Pavel Kopáček
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x
Seznam rubrik
Pavel Kopáček
Půlnoční
Blížila se půlnoc. Na letní obloze tančily hvězdy, odrážely se v nehybné tmavé vodě tůně a tvořily v ní druhé nebe. Blikaly, schovávaly se za oblaka, aby nakonec opět laškovně zamrkaly mezi větvemi staletých stromů. Náhle se několik hvězd oddělilo od ostatních, rozpily se do neurčité mlhoviny, jemně se snášely k zemi a na palouku na břehu řeky se proměnily v průsvitné pohádkové víly. Vítr zpíval ve větvích Brahmsovy sonáty a zašuměl korunami břízek.
Pavel Kopáček
Abiturientský sjezd
Po roce 1990 se v dříve zapomenutých koutech měst objevil život. Také na neudržovaném a zanedbaném Obecním dvoře blátivý plácek vystřídalo asfaltové parkoviště a oprýskané fasády starých domů ožily výkladními skříněmi obchodů a restaurací. Na místě někdejší autoopravny vznikl přepychový italský podnik, do kterého bych patrně na pivo nešel, aniž bych si musel brát úvěr.
Pavel Kopáček
Freiberg
Toho chlapa jsem napůl nesnášel, napůl obdivoval. Byl to typický namyšlený Němec, který byl nezvratně přesvědčen, že je příslušníkem národa, předurčeného k nadřazenosti. Ten národ to v minulosti nejednou zkoušel uplatnit v praxi, naštěstí byl zatím vždy usazen do příslušných mezí...na jak dlouho?...
Pavel Kopáček
Můj domov
V novém ročníku literární soutěže při Knižním veletrhu v Lysé nad Labem byla vyhlášena "Můj domov" Výsledky již byly zveřejněny, proto mohu uvést svůj příspěvek:
Pavel Kopáček
Rande
V zimě se stmívá brzy. V šest hodin už Václavské náměstí zářilo blikajícími barevnými reklamami a osvětlenými výlohami obchodů. Kapoty zaparkovaných aut se leskly odrazy světel pouličních lamp. Lidé procházeli po širokém chodníku v hustých davech od muzea ke „kříži“ a zpět, uprostřed náměstí na křižovatce s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí občas projela tramvaj s ozářenými okny. Z četných hotelů a restaurací se linula vůně pokrmů, z některých byla až na chodník slyšet hudba.
Pavel Kopáček
Trhlina v čase
Dodnes nevím, jak jsem se ocitl v tom neznámém temném dvoře. Zdrželi jsme se s přáteli dlouho do noci v oblíbeném sklepním Harley baru v Pražské ulici. Když jsem se nějak dostal z kamenného sklepení, bloumal jsem postranními uličkami směrem, o kterém jsem se domníval, že vede k domovu. Přestože se rád chlubím dobrou orientací v prostoru, tentokrát jsem zabloudil v čtvrti města, kterou neznám a ve které jsem zřejmě nikdy nebyl.
Pavel Kopáček
Dobrodružství na moři
Snad každý kluk měl v dětství touhy a plány, čím by chtěl být, až vyroste. Slávek chtěl být kosmonautem, Mirek řidičem kamionu, Jarda pilotem nadzvukových letadel, bylo i pár popelářů...a mně učarovaly po důkladném studiu dobrodružné literatury slunce, voda, svěžest, vzduch a jižní kraje... a tak po prázdninách v Dubrovníku moje devítiletá duše zatoužila být námořníkem.
Pavel Kopáček
Daleké setkání blízkého druhu
Jsme na cestě už třetí rok. Po opuštění sluneční soustavy bloudíme a tápeme v temnotě hlubokého neznámého vesmíru, vyhýbáme se zbloudilým nebezpečným meteoritům, bezcílně bloudícím prostorem, a širokými oblouky míjíme temné, neobydlené planety a planetky. Naše modrá Země, ozářená sluncem se nám zdá jako cosi dávno minulého, co snad kdysi bylo, co jsme viděli ve snu, a ten se nikdy nebude opakovat.
Pavel Kopáček
Noc plná záhad
Nad lesnatou krajinou hluboko pod hradem se nezvykle rychle snesla noc. Pršelo jak z konve a oblohu občas prořízl oslnivý blesk. Kastelán s bouchnutím zavřel gotické okno s barevnými vitrážovými skly v prvním patře a zapálil svíce v pětiramenném mosazném svícnu. Louče požární dohled nedovolil, proto byly chodby a komnaty osvětleny tlumenými replikami starých lamp..
Pavel Kopáček
Bouře
Cestování s Martinem není pohádka.. On je stále v jednom kole, nepije a v jídle je vybíravý, proto výlety s ním jsou uspěchané, nervózní a obvykle se taky díky své impulsivní povaze s někým pohádá. Vzpomínám si, že když jsem ho kdysi doprovázel do Prahy na lékařské vyšetření, zjistil po opuštění nemocnice na Karlově náměstí, že za deset minut nám jede rychlík do našeho města a donutil mě k tomu, že jsme sprintem přeběhli Vodičkovu ulici, Václavské náměstí, Opletalovu i park před Hlavím nádražím a mokří potem a celí uřícení jsme skočili do rozjíždějícího se vlaku. Nic nedal na moje protesty, že naším směrem jezdí vlaky každou hodinu, že nemáme kam spěchat a že bychom se mohli podívat po Praze, když už jsme tady. S lítostí jsme úprkem míjeli lákavé zahrádky restaurací s vonícími jídly i historické památky a z hlavního města jsme viděli jen čekárnu v nemocnici na Karlově náměstí...
Pavel Kopáček
Za úplňku
Konečně! Konečně jsme se dočkali! Konečně je úplněk a bílé paprsky měsíce jako stříbrné nitky pronikají větvemi a listovím vysokých stromů, které jako gotická klenba kryjí asfaltové cestičky mezi hroby, tvoříc hluboké stíny za kříži s umučeným Kristem, sádrovými holubicemi se svěšenými hlavičkami na náhrobcích a za kaplí uprostřed hřbitova. Temná budova márnice stíní přilehlou řadu hrobů, na nichž jako bludičky sem tam svítí osamělá svíčka, ozařující matným svitem povadlé květiny na mramorových deskách
Pavel Kopáček
Trocha nostalgie
Každému s nás se občas stane, že se zklame v někom, komu věřil a koho považoval za báječnou bytost. Bytost, která po nádherném dlouhotrvajícím kamarádství učiní podraz, z kterého se dlouho vzpamatováváme. V takových chvílích vzpomínáme na časy, kdy jsme byli šťastni s člověkem, který není schopen zrady, podlosti a podrazu, kterého jsme milovali a jen všemocný Osud nedovolil, abychom spolu žili. Pro takovou ženu je určen následující dopis:
Pavel Kopáček
O reformách
Písňová satira, napsaní při prvních reformách v roce 2001 už pozbývala na aktuálnosti, když s naší milovanou vládou přichází reforma nová, ještě asociálnější, než ta první. Vláda nedbá na celostátní nesouhlas s likvidací mnoha oborů, zejména knižního trhu a zvýšení naprosté nedostupnosti bydlení, zavádějíce vyšší daně v tomto už tak nehorázně předraženém oboru. Z těchto a z mnoha jiných důvodů jsem dnes upustil od bšžného zveřejňování nevinných příběhů ze života a zařadil následnující veršíky. Nehledejte v tom uměví, účel je samozřejmě naprosto jiný...
Pavel Kopáček
Večer v restauraci Vagon
Večer pršelo. Lidé s deštníky spěšně procházeli kolem osvětlených výloh obchodů a lesklá auta se spuštěnými stěrači stříkala do stran vodu z kaluží. Světelné reklamy matně blikaly clonami deště a tvořily barevné duhové efekty. Na protější straně ulice se nějaký párek milenců schovával před deštěm v průjezdu činžovního domu a z okapových rour hlučně crčela voda na chodník. Šlápl jsem do hluboké louže, voda mi natekla do boty. Neslušně jsem zaklel. Sklapl jsem deštník a vstoupil do vlídného tepla
Pavel Kopáček
Slepá vášeň
Sobota nám přinesla ohavné počasí, ven k vodě ani do lesa to netáhne, tak si myslím, že trocha nostalgické poezie nikoho nezabije. Píseň je od skupiny Foreigner a v originále se jmenuje Blinded by science.
Pavel Kopáček
Procitnutí
Po snídani jsem se vydala do parku, probouzejícího se po hvězdné tiché noci. Na světlém nebi bylo hvězdy ještě trochu vidět, ale neodvratně bledly a postupně mizely v ranním jasu. V trávě se ještě třpytí chladivá rosa a z nehybných listů četných stromů při letmém dotyku kape voda. Kostel svatého Jakuba je ozářen vycházejícím sluncem, jeho čtyřhranná věž a liturgické malby na fasádě vypadají mezi vzrostlými stromy jako divadelní dekorace osvícená reflektory.
Pavel Kopáček
Podvečer na Legerově rameni
Slunce se odráželo od drobných vlnek na hladině zátoky a jeho záblesky chvílemi oslňovaly zrak. Široké Legerovo rameno řeky lemoval nízký břeh s řídkým porostem smíšeného lesa. Z města bych, pokud bych vyšel až na cestu, viděl jen špičky kostelních věží.
Pavel Kopáček
Zájezd
Vlaková souprava vyjížděla zvolna z nádraží, vrzala, skřípěla a hlučela, vagony se zmítaly na vyhýbkách, narážely do sebe a házely cestujícími ze strany na stranu jako kuželkami. Lidé padali jeden druhému do náručí, což mohlo být v jistých případech docela příjemné... Když se vlak vymotal spletitou pavučinou kolejiště a nabral na rychlosti při výjezdu na volnou trať, uklidnil se a jízdu rušilo jen pravidelné bubnování kol o sváry na kolejích.
Pavel Kopáček
Divadlo Svět
Červený autobus MHD zastavil u chodníku. Zapadající slunce obarvilo domy na druhé straně ulice do oranžova a na vysokém nebi, kdyby chodec zaklonil hlavu, mohl by vidět v blankytné modři bílé čáry, jak je tam vykreslila proudová letadla. Provoz v ulici byl teď v podvečer minimální, jen sem tam přejelo osamělé auto. Na nedalekých kurtech hrála mládež volejbal a její pokřik byl slyšet až k železničnímu přejezdu. Před hospodou byla opřena o zábradlí řada kol.
Pavel Kopáček
Vzpomínka na Kolín
Do pondělí, kdy posílám na blog nové příspěvky ještě zbývají dva dny, tak alespoň k sobotní noci trochu poezie:
Pavel Kopáček
Kateřinská odyssea
Aby bylo jasno- předesílám, že nejsme žádní sportovci, akce typu Pochod Praha- Prčice považujeme za nerozumné plýtvání silami a pokud se po celoročním povalovaní na gauči u televize, případně s kamarády u piva dokopeme k nějaké aktivitě, vyrazíme na týden na vodu sjet nějakou jihočeskou řeku na kánoích. Svůj čas věnujeme hudbě. Pokud nejsme ve zkušebně, jedeme někam hrát, takže na nějaké sportování stejně není moc času.
Pavel Kopáček
Reinkarnace
Odpolední směna se chýlila ke konci. Někteří zaměstnanci už se odebrali do sprch a do šaten. Uklízel jsem ještě trochu ponk, když přišel Milan. „Podívej, co mám!“ vytáhl z igelitky pistoli, krásný kus matně se lesknoucí hladce vyleštěné oceli, vonící olejem, ve které se odrážely záblesky světel stropních zářivek.
Pavel Kopáček
Smolař
Jsou dny, ve kterých se zdá, že vám ujel vlak, a vy stojíte úplně bezradný na peróně a nevíte kudy dál... Štefan seděl na nízké stoličce u kamen v ostrém nevlídném světle holé žárovky, visící se na ohnutém drátě pod oprýskaným vysokým stropem velké studené místnosti, i ve dne tmavé a sešlé
Pavel Kopáček
Floyd
U stolu uprostřed sálu starobylé Zámecké restaurace seděl štíhlý mladík s dlouhými černými vlasy, uprostřed rozdělenými pěšinkou. Ušlechtilé rysy tváře byly lemovány tmavým plnovousem, takže mladý muž nápadně připomínal Krista.
Pavel Kopáček
Horký večer - druhá část
Luboš se zvedl z koženkové lavice a odtáhl si kalhoty od zadnice. „To je běs! Chtělo by to k vodě“ „A víš, že to není špatnej nápad?“ nadchla se Soňa, „U Hradištka teď nikdo nebude, a ty tady za rohem máš auto!“
| předchozí | ... 2 3 4 5 6 7 8 ... | další |
