Můj domov

V novém ročníku literární soutěže při Knižním veletrhu v Lysé nad Labem byla vyhlášena "Můj domov" Výsledky již byly zveřejněny, proto mohu uvést svůj příspěvek:

MůJ DOMOV

Klasik chytrého humoru Jan Werich kdysi prohlásil, že domov je tam, kde si může pověsit klobouk. Při veškeré úctě a obdivu k velikánu českého divadla tomuto názoru oponuji s poukazem na fakt, že pokrývku hlavy si lze pověsit i na Madagaskaru, na severním pólu  nebo v Argentině. Werich chtěl zřejmě naznačit, že je doma všude, ale já jsem jiného názoru. Výstižnějším se mi totiž zdá být rčení, že domov je tam, kde jsme hráli kuličky, mrskali holky o Velikonocích pomlázkou, kde jsme se naučili jezdit na kole, rozbili si koleno při hře a maminky nám musely zašívat trenýrky.

Já mám domovy dva. Tím prvním je město, ve kterém jsem se narodil, prožil dětství, chodil do školy, protrpěl rozpolcená léta dospívání, kde mám dodnes spolehlivé, věrné a dobré přátele, první lásku, maminku a bráchu s rodinou. Druhý domov mám u své rodiny, u ženy, která mi i ve skromných podmínkách vytvořila zázemí, do kterého se rád vracím ze zaměstnání i z cest, kde na mne čeká láska, pohoda a odpočinek, kde mě uvítá dcera svými žertíky a dobráckým škádlením a kde na mne nadšeně skáče pes. Do prvního domova s chutí a rád jezdím, do druhého se ještě raději vracím.

Domov je ovšem také místo, kde s námi příjemní sousedé posedí u kávy nebo u vína, domov je kamarád, který opraví porouchaný počítač a nic za to nechce, domov je jablečný závin v neděli po obědě, domov je jabloň pod okny obývacího pokoje, na jaře kouzelně rozkvetlá do krásy, domov jsou staleté lípy v zahradě, odpolední káva pod pergolou, domov je posezení s knihou na staré lavici mezi růžemi, domov je zimní odhazování sněhu, sekera a špalek na štípání dříví, domov jsou Vánoce plné hvězd v kruhu milující rodiny, domov je procházka podle řeky, domov je chléb se sádlem a čaj, domov je pes, rozkošnicky se nechávající drbat za ušima, domov jsou večery u krbu při svíčkách, grilování za letního večera, domov je láska.

V dosavadním životě jsem relaxoval u tří moří, navštívil řadu zemí a měst, všude se mi líbilo, někde jsem místním lidem dokonce trochu záviděl, že mohou žít tam, kde žijí, ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, že nejspokojenější jsem doma.

A tak si myslím, že i když mě zejména v posledních letech v této zemi čím dál víc věcí a jevů rozčiluje, štve a zarmucuje, když politici dělají všechno možné, jen aby se nám vedlo hůř, místo toho, aby se snažili o opak, když roste kriminalita, chamtivost, bezohlednost a podrazáctví, přesto je to moje vlast. Věřím, že když se dokázala dostat ze svízelných situací za církevního teroru ve středověku, za řady nesmyslných a krutých válek, německé okupace i různých ekonomických a jiných krizí, že se brzy začne blýskat na lepší časy i  v budoucnu. Tato země si to  zaslouží