Pavel Kopáček
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x
Seznam rubrik
Pavel Kopáček
Ritardando
Kdo alespoň trochu pronikl do komunity rockových hudebníků, ví, že tato „sorta“ muzikantů opovrhla zažitými formami, neuznává, často ani pořádně nezná noty. Beatles zavedli v hudebním světě úplně nové postupy, rytmy a hudební sestavy, do té doby neslýchané. V sedmdesátých a osmdesátých letech jsem proto obdivoval hudebníky, kteří hráli zpaměti mnohdy půlhodinové složité skladby tehdy módního artrocku a jazzrocku, často měnící rytmus, melodie i styl, nechápal jsem, že si to vůbec pamatovali, natož pak bezchybně hráli na koncertech. Vystoupení tehdejší sestavy Blue Effect a podobných skupin byl nevšední zážitek hudebního „fajnšmekra“, jakým jsem tehdy byl...a se svou kapelou jsem si samozřejmě na takový druh hudby vůbec netroufal pomyslet...byli jsme jen pouhou tancovačkovou skupinou s jednoduchou, líbivou hudbou..
Pavel Kopáček
Nádherné slovo Svoboda!
Okénko cely číslo 181 mrklo, pak zase zavřelo a dveře se se skřípotem otevřely. Na okamžik bylo vidět na zeleno natřené stěny chodby a kousek železného schodiště. Postavili jsme se se zlodějem Šímou, s kterým tu sdílím celu, do pozoru. „Odsouzený Kříž!“ Dozorce v nažehlené uniformě stojí na prahu cely. Udělal jsem krok vpřed. „Vezměte si svoje věci a pojďte se mnou!“ . Co mi zase chtějí, prolétlo mi hlavou. Poslední půlrok jsem strávil ve vězeňské nemocnici na druhém nádvoří, jsem tu zpátky na cele teprve třetí den...
Pavel Kopáček
Slovanská nesvornost v praxi.
Horký letní večer byl plný světel, zábavy, od kiosku v koutě náměstí voněly klobásy s hořčicí a pivo, a na širokém krytém pódiu duněl rock. Lidé se vlnili v rytmu hudby a vztyčenými pažemi mávali do taktu. Dívky v přední řadě, oddělené od pódia zábradlím z přenosných kovových mříží na nás mávaly, smály se a cosi křičely, ale nebylo slyšet co, a zpěvačka Vlasta u mikrofonu provokovala povykující kluky smyslným vlněním úzkých boků ve velmi úsporné minisukýnce. Mezi střechami a komíny okolních domů nakukovaly a tančily hvězdy, jako by se také chtěly s námi bavit a poslouchat naše písničky, a holky dole na náměstí je napodobovaly a všem bylo krásně. Jeviště, nasvícené barevnými reflektory, zářilo do prostoru, dunělo a chvělo se rockovým napětím.
Pavel Kopáček
Socky, lůza a my.
Hluboko dole pod kamennou hrází temně a líně plynula řeka, oddělená od pobřežní promenády litinovým zábradlím a alejí vzrostlých lip. Listy stromů plakaly a svisle žalovaly na nevlídnost počasí, oblaka slibovala týden mokra z nebe. Podupávali jsme v drobném studeném dešti u tyče s cedulí, označující stanici autobusu spolu se skupinou ostatních otrávených a prochladlých lidí, odevzdaně zírajících do prázdna pod vlnitým plastem střechy sprejem počmárané čekárny, nebo venku pod deštníky. Někteří pokuřovali, jiní přecházeli po chodníku sem a tam. Mirek vedle mě se každou chvíli mrzutě díval na hodinky a temně bručel na „zatraceně svinský počasí“ a „měli jsme tam zůstat!“ „Tam“ je hospoda U kačera, ve které jsme ještě před chvílí trávili příjemné chvíle při velkopopovickém kozlovi. Jenže povinnosti nečekají, mě jede za půl hodiny vlak a Mirek pospíchá na směnu. Auta rozstříkávala do stran špinavou vodu z kaluží. S hlasitým cákáním dopadala na chodník mezi uskakující chodce.
Pavel Kopáček
Povídání na terase
Pološero letního večera se rozlévalo nad krajem. Na hladině jezera se rudě odráželo zapadající slunce a vytvářelo nádhernou světelně barevnou scenérii. Na opuštěné pláži stála skupina lidí a bez dechu sledovala tu krásu. Osamělý plavec brázdil klidnou hladinu a šířil na ní rozsáhlá kola. Pobleskovala a zářila, až diváka zabolely oči. Bílý hotel u pláže svítil do houstnoucího šera zlatými a modrými neonovými nápisy a žlutými obdélníky osvětlených oken. Seděli jsme s Jindrou u jednoho z řady plastových stolků na terase, diskrétně ševelící číšník v bílém saku nám přinesl pití a vzdálil se z doslechu.
Pavel Kopáček
Večer s úchylem
Večer pokročil. Na nebi vyskočily první hvězdy a nad městem roztáhla svá temná křídla noc. V ulicích utichl denní shon a ruch, jen sem tam přejelo osamělé auto, nebo spěchal pozdní chodec. Musím už jít domů, uvědomila jsem si nerada- táta čeká, protože jsem slíbila, že budu do deseti doma... Ale večírek u Verči byl rozjetý v nejlepším, v plném proudu. Tančilo se, Jáchym se v koutě na pohovce tulil k usmívající se Mince a cosi patrně hezkého jí šeptal do vlasů. Petr seděl u stolu a naléval si už bůhví kolikátou sklenici vavřineckého. Verča právě nesla z kuchyně další podnos s chlebíčky.
Pavel Kopáček
Song pro mou báječnou kamarádku
Někdy těžce hledám slova, Slůvka si pak najdou Tebe, Říkám si je zas a znova: Ty jsi moje letní nebe. Míváš v očích hvězdičky A plavé vlasy anděla, A já mám něhu pod víčky Ač vím, že se to nedělá
Pavel Kopáček
Barbaři
Fotbalové utkání skončilo, nedaleký stadion hlučel a bručel jako obrovský úl, jak kráter sopky po výbuchu, lidé vytékali z mnoha bran jak láva. Ulice byly přeplněné, policista na křižovatce měl plné ruce práce. Chodníky i vozovku zalily masy fanoušků, rozjařených po vítězném utkání, mezi nimi se krokem prodírala osobní auta, několik netrpělivých řidičů do toho zmatku troubilo, někteří se vykláněli z okének vozů a nevybíravými výrazy častovalo chodce.
Pavel Kopáček
Někdy se to schumelí...
Pršelo. Padal drobný, nepříjemný déšť, vyvolávající chmurné nálady a deprese. Obloha se mračila jako zklamaná milenka a hrozila špatným počasím na dlouhou dobu. Tohle bude trvat ještě týden....Seděl jsem v jednom kupé lokálky, souprava sebou kymácela a lomozila na vyhýbkách při výjezdu z hlavního nádraží. Minula chemickou továrnu se spletí stříbrných potrubí, konstrukcí a hal, projela rozsáhlým komplexem seřazovacího kolejiště.
Pavel Kopáček
Tam na horách, tam je čistej vzduch...
Hory se koupaly v azurové čistotě modré klenby nebe. Slunce se potkávalo a laskalo s vrcholky bílých strání, zářilo, bodalo do očí, jeho paprsky se odrážely v tisících bílých krystalek sněhu. Pastelově barevné kombinézy lyžařů červeně, zeleně, žlutě a modře svítily na protější sjezdovce a v klikatých kyvadlech slalomu se mezi tyčemi míhaly sem a tam a kmitavě se snášely z nejvyššího bodu viditelnosti mezi tmavými stromy lesa jako pestré korálky. Dole u kiosku se zastavily, a znova se nechaly na laně vleku vytáhnout zpět nahoru k neviditelnému startu sjezdovky. Na loučce před chatou se skupina rekreantů opalovala ve skládacích křeslech, tmavé brýle připomněly letní plážovou pohodu, ale musel bych si odmyslet prošívané větrovky a lyžařské boty...
Pavel Kopáček
Tak jsme přežili konec světa...
Konec světa se blíží! Spočítejte svoje hříchy! Zameťte za sebou! Připravte se na trpký konec! Číše lidských hříchů přetekla! Takové výzvy jsme letos v první polovině prosince neslyšeli poprvé. Pamatuji se, že někdy v sedmdesátých letech chodily po amerických městech průvody pomatenců s podobnými cedulemi- a už tehdy jim někteří lehkověrní hlupáci naletěli....
Pavel Kopáček
....A už to zase nastává...
Ráno za oknem padal sníh, ale doma bylo útulno a teplo. Otevřenými dveřmi z kuchyně zavoněla bílá káva, maminka připravovala snídani, bylo slyšet cinkání lžiček a talířů. Sestra Vendula na protější posteli dětského pokoje už se také probudila, protáhla se a zavrněla. „Dneska je Štědrej den!“
Pavel Kopáček
Malé adventní zamyšlení
Vánoce jsou za dveřmi. Každý rok prožívám tento čas v jakémsi citovém rozpoložení, které ve mě vyvolává sentimentální nálady. Přemýšlím o dočasnosti našeho pobytu na tomto světě a na povrch mých myšlenek logicky vyplouvají vzpomínky na šťastná léta dětství. Nebylo sice ve všech aspektech tak úplně ideální, ale na ty horší věci se rádo zapomíná. Vzpomínám často na otce a myslím na to, jak mu asi je tam nahoře, kam odešel už před mnoha lety a už se zvolna s přibývajícími křížky připravuji na to, že se tam s ním zase setkám.
Pavel Kopáček
Jak šel čas...
Ta stará dáma seděla osamoceně na lavičce v zanedbané zahradě za letitým oprýskaným činžákem v centru města. Hluk z ulice sem dozadu už téměř nepronikl, byl zde až uspávající podvečerní klid. Slunce zapadalo a tvořilo na zdech a zábradlích starých zahradních altánů a schodišť s ozdobným litinovým zábradlím romantické stíny. Nad hlavou starou paní jako obrovský slunečník stínil prostor vysoký stříbrný smrk. Zírala teskně do prázdna a lovila z paměti vzpomínky...
Pavel Kopáček
Asynchronní babulátor
Balcar není skutečné jméno. Můj přítel si je „vysloužil“ v dávných časech našeho mládí, kdy se tolik lišil od nás ostatních kluků z party, poblázněných big beatem a toužících se podobat Richiemu Blackmoorovi, Ozzymu Osbournovi nebo Viktoru Sodomovi! Vašek nosil světlé vlasy sčesány dozadu, tesilové kalhoty a světlé košile, občas – ó bože!- dokonce i sako, takže vypadal jako tehdy populární figurka divadla Semafor, kterou si do svých scének půjčovali Šimek s Grossmanem i Suchý a Šlitr, jen ty brýle mu chyběly. Ale když jsme mu je proti jeho vůli nasadili, byli si s panem Balcarem takřka nerozeznání podobni. Za nějaký čas už Vaškovi nikdo jinak, než „Balcare“ neřekl. Balcar byl zaměstnán v opravně televizorů a magnetofonů na Malém náměstí a nám v kapele dělal zvukaře a opraváře zesilovačů v jednom. Od té doby uběhla dlouhá řada let, kapela dávno neexistuje, ale my máme stále spolehlivého mechanika po ruce, když nám „odejde“ doma nějaká zvuková nebo obrazová technika. Jen panu Balcarovi ze Semaforu už tolik podobný není, dnes nosí mírné bříško a kostkované košile.
Pavel Kopáček
Podzimní podvečer
Když jsem přišel o práci, poněkud mě to zaskočilo. Tuto situaci jsem dosud neznal. Hospodářský úpadek, do kterého přivedla mou vlast skupina vlád v posledních dvaceti třech letech, mě šokuje, ale nejsem v tom sám, jsou nás už statisíce. Bloumám sem a tam bez cíle, rozkládám svůj náhle volný a nevyužitý čas toulkami ulicemi v naději, že potkám někoho známého, s kým by se dalo zajít na skleničku, nebo že se stanu svědkem něčeho mimořádného- ale nic se neděje.
Pavel Kopáček
Malá příhoda instalatérská
Chodím s brašnou po městě už hezkých pár let- tedy v posledních letech už vlastně jezdím služebním pick- upem, plným náhradních dílů, nářadí, těsnění, nových kohoutků i sifonů, vozím tam konopí i závitnici, péro na čištění zanesených odpadů a spoustu jiných věcí. Opravuji zákazníkům kapající kohoutky, ucpané vany i netopící radiátory a zatím jsem se nesetkal s reklamací. Spokojení klienti mi podstrojují chutné a vydatné svačinky, což už začíná být trochu vidět na mé zakulacující se postavě, a někdy „pustí“ i nějakou tu korunu „dýška“.
Pavel Kopáček
Miluji češtinu
Miluji český jazyk, mou rodnou řeč. Čistota mateřské řeči je OK a mluvit česky je In. Kdykoli slyším svůj rodný jazyk, jsem happy. Rád si popovídám se speakery, pokud jsou in line. Miluji chvíle klidu po příchodu domů, tchyně je uvelebená v sofa, čte český časopis Girl, žena s dcerou sledují pořady v české televizní stanici Cool, někdy též Family, Cinema nebo Love pořad Star Dance nebo Česko hledá Superstar a otec studuje geniální tiskovinu Spy nebo časopis Story. Ve večerních zprávách promlouvají politici české politické strany TOP09 (to není strana topičů)..Prostě čistá čeština na nás útočí ze všech stran.
Pavel Kopáček
In vino veritaes
Soňa je krásná ženská , znám se s ní už skoro čtyřicet let. Ve svých letech má postavu, kterou by jí leckterá pětadvacítka mohla závidět. Sedím vedle ní ve vinárně U Venuše a mám mírně zrychlený tep. Není mi to nic platné, Soňa je „pouhá“ kamarádka a koneckonců já jsem docela spokojeně ženatý už řadu let. Přesto si rozumíme a to i přes rozdílné názory na mnoho věcí a jevů. Ostatně jsem jeden z oněch šťastlivců, kteří mají víc kamarádek než kamarádů, snad proto, že na ně neútočím s erotickými požadavky...
Pavel Kopáček
Jak jsem byl duchem
Když mě propouštěli z nemocnice, překvapil mě šéf. Čekal dole v hale, přecházel netrpělivě pod zářivkami od bílých dveří ordinace k nástěnce s malbami, znázorňujícími průřez dýchacím ústrojím, a každou chvíli se díval na hodinky.
Pavel Kopáček
Jeden den ve škole
Dopoledne pokročilo, zářijové slunce začalo příjemně hřát a shlíželo vlídně z bezmračné oblohy na starobylé věže města pod sebou. V ulicích vládl obvyklý ruch všedního dne, tu a tam vlekli řemeslníci své těžké brašny, hospodyně obcházely četné obchody a obstarávaly potraviny k obědu, důchodci se vyhřívali na parkových lavičkách. Strážník v nažehlené uniformě důležitě řídil dopravu na rušné křižovatce, auta jako obrovští barevní brouci ploužila ulicemi.
Pavel Kopáček
Laura
Byl večer. V ulicích se zvolna rozžínaly pouliční lampy, okna domů nesměle svítila do šera jako osamělé bludičky. Provoz byl v této podvečerní době minimální, sem tam projelo ulicí nějaké osamělé auto. Měl jsem štěstí. Krámek na konci ulice byl ještě otevřený, sympatická štíhlá majitelka, s kterou je milé povídání ( a proto se nákup často z několika minut protáhne na půl hodiny) měla rusé vlasy rozpuštěné přesně tak, jak se mi to líbí, takže jí ve vzrušujících vlnitých vodopádech volně halily půl zad. Jsem na dlouhovlasé mladé ženy nemocný, mohu na nich nechat oči. Jenže Laura nebyla v krámku sama.
Pavel Kopáček
Ilonka
Noc už dávno položila na krajinu svůj černý samet, ale měsíc v úplňku celé okolí postříbřil do pohádkové snivosti. Nahlížel oknem Ilončiny ložnice z temné modři oblohy a ozařoval bílé přikrývky, halící naše poněkud znavená těla. Iloniny sytě modré oči nebyly ve tmě vidět, ale to byla jediná vada téhle kouzelné noci. V radiátoru občas slabě zašplouchalo a rádio tiše broukalo jakýsi něžný jazz, odhadoval jsem to na Parkerův saxofon.
Pavel Kopáček
Rockování 2
Jiří je vynikající muzikant a kytarista, v mládí hrál i s legendárním Vulkánem, s námi hraje na basovou kytaru, je to štíhlý elegantní mladý muž s hřívou hustých vlasů, který by se neztratil mezi anglickými beatmeny šedesátých let. Jen zpěv mu moc nesedí, neumí zakřičet a slabým hlasem se špatnou výslovností moc velkou díru do světa neudělá.
Pavel Kopáček
Tak trochu k zamyšlení
Kolem domu bloumá kočka. Docela obyčejná, mourovatá kočka s dlouhým chlupatým ohonem a žlutýma očima, kterýma svítí jako kulatými reflektory. Okouní kolem vchodu a mňouká, prolézá křovím u zdi i ozdobnými keři v trávníku a nahlíží okénky do sklepních kójí. Lidé spěchají ulicí sem a tam, občas se někdo skloní a pohladí kočku po hlavě, polaská na hřbetě, nebo jí hodí na trávník kousek salámu. Kočka ho očichá, ale nechá ležet a dál bloumá po okolí.
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
