Rozsekla jsem si zadek...na tři půlky

No dobře, vím, že to zní jako blbost, ale trošku se peru s definicí toho, co se mi to vlastně stalo. Jak byste nazvali své dvě půlky, když jedna je rozseknutá na dvě části? Třetiny to nejsou, takže jedna půlka a druhá půlka na dvě půlky? Mám v tom zmatek...

Bylo mi patnáct a nosily se dlouhé sukně. Až na zem a já jednu měla. Krásnou, bílou, dlouhou a pohodlnou. A pletené, teplé papuče. Dárek k narozeninám to byl. A naši se rozhodli předělat schody z obýváku do kuchyně. Jak mě se to líbilo! Přišlo mi to báječně moderní...schody v bytě. Rodiče je udělali z dlaždit a fakt to bylo moc príma. Jenom mi nějak nedocházelo, ža pletené papuče na schodech z dlaždic děsně kloužou.... Vrátila jsem se ze školy, natáhla na sebe svou oblíbenou sukni, vklouzla do papučí a mastila jsem za mamkou do kuchyně na oběd. Hlad velký a to teda opravdu. Takže jsem došla ke kuchyni. Vkročila jsem na schody....první, druhý a na tom třetím jsem si svou nohou obutou do papuče přišlápla sukni a.....luxusně, rychle a dokonale mi ujela noha. Tak rychle jako tenkrát jsem snad na zemi ještě nikdy neskončila. Jenomže oprava...ne na zemi, ale na schodech. Můj zadek dopadl přesně na hranu druhého schodu. Rychle jsem se zvedla a proti mě stála moje vyděšená mamka. Dodnes vidím její výraz....otevřená pusa, vytřeštěné oči a natažené ruce ke mě: "Co děláš? Jsi celá?" zasypala mě otázkami a mě se najednou chtělo děsivě moc smát. A smála jsem se. Zadek mě bolel jako blázen a já se smála. Smála jsem se tak, že mi tekly slzy, ale žádné zvukové projevy smíchu moc nevycházely. Mamka si mé slzy přeložila jako slzy bolesti a žádné zvuky...to vyhodnotila jako vyražený dech. A začala mě zachraňovat.. Přiskočila až ke mě,praštila mě vší silou do zad a nařizovala: "Dýchej, hlavně dýchej...." a bouchala dál do mých zad. Její záchranná akce mě nutila k ještě většímu veselí a slzy tekly víc a víc. Jenom jsem jí nedokázala říct, že mi nic není. Mamka mě mlátila do zad, já se jí snažila vykroutit a promluvit....a do tohoto zvláštního souboje vešel táta. "Proč jí mlátíš? Co se to tu sakra děje?" a chytil mamku za ruce. Tím mě vysvobodil, mohla jsem poodejít pár kroků, nadechnout se a uklidnit svůj smích. To všechno jsem stihla dív než mu mamka řekla, že jsem spadla a vyrazila si dech. Celá uslzená smíchy jsem jí skočila do vyděšeného proslovu a oběma jsem vysvětlila, že jsem sice spadla, ale to co mamka považovala za ztrátu dechu, byla jenom uvolněná hysterie a že se mi dýchá docela dobře. Jenom mám pocit, že už si v životě nesednu. Pochopili to oba, sedli si společně na ty šílené schody a teď se smáli úlevou oni dva.... Já jsem si šla okamžitě oblíknout normální tepláky a u té příležitosti jsem zjistila, že jedna půlka mojí prdele je na dvě části. Teda asi spíš tuková vrstva na zadku...druhý den se mi změnila ještě barva kůže. Něco tak modrého jsem na svém těle jetě nikdy neměla! Barva se vrátila k normálu......jenom ta půlka napůl mi už zůstala:)