Karma

Líbí se mi, jak píšete.

Moc hezké.

Vaše děti jsou zcela jistě silné osobnosti už v útlém věku. A pocity při stěhování si taky trochu vybavuju - když jsem to ve škole někdy vypočítala, všichni si mysleli, že je můj táta lampasák....

znám

až moc dobře, poslední stěhování bylo tuším 15-té v pořadí, ale snad už definitivní....doufám

...

 pěkný článeček.

Stěhovala jsem se také mockrát, naštěstí mám trochu nomádství v krvi, takže jsem to necítila nikdy jako něco špatného a asi i proto, že jsem se nejdříve stěhovala jako velice mladá, kvůli práci i mimo naší zemi, takže vlastně jen s osobními věcmi a následně pak už vždycky i s milovaným mužem a dcerou, takže jsme měli domov opravdu sami v sobě a pokud něco něbylo podle představ jednoho z nás, ti druzí dva vždy dokázali ty chmury zažehnat.

Naposledy jsme se stěhovali o právě prošlých vánocích, 22. jsme poprvé spali v novém bytě a dodnes některé krabice nejsou vybalené, ale nezoufáme, překračujeme je a radujeme se z pozitiv, které nám stěhování přineslo.

Držím vám palce, ať máte dost síly zůstat tam kde jste a chcete tam zůstat, ale třeba i na další možné stěhování