Kateřina Lavrjuk
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1253x
Seznam rubrik
Oblíbené blogy
Kateřina Lavrjuk
Jsem jako vítr..
Jsem jako vítr, který cítím v obličeji. Zdálky poznám jaro. Podzim v konečcích prstů, jeho první zašimrání v nose v půlce srpna.
Kateřina Lavrjuk
Co bude, až…
...zjistíme, že jsme k ničemu? Že jsme staří nebo nemocní nebo obojí? ...uvidíme, že naše práce nás pohltila, náruživě vysála jako puberťák colu brčkem, a nechala stát uprostřed restaurace "U životní zkušenosti" jako prázdný kelímek?
Kateřina Lavrjuk
Prudce Podzimní Podraz
Pátek, páteček, jásalo moje srdce ranním šerem a krátké vyběhnutí s naší Podivnou Potvůrkou mě ujistilo, že sice zatažený, nicméně teplý a laskavý pátek právě začíná. Mám ráda podzim, kupodivu nejsem jediná. Můj syn nedávno prohlásil cosi ve smyslu, že je načase, že prší, vždyť je to krása. Možná nás bude víc. Kdo ví.
Kateřina Lavrjuk
Křížením pracovního pohovoru a dortu ... boty?
To datum se tvářilo nejdřív nevinně, bíle se culilo z diáře a opakuji, naprosto ničím nepřipomínalo vyjímečný den. Bylo to zoufale obyčejné pondělí, kdy rozvezu členy rodiny do práce/školy/na praxi, vyřídím, co je k jednání ve městě, zajdu něco slupnout do zdravé výživy a odpoledne všechny vyzvednu, odvezu domů, nakrmím, vyzkouším a podepíšu a večer proboha, hlavně v klidu!, se uložím.
Kateřina Lavrjuk
Chci místo!
Ten večer jsem pomalu klimbala v posteli, v hlavě poslední mžitky ze školení logistů. Přítel už spal. Čtyři sta kilometrů od sebe, psali jsme si, co kdo večeří. Pak volal: " To naložené kuřecí maso na zítra mám usmažit?" Pomalu jsem diktovala omáčku. Dětem jsem doma navařila zvlášť, byly pod "speciálním dohledem". Třídenní školení mě separovalo mimo domov, kde jsem bydlela s dětmi, i mimo můj-druhý-domov, který jsem občas sdílela s přítelem.
Kateřina Lavrjuk
Jiný svět
Snad nikdy nezapomenu na tu mrazivou,, zasněženou noc. Vstávali jsme v půl páté a v chalupě bylo tak chladno, že sotva jsem vylezla z postele, rozdrkotaly se mi zuby. Oheň samozřejmě vyhasl. Obyčejná kamna na dřevo, byť úplně uzavřená, vyhořela tak za dvě hodiny. Nezatápěj, ohřejeme se u našich. Nabalila jsem se do svetrů, nazula teplé boty a vyšla ven. Vítr si hrál s prašanem a sčesával ho ze střech, sypal dvůr i zahradu a spršku mi dopřál za krk. Opatrně jsem sešla mramorové schůdky, pár kroky přešla dvorek a zaklepala u protějších dveří. Svítilo se. Otevřel tatínek. Pojď dovnitř. V kuchyni u rodičů bylo teplo, staří vstávali časně. Tatínek měl na hlavě beranici a vyšel v kožíšku pro dřevo do kůlny. Maminka se právě přezouvala z bačkor do vysokých, teplých bot. To je bída, tahle zima. Postavila přede mne hrnek s kávou. Pij, ať máš sílu. Bude se těžko chodit. Tolik sněhu.
Kateřina Lavrjuk
Když zemře jeden z rodičů
Byli jsme ještě malí, když se to stalo. Maminka zůstala sama. Chtěli jsme to změnit. Chtěli jsme pomoct, ale byli jsme děti. Spousty snů a předsevzetí vzaly za své. Jak ohraničit bolest a zklamání z vlastních selhání, když chybí zkušenosti téměř se vším. Vyrůstat s pocitem, že jsem zklamal, protože jsem nedokázal nahradit ztrátu člověka, který zemřel. Že dávám tak málo radosti za tolik, tolik starostí.
Kateřina Lavrjuk
Stěhování
K nejtěžším rozhodnutím v životě rodiny, kdekoli na světě, předpokládám, patří rozhodnutí se přestěhovat. Je krásné se stěhovat s vědomím, že „se jde do lepšího“. Větší byt, nový dům, manželství, to všechno s sebou nese příslib budoucnosti, kvůli které stojí za to tuhle patálii přestát. Smutek doprovází stěhování, kde člověk zůstal sám v příliš velkém bytě nebo kde se stěhuje s vědomím, že síly už na všechno nestačí. Někdo se stěhuje za prací. Když vidíte, že neuživíte rodinu někde na konci světa, a nechcete se odloučit jeden od druhého, nemáte na vybranou..
Kateřina Lavrjuk
Když bůh vymyslel ženu
Stát u linky v kuchyni a péct dvě hodiny bůček, který se sní za dvacet minut. Žehlit hory prádla a najít je zpátky v koši na vyprání. Když bůh vymyslel ženu, musel mít víc, než smysl pro humor.
Kateřina Lavrjuk
Miliony hvězd a jediná Windona
Jsou miliony hvězd na nebi, ale jen jedna je Windona. Tak jsme pojmenovali první večerní hvězdu na nebi, kterou mohli vidět moje děti z našeho jediného pokoje, pronajatého v Písku. Synovi bylo málo přes pět let, dceři necelé čtyři roky. Bylo léto, tři noci v týdnu jsem jezdila do pekárny péct chleba a sázet na plechy rohlíky.
Kateřina Lavrjuk
Nad ránem spojeni
To ráno jsem nemohla spát. Byly čtyři hodiny. Všude ticho. Dala jsem péct maso do trouby, oškrabala brambory a pootevřela okno, aby vydechlo ven vůni dušeného zelí. Za svítání jsem zamíchala těsto na bábovku a poslala SMS babičce, mojí mamince, která nespala nad ránem celé roky. V pět měla vyžehleno, v sedm skoro hotový guláš, jen knedlík vrněl na prkýnku v kuchyni, než ho dala vařit.
Kateřina Lavrjuk
Zásadní ráno
To ráno, kdy jsem zaklepala na dveře koupelny, kde se přítel holil, bylo zásadní. Mohl říct cokoliv, zavřela bych dveře a svět by šel dál. Nechal mě sedět na okraji vany, namydlil si tváře a žiletkou si holil strniště.
Kateřina Lavrjuk
Silvestr v kuchyni
Sedím u stolu v kuchyni. Ve vedlejším pokoji diskutuje pětice dětí. Hrají Dračí doupě. Povečeřeli hrnec poctivé drůbeží polévky, následovaly tři tácy chlebíčků. Je silvestrovský večer. Venku vybuchují první petardy, ozývá se výskot a noční oblohu prosvětlují světlice jedna za druhou.
Kateřina Lavrjuk
Naše alergie
Stalo se to tak. Moje půlroční holčička, sladké okaté miminko, najednou byla samý pupínek, opruzenina, vyrážka, na kterou nezabíralo nic. Po několika různých vyšetřeních, úpravách jídelníčku a vyzkoušení spousty receptů, zazněla definitivní diagnóza: atopický ekzém. Bylo to, jako by vybuchl granát. Nic už nebylo jako „před tím“.
Kateřina Lavrjuk
Jiný svět
Snad nikdy nezapomenu na tu mrazivou, zasněženou noc. Vstávali jsme v půl páté a v chalupě bylo tak chladno, že sotva jsem vylezla z postele, rozdrkotaly se mi zuby. Oheň samozřejmě vyhasl. Obyčejná kamna na dřevo, byť úplně uzavřená, vyhořela tak za dvě hodiny. Nezatápěj, ohřejeme se u našich.
Kateřina Lavrjuk
Byli jste…..tátomámou?
Asi každý, kdo se, byť na kratší dobu, stal „tátomámou“, totiž oběma rodiči v jedné osobě, ví, jak je to těžké. Fňukající potomek, dožadující se maminky, která musela odjet na školení, stejně jako neukázněný lotřík, kterému momentálně chybí tátova pevná ruka, dokážou zbývajícího rodiče pořádně zvednout ze židle i ho připravit o notnou porci sebedůvěry.
Kateřina Lavrjuk
Stěhování
K nejtěžším rozhodnutím v životě rodiny, kdekoli na světě, předpokládám, patří rozhodnutí se přestěhovat. Je krásné se stěhovat s vědomím, že „se jde do lepšího“. Větší byt, nový dům, manželství, to všechno s sebou nese příslib budoucnosti, kvůli které stojí za to tuhle patálii přestát. Smutek doprovází stěhování, kde člověk zůstal sám v příliš velkém bytě nebo kde se stěhuje s vědomím, že síly už na všechno nestačí. Někdo se stěhuje za prací. Když vidíte, že neuživíte rodinu někde na konci světa, a nechcete se odloučit jeden od druhého, nemáte na vybranou..
Kateřina Lavrjuk
Jsem republikou
Je zasněžená povánoční noc. Celé město spí. Spí i moje děti ve svých pokojích. V tichu té noci se vznáší tisíce snů a přání tisíců lidí, ze všech měst, obcí, vesniček i samot. Děti sní o nadělených dárcích, pubertální mládež o příštím Supersilvestu a taky první puse, nemocní o uzdravení, staří o těch, které už nepotkají, dospělí o dovolené a prémiích...
Kateřina Lavrjuk
Definitivní …
Jak se smířit s tím, co změnit nelze? S něčím tak definitivním jako je ztráta přítele, člena rodiny, zaměstnání, domova? Je půlka ledna a tíha ztrát doléhá na všechny stále častěji. V kopicích mraků se ztratilo nejen slunce, dobrá nálada a naděje na zlepšení, ale i každá laskavá vize budoucnosti. Jakoby počasí umocňovalo všechno pochmurné a tíživé v nás.
Kateřina Lavrjuk
"Exáč" a "bejvalka"
„Exáč je kjetén“ a „bejvalka je kjáva“. Podobná hodnocení slyšíme velice často. Obvykle následuje výčet deliktů, defektů a dalších de- toho druhého. Na našich bývalých partnerech nezůstala nit suchá, zato naše oči neukápnou ani slzu, aby si posteskly, kam zmizel ten milovaný nej-.
| předchozí | 1 2 | další |
