Michaela Kubná
- Počet článků 70
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 737x
Seznam rubrik
Michaela Kubná
Brazílie den IX. a X. Míří na mě samopal...
Dovolená báječně pokračuje a nás naštěstí míjí negativní zážitky. Naopak se necháváme rozmazlovat místní gatronomií a pohodou na plážích, sluníčkem a nicneděláním. Takový malý ráj na zemi....a jelikož jsme ženské, bloudíme i po obchodech a užíváme si místní módu, která k nám, do ČR, dorazí nejdřív tak za tři, čtyři roky.
Michaela Kubná
Vajíčko???Malíři???
Dana Medřická touto luxusní hláškou vyjadřovala údiv ve skvělém seriálu Taková normální rodinka nad tím, že její dceru vůbec napadlo, připravit malíři, který byl vyvažovaný (a dnes to platí taky) zlatem, k obědu vajíčko. Taková samozřejmost! Malíř přece dostane svíčkovou. Po přečtení včerejších a dnešních zpráv, se mi chce běžet do Poslanecké sněmovny a na Hrad a z plných plic tohle zařvat tam.....tam taky nechápou co je a co není samozřejmost.
Michaela Kubná
Brazílie den VII. a VIII. Cumbuco podruhé
Každý den se něco děje a to i v Brazílii....jenom to, naštěstí, není vždycky o tom, že vás někdo okrade nebo zažijete adrenalin na buginách. Jenomže i takový obyčejný den ve Fortaleze, je proti obyčejnému dni v Praze naprosto vyjímečný a plný nových, zajímavých zážitků.
Michaela Kubná
Vánoce? Teď?
A už je to tady zase! Kamkoliv se na netu podívám, začíná na mě křičet vánoní reklama. V metru visí poutače různých internetových obchodů s nabídkou zaručeně nejlepších a nejlevnějších dárků, které prostě musíte mít za každou cenu...vlastně pardón, samozřejmě za tu nejvýhodnější cenu.
Michaela Kubná
Brazílie den VI. Pláž pramenů
Ráno odcestovali spolubydlící a na hotelu nás zůstalo asi šest. O to víc se nám věnovala še delegátka, která byla vážně skvělá a málokdy jsme zažila ze strany cestovní kanceláře takovou péči. Nevím, jestli to bylo tím, že i pro ně byla tato destinace nová...každopádně delegátka se u nás na hotelu stavovala každý den a měla skvělé informace o místních lidech i o samotném městě a okolí.
Michaela Kubná
Na noční se nevyspím...
"Zítra jdu na noční, takže si tady hezky posedíme až do zavíračky, abych šla spát co nejpozději," oznámila jsem svému kamarádovi, když jsme se sešli na večeři. "Ty máš zase noční službu?" zeptal se mě kámoš-učitel. "Tak to mě mrzí, že jsem ti nevzal tu knihu, co jsem slíbil. Mohla sis pěkně počíst a uteklo by ti to aspoň rychleji." Dostala jsem záchvat smíchu. Tenhle můj kamarád mě dostává svou představou o mých nočních směnách....
Michaela Kubná
Brazílie den V. Jezte a pijte co hrdlo ráčí
Na tenhle večer jsme měli domluvený kulinářský výlet do místní vyhlášené restaurace spolu s celou naší výpravou. Mělo to být jakési rozloučení, protoře část našich spolucestujících zítra odjížděla na další část...do deštných pralesů a na hotelu nás zůstávvalo pouze pár.
Michaela Kubná
Brazílie den IV. Bugginy v Cumbucu
Po zážitcích ve městě a hmotných ztrátách, byl čas na lehký oddech. Prostě vyrazit z města ven a vidět i jino tvář této nádherné a nezkrocené země. Dovolená v hotelu je fajn, pokud se chcete válet na pláži, baštit a pít. Ale když už jsme letěly přes oceán na druhý konec světa, chtěly jsme vidět a zažít něco víc.....
Michaela Kubná
Brazílie den III. Okradená
Třetí den v Brazílii jsme se už cítily jako "domorodkyně". Jenomže každá pýcha předchází pád a tak jsme se i my vrátily rovnýma nohama zpět na zem. A zážitek to nebyl zrovna příjemný....každá zkušenost vám ale něco dá, takže dnes už na to koukám s nadhledem.
Michaela Kubná
Brazílie den II. Fortaleza
Dovolená začala přílet a lehkým průzkumem. Večer jsme usínaly a každé z nás se honilo hlavou něco jiného. Všechny tři jsme se ale těšily na nové zážitky a novou, exotickou zemi, o které jsme hodně slyšely, nicmě nikdy neviděly...takže vzhůru do druhého dne.
Michaela Kubná
Brazílie - den I. Villa Mayor
Před pár lety jsem vyrazila se dvěma kamarádkami na dovolenou do Brazílie. Byl to pro mě obrovský zážitek a psala jsem si "deník", abych si vše z toho vzdáleného a vysněného kontinentu pamatovala. I zpětně musím říct, že tahle dovolená byla opravdu skvělá....jenom upozorňuji - na některé informace se dívej s nadhledem. V Brazílii jsem byla v roce 2004.
Michaela Kubná
Mě asi trefí...ochladilo se a v MHD to zase smrdí II.
Asi před měsícem jsem se tady vypisovala ze svého "vzteku", když ráno nastoupím do tramvaje a narazím na bezdomovce, kteří jsou v tu chvíli naprostou, jednoznačnou, nepřehlédnutelnou a "nepřecítitelnou" dominantou. Dnes jsem jela opět stejnou tramvají a opět tam byli dva nezaměnitelní. Jenom scénář naší jízdy byl hodně odlišný.....
Michaela Kubná
Za sebe se musíš rvát ty sama
Šikana v práci. Nepochopení šéfa. Pocit, že člověk nemá nikde zastání. Dnes a denně o těchto tématech slyším a čtu. Poslouchám to i v okruhu svých přátel a známých a vždycky znovu mě napadne, jak je to možné? To pracují na vedoucích pozicích jenom tyrani a asociálové nebo jsme národ fňukalů, kteří se bojí ozvat a nechají na sobě dříví štípat?
Michaela Kubná
Energetický upír
Jsou lidé, kteří do vás vidí a lidé, do kterých vidíte vy. Jiní vás chytnou za srdce, další posunout o několik set metrů dopředu a s některými je vám prostě dobře. Ale taky jsou lidé, v jejichž přítomnosti se vám chce ječet nebo právě naopak po hodině strávené s takovými jedinci, máte maximálně sílu zalézt do postele a prospat následující den....a to jsou energetičtí upíři.
Michaela Kubná
Nej dárek
K dvacetinám jsem dostala nejlepší dárek svého života...protože jsem si ho vybrala sama. Byli jsme s přítelem pár měsíců před mými narozeninami na večeři v mexické restauraci. Restaurace byla fakt luxusní a mě se hlavně líbily dekorace.....sice umělé, ale nádherné kaktusy. Koukala jsem na ně a jen tak mimochodem pronesla: "Přesně takový bych chtěla." Nic víc, nic míň a přítel to nijak nekomentoval. Možná to ani nevnímal.
Michaela Kubná
Požádat o pomoc? Prosím vás, pomáhat druhým je přece povinnost....
Do práce jezdím přes zastávku metra Opatov. Při výstupu z metra nejsou eskalátory ani nájezdy pro kočárky a ani výtah. Vystoupila jsem z metra a pospíchám ke schodům, u kterých stála mladá paní z kočárkem. Stála, koukala po spěchajících lidech a mile se usmívala. Nejdřív mě napadlo, že na někoho čeká, ale pak mi nějak došlo, že asi neumí sama s kočárkem do schodů.
Michaela Kubná
Místo hraní....odpočívání
Jsem totální sportovní antitalent! Ale fakt ukázkový a mohla bych říct i učebnicový. Takže, když mě na základní škole moje učitelka tělocviku vybrala do "reprezentačního" týmu naší školy na okresní turnaj ve vybíjené...byl to šok a nevím, jestli jsem byla víc překvapená nebo hrdá!
Michaela Kubná
Místo hraní na mě přišlo sr...
Jsem totální sportovní antitalent! Ale fakt ukázkový a mohla bych říct i učebnicový. Takže, když mě na základní škole moje učitelka tělocviku vybrala do "reprezentačního" týmu naší školy na okresní turnaj ve vybíjené...byl to šok a nevím, jestli jsem byla víc překvapená nebo hrdá!
Michaela Kubná
Rozsekla jsem si zadek...na tři půlky
No dobře, vím, že to zní jako blbost, ale trošku se peru s definicí toho, co se mi to vlastně stalo. Jak byste nazvali své dvě půlky, když jedna je rozseknutá na dvě části? Třetiny to nejsou, takže jedna půlka a druhá půlka na dvě půlky? Mám v tom zmatek...
Michaela Kubná
Neomezená dovolená - dar nebo prokletí?
Miliardář Richard Branson, majitel firem Virgin Group, dal svým kolegům úžasný dar....lidé pracující v jeho hlavní kanceláři si mohou vybrat dovolenou bez omezení. Tedy kdy chtějí a kolik chtějí. Má to ovšem podmínky...jejich dovolená nesmí ohrozit chod týmu a rozjeté projekty. Tohle jsem si přečetla a vzdychla...to je ale skvělý zaměstnavatel. A pak jsem se nad tím trošku zamyslela....
Michaela Kubná
Ebola kosí ve velkém
Ebola přestává být "vzdálená a pro vyspělé civilizace minimálně ohrožující". Ještě nedávno se objevovaly na internetu články, že ebola je v podstatě záležitostí jenom a pouze Afriky. Počet nakažených sice neustále stoupá, ale mimo specifické podnebné podmínky Afriky, virus v nemá šanci a tudíž vyspělým zemím Evropy a Ameriky, žádné nebezpečí nehrozí.
Michaela Kubná
Mami, už budeš....?
Byli jsme tři a bylo to moc. Tři sourozenci a rozdíly mezi námi byly dva roky. A jedna máma a jeden táta. Dvě babičky, jeden děděček a to vše v jednom baráku. A na mamku to bylo moc.
Michaela Kubná
Visím na pomě
Jsem srab. Teda abyste rozuměli, ne zas tak velký, ale bojím se nových věcí. Nevím, jestli je ten správný výraz ....bojím se. Spíš bych řekla, že mám respekt k novému, nepoznanému. A stejný respekt jsem měla i k lyžím a hlavně vlekům...obzvlášť poma vzbuzovala můj velký obdiv a respekt.
Michaela Kubná
Ztratila jsem se...pod postel
a byl to průšvih. Bylo mi osm a v pravé poledne už mě hledala celá rodina a půlka kempu. A já nikde. Mamka propadala zoufalství a chtěla zburcovat potápěče, aby začali prohledávat dno pískovny. Otec znal můj strach z vody a tak prosazoval pozemní pátrací akci v oblasti celého obrovského kempu. A všechno to začalo tak nevinně...
Michaela Kubná
Náš zákazník, náš pán
Podnikatele po sametové revoluci jste poznali na první pohled. Barevné sáčko, pod ním tričko a džíny. A u ucha telefon. Barevná saka skončila v propadlišti dějin, ale telefon zůstal. Permanentní telefon popř. handsfree zavěšené na boltec ucha. Ze začátku mi dělalo trošku problém, když okolo mě procházel zákazník, rozeznat, zda mluví na mě nebo na někoho, pro mě imaginárního, na druhém konci bezdrátového spojení. Časem jsem se to naučila rozlišovat a už mě to nemátlo.
| předchozí | 1 2 3 | další |
