenomén "dogmatických" pravd, znemožňujících nám nahlížet na svět jinou optikou, než tou řekněme, všeobecně přijímanou. Jedna legenda vypráví o tom, jak se údajně na jedné z přednášek Bertranda Russela[1] zvedla jakási postarší dáma a argumentovala velkému filozofovi tím, že svět není takový, jaký ho popisuje věda, ale je to placka, umístěná na krunýři obrovské želvy. Russel prý tehdy neztratil duchapřítomnost a dámy se otázal, na čem že to tedy stojí ta želva? Ponechme teď rezonance, které tahle příhoda vyvolala v oblasti vědy, filosofie, literatury či žurnalistiky (viz. např. Thomas L. Friedman: Svět je plochý) a zaměřme se na podstatu diskuse oné neznámé ženy a velkého myslitele. Nejde tu jen o svár intuice (nebo snad přesněji přesvědčení – „belief“) a rozumu, ale dvou myšlenkových tradic, které mají ve vědě své místo. Tradice té intuitivní větve se odvíjí od Presokratiků, ale její kořeny sahají až do dob mýtů. Racionální větev zase lze nalézt v dobách, kdy se rozvíjelo kritické myšlení. Karlova intuitivní mysl je tedy uvězněna ve světě rácia a to u většiny lidí samozřejmě vyvolává úsměv. Není však Karlovo myšlení zkouškou našeho vlastního přesvědčení?

Karl však není filozof (Gervais ano, vystudoval ji na Londýnské univerzitě) a své myšlení nepodrobuje kritické sebeanalýze (sebezpytování). V jeho vnitřním světě prostě věci fungují jinak. Nemohu se však zbavit srovnání s českým Švejkem nebo s ostatními tzv. moudrými blázny. I to je totiž určitá tradice, kterou Gervais, možná nevědomky, pomocí dialogu s Karlem, prezentuje. Karlovy úvahy nás baví, ale zároveň říkají i něco o nás.

[1] V různých vyprávěních je hrdinou tohoto příběhu jiný vědec či filozof.