Horký večer - druhá část

Luboš se zvedl z koženkové lavice a odtáhl si kalhoty od zadnice. „To je běs! Chtělo by to k vodě“ „A víš, že to není špatnej nápad?“ nadchla se Soňa, „U Hradištka teď nikdo nebude, a ty tady za rohem máš auto!“

„Ty seš ale děsnej pokušitel!“ pokusil jsem se o odpor, „Dyk tady celej večer chlastám pívo!“

„Hele, náhodou vím, že řídíš daleko líp, když máš dvě piva, než když se nervuješ střízlivej! A teď jsou policajti zalezlí, je na ně moc teplo!“

Tomu se nedalo oponovat.. Luboš se protáhl kolem stolu. „Omluvte mě na moment!“

Když se vrátil, vedl za ruku krásnou štíhlou brunetku s modrýma očima. Při spatření téhle dívky, pro kterou jsem měl delší dobu slabost, jsem poposedl na lavici.

„Zuzano, kde se tady bereš? A odkdy chodíš po večerech po hospodách?“

Než děvče stačilo odpovědět, řekl Luboš „Za to můžu já. Když jsem se vracel ze záchodu, šel jsem se trochu nadejchat čerstvýho vzduchu ven a Zuzka šla zrovna kolem, tak jsem ji sem zatáh. Odkud vlastně jdeš- a sama?“

Zuzanka se usadila mezi nás na lavici a než něco řekla, zhluboka se napila z mé sklenice. „Ách, to je úleva! Tam je vedro k zbláznění!“  vytáhla z kabelky malinký kapesníček a utřela si ústa. „Jdu od Mileny, musela jsem se někomu svěřit. Mám totiž nápadníka!“

„NE!“ zaznělo ze dvou hrdel rozhořčeně, ze třetího překvapeně. „Tak povídej, povídej!“

„To bylo tak“ nenechala se Zuzana pobízet, „byla jsem minulou sobotu tancovat na diskošce v Zámecký. Párkrát jsem tancovala s normálníma klukama, jako vždycky, ale pak mi kluci přivedli toho pána. Prej že to je osamělej trouba, nikam nechodí, nepije, nekouří a stydí se. No- to že nepije jsem poznala hned. Po několika skleničkách na mě visel jak kabát na věšáku a měla jsem co dělat, abych ho dotáhla k jeho židli. Byl vlezlej, vožralej a dotěrnej jak dvojka máslo a já měla co dělat, abych mu utekla, pak mě jeden kamarád odvez domů.“

„No tak jsi utekla, von vystřízlivěl a tím to končí, ne?“ ucedil Luboš, mhouře oči před dýmem vlastní cigarety. „Právě že to byl teprve začátek! Kámoši, co tam se mnou byli, mu pak prozradili, jak se jmenuju a taky že prodávám v papírnictví, pitomci, ještě že mu nedali adresu domů…On pak v tom tejdnu, co po tom víkendu nastal, nebyl línej objíždět všechny narpy ve městě, až mě konečně našel v práci, nestačila jsem se schovat ve skladě a holky z krámu se mi smály. Co teď? Z krámu utýct nemůžu, jsem tam jak v pasti, snad abych dala vejpověď!“

„A co je von vlastně zač?“ zajímala se Soňa

„No- peněz má dost. Vrátili jim v restituci nějakej majetek, tak je za vodou. Jezdí modrým ferari a zval mě na večeři do Prahy do jednoho drahýho baru..“

„Tak vidíš, jakou máš partii!“ zasmál jsem se kysele.

„Takovouhle partii!“ ušklíbla se Zuzana, „myslíš, že padnu blbcovi kolem krku jenom proto, že má prachy? Nejsem dnešní!“ dodala, zahleděla se nepřítomně na ubrus a zdálo se, že přemýšlí.

„Kluci, koukněte se! Co to je?!“ vykřikla Soňa udiveně a všichni zdvihli hlavy. Uprostřed lokálu sám, točíc se dokola jako někde na plese plavně tančil kudrnatý štíhlý mladík. Ruce držel před sebou, jako kdyby držel pomyslnou partnerku a vytáčel valčík jako král parketu. Po chvíli změnil rytmus a poskakoval kolem stolů, jako by tančil jakéhosi dupáka z Horehroní. Náhodní hosté na tento zjev zírali naprosto nevěřícně, stejně jako Soňa, ale stálí hosté mladíka znali a byli na jeho výstřelky zvyklí..

„To je Pepek  námořník“ vysvětloval jsem, „je to docela hodnej kluk, když s tebou sedí u stolu, baví se úplně normálně o všem možným, je chytrej a dobrej, ale když ho to chytne, tak prostě vstane a začne tancovat. Je to nějaká úchylka, ale neškodná. Chce se mu tancovat, tak tančí- to je celý…“

„A proč je Pepek námořník, tak se nejspíš nejmenuje, že?“ ptala se Zuzana, přemáhaje smích.

„Von jezdil na remorkéru s Labskooderskou plavbou po Labi. Je to nádherný zaměstnání a my mu to i závidíme. Je na čerstvým vzduchu na řece od rána do večera, stará se o loď a vozí náklad prej až do Hamburku. Má plno řečí o hamburský čtvrti Reperbahn, barvitě líčí vykřičený podniky, bary, uličky lásky a přístavní krčmy, a zlý jazyky ovšem tvrděj, že kecá, protože byl nejdál v Děčíně- kdo ví?“

„Má von vůbec nějakou holku?“ zajímala se Soňa

„Pokud vím, tak nemá, von na ženský vůbec není- tím nechci říct, že by snad byl gay. Prostě ho to vůbec nezajímá. Jednou vykládal, že nejsilnější pocit, jakej má při sexu je ten, že ho bolí v kříži. Říkal, že nechápe, proč z toho lidi dělajj takovou důležitost, když jde vlastně o tříminutovej biologickej akt. Povídal taky, že sugestivní popisy báječných rozkoší, jak jsou líčený v různých těch erotických časopisech a jiných postpuberťákovinách považuje za bláboly a výmysly. On na tom nic tak povznášejícího a rozkošnýho nevidí. Je rozvedenej a říkal, že když byl ještě ženatej, tak se vždycky těšil, až žena ohlásí týdenní periodu, to si zhluboka oddech a aspoň ten tejden se prej dobře vyspal.“

„Vona ta jeho stará prej byla pěkná nymfomanka“ řekl Luboš, „von by potřeboval ženskou, jako má jeden můj kamarád, oni si to dělaj jenom když je to oba popadne a to je jednou za čas, Jsou oba spokojení a rozhodně nejsou v sexu žádní přeborníci, přesto jsou spolu šťastní a manželství jim šlape.“

U stolu štamgastů poblíž výčepu jakýsi chlapík vybalil tahací harmoniku a místnost zaplnily prastaré lidovky, zpívané procítěnými chlapskými hlasy. Zvadli jsme se „Tak co uděláme s tou noční koupelí?“ připomněl jsem. „Já tu nemám plavky!“ protestovala Zuzana. Podívali jsme se na ni útrpně. V dnešní době plavky! A ješte v noci, když u písáku není ani noha!

Bydlel jsem kousek od restaurace a auto jsem měl zaparkované před domem. „Měl jsem sice dvě piva, ale při trošce štěstí nás poldové nechytěj. Jenda jezdí nalitej pořád a k tomu ještě bez papírů, a ještě ho nelapili!“

A tak, když jsme Marcele zaplatili útratu, vyšli jsme do neónem prozářené tmy. Bouchla dvířka a za chvíli stařičký wartburg zahnul z hlavní třídy doprava, směrem k opuštěné vodní nádrži u Hradíštka. Na asfaltě ulice se v dusné noci převaloval zápach spáleného benzínu.

Byla hluboká noc. Mezi stromy nakukoval měsíc, odrážel se v klidné hladině zatopené pískovny a když jsme s pokřikováním vběhli do vody, tvořil ve vzniklých vlnách fosforeskující záblesky. Noční ticho narušilo cákání a hlasitý hovor. V malém hájku u písčité pláže temně čněl opuštěný kiosek a prostor, ve dne plný naháčů byl ve své romantické osamělosti tichý a pustý. Každé naše slovo bylo jistě slyšet v širokém okolí. Tři tmavé hlavy se daly do plavání kamsi doprostřed jezera. Vylezl jsem z vody, oblékl si na mokré tělo trenky, džíny a triko, protože jsme nepočítali s koupelí a neměli jsme sebou ani ručník. Vlezl jsem si za volant zaparkovaného auta. Karoserie se ve svitu hvězd leskla jako nová, škrábance a vady starého vozu nebyly vidět. Vyhlížel jsem předním oknem k obloze a hádal, které seskupení hvězd je asi štír, ve kterém jsem přišel na svět. Astronomie nebyla nikdy mou silnou stránkou. Náhle mi byla zima. Natáhl jsem se na zadní sedadlo pro deku a zabalil jsem se do ní. Plavce v jezeře už nebylo vůbec vidět Přemýšlel jsem o dnešním setkání s Pepkem námořníkem. Napadlo mě, že snad ani já nejsem tak zcela normální. Na sexu mě baví mazlení, to miluji. Pokud však dojde situace tak daleko, že se s děvčetem ocitnu v choulostivé situaci, jsem rád, že „to“ mám už za sebou Děvčata se mi líbí, v tom to naštěstí není, mám je rád a obdivuji je. Jsem normální já, nebo všechny ty orální a anální praktiky, jak jsem o nich četl?. Při pouhém pomyšlení se mi dělá mdlo. A prostocviky všelijakých doporučovaných poloh by ze mě nejspíš udělaly doživotního invalidu. Co na těch věcech ty lidi tak strašně vzrušuje? Mají ty oslavné tirády v erotických časopisech pravdu? Nebo je to vymyšlené a psané pro honorář?

Z myšlenek mě vyrušila Zuzana, která vylezla z vody a šla po pláži nahá jak Eva v ráji přímo ke mně. Holka, která se mi už dlouho líbí, má proporce, za které by se nemusela stydět leckterá filmová hvězda. A pak jsem prozřel. Pocítil jsem prudkou touhu. „Honnemmm deku, mně je zzzima“ blekotala Zuzka. Z hříšných myšlenek mě vyléčil Luboš se Soňou, kteří přišli hned po Zuzaně a cákaje kolem sebe jako psi běželi rychle k autu. Galantně jsem zabalil Zuzanku do deky. Seděla vedle mě na předním sedadle a jakoby náhodou se opřela bokem o mou pravou ruku. Ti vzadu se k sobě tulili a nevěděli o světě a Zuzka zašeptala „Nechtěl bys mě odvézt domů? Jsem sama, naši jeli do Maďarska na dovču?“

„A co ten tvůj nápadník?“ řekl jsem potichu.

„Dej pokoj s tím moulou! Já mám ráda tebe- a už dlouho!“

No není ten svět krásný? Pepek neměl pravdu a já taky ne.