Slepá vášeň
Tvou vášeň slepou a trápení
Tvou náruč měkkou a sladký mámení
Oči tvý něžný, jež neuměly lhát
Tvou vášeň slepou já míval rád.
Já plížíval se nocí temnou
Se svou touhou neposednou
A vracel se až k ránu za úsvitu
Když slunce chtělo vládnout světu
Nechtělas pustit mě dříve
Byly to ty nejhezčí chvíle
Noci s Tebou byly tak krátký
Tvý rty byly vlhký a sladký
Tvou vášeň slepou jsem dříve znal,
Tvou náruč měkkou jsem kdysi miloval,
Tvou vášeň slepou-co dnes bych za ni dal!
Za náruč měkkou za svítání….
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
| Další články autora |
Zemřela Zdena Mašínová, dcera legionáře a perzekvovaná sestra uprchlých odbojářů
Ve věku 92 let zemřela Zdena Mašínová, jejíž bratři za totality utekli ozbrojení na Západ. Čelila...
Po deštích se lesy plní houbami. Tady mají Pražané největší šanci na plný košík
Počasí posledních dnů jako by si čeští houbaři sami vymodlili. Kombinace vydatných dešťů a...
Pražská muzejní noc 2026: Na Florenci se chystá videomapping zdarma, zahraje i Lake Malawi
Více než 60 muzeí, galerií a dalších kulturních institucí otevře své brány netradičně v nočních...
Mačkáte v MHD tlačítka správně? ROPID vysvětlil, jak dávat znamení bez zmatků
Kdo někdy nervózně mačkal tlačítko v tramvaji pětkrát za sebou nebo hledal ten správný čudlík, není...
Z elektrokola se za pár tisíc stane raketa. Policie na přečipované stroje nestačí
Mnozí prodejci elektrokol na webech nepřímo vybízejí zákazníky k porušování pravidel. Lákají na...
Trolejbusy se vrací po více než padesáti letech ke Strahovskému stadionu v roce 2026.Takto by se...
Dnes proběhla Pražská muzejní noc a návštěvníci museli projevit notnou dávku trpělivosti. Před...
Nad Pražským hradem se dnes kvůli deštivému počasí objevilo zajímavě tmavě zbarvené nebe, které...
Marienbad Film Festival rozdělil ceny mezi tři filmy a dvě audiovizuální eseje
Tři krátké filmy a dvě audiovizuální eseje získaly dnes hlavní ceny na Marienbad Film Festivalu v...

Je vám přes čtyřicet? Soutěžíme o přírodní doplněk stravy MenoVit Balance
Období po čtyřicítce přináší řadu změn, které mohou ovlivnit fyzickou i psychickou pohodu. Dopřejte si proto přírodní podporu v čase, kdy ji vaše...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 765x



















