Prudce Podzimní Podraz

Pátek, páteček, jásalo moje srdce ranním šerem a krátké vyběhnutí s naší Podivnou Potvůrkou mě ujistilo, že sice zatažený, nicméně teplý a laskavý pátek právě začíná. Mám ráda podzim, kupodivu nejsem jediná. Můj syn nedávno prohlásil cosi ve smyslu, že je načase, že prší, vždyť je to krása. Možná nás bude víc. Kdo ví.

To, co ovšem přišlo během následujících pár hodin, nemělo s pátečkem, s mým pátečkem, mnoho společného, ačkoliv si vzpomínám, že den to byl jeden a ten samý.

Studený vítr, ledárna, že by se nestyděla půlka prosince a kapky deště velikosti skleničky na víno. A všude mezi lidmi najednou shon a krčení se, kašlání a prokřehlé ruce, mokré čepice a deštníky a bordel na taškách s nákupem. No fuj!

Napadlo mě se zastavit. Stála jsem uprostřed kapkajícího parku, shon proudil okolo mě a ta nehybnost byla jako vrůst do země.

Stála jsem a vítala podzim. Po něm zimu a mráz. Chlad a ticho, třeskuté, pevně svírající nové probuzení. Podzim, plný skryté nádhery, příslibu příštího jara.