- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
myslím že spousta lidí zapomíná na to, že za krach vztahu můžou vždycky dva. A že nejvíc se podepíšete na svých vlastních dětech když budete před nima nadávat na jednoho z jejich rodičů.
vzájemně nepobijeme, dožiju se s mužem důchodu a budu mít od skřípání úplně obroušené zuby... opakuju si "On to jinak neumí, on tak prostě myslí..." a zhluboka dýchám. V mém muži vězí jen ta cizí kultura, z vlasti se odstěhoval sám dávno předtím, než jsme se poznali, takže v tom to máme jednodušší. Ale i jeho občas hryže svědomí, že by jim měl poskytnout něco ze své domoviny, na trvalý život to ovšem nebude nikdy. Na to máme moc evropské děti. Vy máte můj respekt. Takhle nějak si představuju, že spolu vycházejí skuteční rodiče.
že není vhodné ženit se s holkou z rozvedeného manželství.
Taky se rozvede a otce vyžene.
Neni nic horsiho nez kdyz se dospeli ohaneji zajmy a pravy deti a vlastne za ne schovavaji sve sve ego.
článek, díky za něj. Kéž by tak jednala většina rozvádějicích se dvojic
V jedné knize o identitě a krizi identity (identit) jsem četla zajímavý
názor jedné přistěhovalkyně - já se tu cítím jako doma, to jen okolí mi
neustále předhazuje, že jsem jiná.
Můj druh je také cizinec. Ovšem v zemi, kde žijeme, jsme cizinci oba dva. Shodli jsme se na tom, že by nebylo špatné žít v domovině toho druhého určitý čas. Zkusit zase nějakou novou zemi, jak by se v ní žilo... K tomu, abych se někde cítila jako doma, moc nepotřebuju. Důležitá je pro mě vnitřní a vnější svoboda. A dokud nejsou děti, je jednodušší experimentovat.
Oceňuju Vaši sebereflexi a schopnost nadhledu. Ať se Vám a Vaší rodině daří!
http://hodina.blog.idnes.cz/c/169262/Chat-s-Petrem-Cihlarem-tatinkem-se-stridavou-peci-cast-1.html
Pro děti není dobře, když se o jejich rodičích před němi mluví špatně.