Definitivní …
Uprostřed sněhové břečky střídané sněhovou kalamitou vidíme zcela jasně břečku našeho života. Propadlé lístky do kina, přítelkyně už nepřijde. Nerozbalené dárky, protože děti nepřijely a jen tak nepřijedou. Rozcupovaný ozdobný věnec na dveřích – komu asi vadil? Jen lahví na chodnících v centru města přibývá. Středem těch rozplizlých mizérií se vine nit času a pomalu nás posunuje směrem k jaru. A právě na přelomu téhle doby, kdy vánoční světlo a teplo je daleko za námi a jarní pohlazení ještě nenastalo, právě v tu dobu přicházíme často s těmi nejchmurnějšími myšlenkami, nápady a řešeními. Je opravdu těžké se z nich vymanit, jsou všude kolem nás i v nás samotných. Kde hledat oporu, když nic než svízel okolo není? Život se zdá být strašlivá houpačka, která neumí „nahoru“, ale zaseklá nás drží stále dole.
Právě v tuto dobu, před několika lety, jsem ztratila přítele. Vzal si život, protože se mu zdál neskutečně mizerný, zbytečný a na nic. Zbylo po něm pár papírů, trochu nábytku a osobních věcí. A prázdné místo. Místo tak prázdné, že to nelze slovy vůbec popsat. Stáli jsme ve smuteční síni, tekly nám slzy proudem a to jediné nás smiřovalo se skutečností, že jinak už to nebude. Definitivně.
Nechci diskutovat o právu člověka ukončit svůj život. Ani nikoho nutit, aby se prostě smířil s mizernou situací v půlce února a tak nějak na všechno kašlal. Jen chci připomenout příběh, který jsem kdesi četla, příběh jednoho krále. Ten, když byl v dobré náladě, snižoval daně, poddaní jásali a království kvetlo. Když krále přepadl splín, zatýkal a věznil své odpůrce, utiskoval lid a v království bylo zle. Král povolal mudrce, aby mu pomohli se strašného zlozvyku zbavit, ale nikdo nic nevymyslel. Až jednoho dne se objevil poutník, který přinesl králi prsten. Každý den ráno, ať se probudil s jakýmkoli pocitem, si měl přečíst nápis v prstenu vyrytý: „Měl bys vědět, že také toto přejde.“
Povzbuzení skryté v prstenu patří i nám a pro nás všechny přidávám přání: „Ať naše rozhodování a konání nejsou úplně definitivní.“ Protože cokoliv je tu teď, také pomine a přejde.
Kateřina Lavrjuk
Golfové brikule
Byl večer, slunce zapadlo za poslední kopec a my se vraceli z golfu. Plácání holí, jak to kdysi můj syn označil, se mi stalo osudným. Kdybych kdysi kdesi nekývla na pozvání "prostě to jet zkusit", všechno by bylo - nejspíš - trochu jinak. Jako obvykle za to mohli kolegové z práce. Když jezdíte denně sedmdesát kilometrů do práce a zpátky, nepobýváte na mnoha dalších místech, než v autobuse, v práci nebo doma... A že to, co se má stát, se stane, kdybyste z práce domů jezdili potrubní poštou, na to vemte jed.
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...3
Tak... a tady je ta poslední. Prosím přečtěte si můj článek "Dětem k vánocům...", první díl. Pokusila jsem se vysvětlit, odkud pohádky jsou a pro koho. Mámy a tátové, hodně štěstí, úspěchů, radosti a sil - ať se vám daří :)))
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...2
Posílám do světa druhou pohádku... Pro ty z vás, kteří netušíte, oč běží, mám jediné doporučení - hledejte můj první článek "Dětem k vánocům...". Hodně štěstí, bavte se a užívejte si společně dětství vašich ratolestí, ty roky utečou, jako voda horským potokem...
Kateřina Lavrjuk
Dětem k vánocům...
Blížící se vánoce dělají nejednomu vrásku na čele - co těm dětem... Je to už pěkných pár let, kdy jsem opravdu neřešila co nakoupím, protože nebylo téměř za co. Z té doby, kdy člověk spal pár hodin denně, si výrazně pamatuji každovečerní dilema, kdy se děti dožadovaly pohádky na dobrou noc, ovšem téměř všechny byly k nepoužití - totiž příliš dlouhé. A tak jsem začala pohádky vymýšlet, aby ta banda dala pokoj a já přitom neryla nosem v knížce, když jsem potřebovala včas spát:)
Kateřina Lavrjuk
Jak se zbláznit....do kocoura
Je spoustu věcí, které můžeme dělat, aniž bychom si vůbec uvědomili zázrak tvoření. Někdo vaří, jen tak, doma, aniž by tušil, že je vynikajícím kuchařem. Pak jednou, dvakrát uvaří kamarádům večeři, a časem přijde na to, že je jakoby ponořený do všech těch vůní a ani neví, jak mu uběhl čas. Někdo opravuje auta, nadává a sakruje, dokud tu mrchu závadu nevytáhne na světlo Boží a nesrovná ji tak, aby zase šlapala jako hodinky. Každý z nás, bez vyjímky, něco dělá právě takhle. Ponořený do věci, nevnímá čas, dokud se nepostaví s vítězným "MÁM TO!".
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Záchranka na maratonu ošetřila 52 běžců po kolapsu, do nemocnice museli čtyři
Záchranáři na Pražském mezinárodním maratonu ošetřili 52 běžců, vesměs po kolapsu. Informovali o...
V německém Magdeburgu strhl vichr skákací hrad i s dětmi do Labe
V německém Magdeburgu v neděli poryv větru strhl do Labe skákací hrad, na kterém se bavilo několik...
Ruští úředníci utíkají z Ukrajiny, nedočkali se slíbené raketové kariéry
Ruští úředníci, kteří v počátcích invaze odešli na výzvu Kremlu pracovat na okupovaná území na...
Absurdita blahobytu. Miliardy porcí jídla končí v koši, nejvíc plýtváme doma
Premium Přestože existují potravinové banky, kam míří neprodané jídlo ze supermarketů a řada hotelů,...
Prodej louky, 7933m2, Svojetice
Svojetice, okres Praha-východ
2 975 000 Kč
- Počet článků 45
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1253x