Daleké setkání blízkého druhu
Ostatně není jisté, zda milovanou planetu ještě někdy uvidíme, a pokud ano, tak jako starci. Jsme příliš vzdáleni a budeme patrně vzdáleni ještě více, pokud chceme splnit účel své cesty- navázat spojení s civilizací, která o sobě nedávno dala vědět formou laserové signalizace, zachycené astronomickou stanicí v Liverpoolu v roce 3012. Další signály jsme zachytili už po cestě, kdy naše kosmická loď míjela Mars. Kapitán lodi Gerard Smith poněkud poopravil kurs. V současné době se noříme do mlhoviny Kassandra.
Po snídani nás signál z velitelské kabiny sezval k poradě. Chod kosmické lodi se zastavil a motory předly naprázdno, to se od odletu ještě nikdy nestalo. Něco se děje. Vyšel jsem ze své kajuty, kolem už proběhli chodbou další členové posádky.
Cestou jsem se zastavil pro Jane.
Wolfové to v lesklém overalu jako vždy moc sluší. Tmavohnědé vlasy, které si k mé lítosti nedávno zkrátila, jí i tak půvabně pokrývají ramena. Její šedé kočičí oči se krátce usmály, když jsem otevřel dveře její kabiny. „Jste připravená Jane? Před chvílí jsem zahlédl Agnes a Suzy s Wolfgangem, už tam šli.“
„Hned jdu!“ Jane Wofová vstala, ve stoje dopila kávu z hrnku, upravila si vlasy, do kterých bůhvíproč vetknula tmavé brýle a já jsem se mohl zbláznit, jak se mi to líbilo.
Když jsme bludištěm chodeb, osvětlených zářícími barevnými panely dorazili po lesklých podlahách do přední části rakety, kde byly i společné prostory pro osazenstvo lodi a velitelská kabina, Gerard Smith seděl ve svém obrovském polohovacím křesle, před sebou široký ovládací panel se spoustou blikajících kontrolek, červených, zelených a modrých signalizačních světel, ovládacích pák a obrazovek monitorů. Nad panelem pak zářila obrovská obrazovka, která jako okno v automobilu promítala prostor před přídí lodi, ozářený daleko dopředu silnými světlomety. „Jste tady už všichni?“ otázal se Smith celkem zbytečně. „Podívejte se!“
Ve vzdálenosti asi kilometr od naší rakety stála nehybně cizí kosmická loď, na rozdíl od naší byla kulatého tvaru, ze všech stran jí do tmy vesmíru svítila široká okna a laserové paprsky světlometů ozařovaly prostor kolem.
„Myslím, že jsme u cíle, to jsou oni!“ prohlásil nadšeně Smith. „Zapněte univerzální překladač, ať ukáže, co umí!“ Všichni jsme byli vzrušení. Konečně se nám to podařilo!
Agnes cvakla vypínačem malého přístroje v levém rohu místnosti. Byl to překladač všech možných jazyků, jaké vědci zatím z kosmu zachytili. Bude rozumět také neznámým bytostem?
Z cizí lodě náhle vyšlehl rudý paprsek směrem k nám, zarazil se o náš ochranný pancíř, obtekl ho jako v horských bystřinách voda obtéká kameny, ale neútočil, jak jsme se chvíli obávali. Z překladače se ozval strojově zkreslený hlas, zpočátku poněkud nesrozumitelně, ale po malém okamžiku se usadil a celkem čistě a nahlas tlumočil:
„Nechceme s vámi bojovat, chceme se jen domluvit, my nejsme pozemšťané, abychom stále jen bojovali, my jsme dávno v myšlení výš!“
Trochu mě zarazil poněkud povýšený tón, ale pak jsem si uvědomil, že mají vlastně pravdu. Celá historie lidského rodu je plná válek, intrik, chamtivosti, věrolomnosti a zrady. Hlas pokračoval: „Protože obchodování s vámi je pro značnou vzdálenost neuskutečnitelné, jsme ochotni vyslat k vám na průzkum vědeckou výpravu, ale kategoricky žádáme o její bezpečnost. Vaši planetu už několik století sledujeme a hlídáme, takže víme o dřívějších expedicích, kterých se zmocnila vaše armáda a jejichž členy zavraždila v pokusných laboratořích. Chceme osamělý objekt pokud možno daleko od obydlených oblastí,a z tohoto objektu vybudujeme výzkumné středisko. Dovedeme měnit podobu, takže pokud vstoupíme do nějakého města, budeme vypadat jako vy a nikdo nic nepozná. Za to vám nabízíme bezpečný pobyt a případný vědecký výzkum u nás. Jsme z planety, která nepotřebuje armády, žijeme svorně a netoužíme po cizím území ani majetku. Nelibě sledujeme, že pozemšťané se mezi sebou zabíjejí a nejsme schopni něco takového pochopit. Vymysleli jste si své bohy, každá část planety nějakého jiného, a vraždíte se kvůli tomu, že někdo věří něčemu jinému. Zabíjíte se pro majetek, který vám nepatří, zabíjíte se na rozkaz- to už vůbec nechápeme..Proto naše spolupráce –pokud na to přistoupíte- bude velmi důkladně zabezpečena. Nyní očekáváme vaši odpověď!“
Kapitán Smith seděl s hlavou v dlaních, ramena shrbená, lesklý stříbrný overal se v předloktí mírně krčil, řídké vlasy se mu lepily na lebku. „Co jim mám odpovědět? Mají pravdu, ale copak já mám nějaké pravomoci k přidělování nějakých základen na Zemi? Já jsem jen řadový vyslanec, mám navázat spojení, a to se mi podařilo, nic víc dělat nemůžu, leda tak poslat na Zem hlášení…“
Mezi členy posádky se rozvinula živá debata. Každý navrhoval něco jiného, mluvili jeden přes druhého, překřikovali se a argumentovali každý po svém, až je kapitán Smith musel okřikovat. Nikdo nevyslovil to, co si všichni mysleli. Vesmírná putování měla vlastně jediný účel, najít nové zdroje energií za vyčerpané pozemské zásoby, nová území, s kterými by se dalo kšeftovat a vydělávat na hlupácích velké peníze, a taky stavět vesmírné vojenské základny…
„Takhle nic nevymyslíme! Mluvte po jednom!“
„Já bych navrhoval, abyste požádal centrálu, zda by na tu expedici mohla jít Suzy a já“ prohlásil Wolfgang Miller. Samozřejmě, Němec musí být všude první!
„Nesmysl, tahle výprava se musí vrátit celá! Centrála musí vybrat novou výpravu.“
„Ale než sem doletí, bude to trvat roky!“ řekl jsem váhavě.
„To je pravda“ souhlasil Smith, „ale jim taky. Taková věc se nedá uspěchat“. Stiskl na ovládacím panelu červeně svítící sondu a z překladače se vysunul mikroskopický mikrofon. Rozhlédl po svých lidech. „Teď mi držte všechny palce, které máte!“
Otočil se k mikrofonu a zapnul vysílač. Chvíli váhal, než do mikrofonu prohlásil:
„Jsme pouhá průzkumná expedice, nemůžeme vám nic slíbit- to mohou jen v centrále na Zemi, ale spolupráci uvítáme. Dejte nám souřadnice, abychom mohli udržovat kontakt, a hned po našem návratu se vám ozve styčný důstojník. Budeme je předběžně informovat, takže se mohou připravit, než se vrátíme. Končím.“
Podíval jsem se na obří obrazovku. Cizí loď stála na místě a nehnutě svítila do prostoru barevnými okny. Takový pohled už asi nikdy neuvidím. Podíval jsem se na Jane, která stála vedle mě, držela mě za ruku a dívala se na ten neskutečný obraz jako ve snách. „Johne, tohle mi nikdy nevymizí z paměti. Nikdo nic takového ještě nezažil a neviděl, ač celé generace o tom snily“ řekla tiše. „Ale přesto jsem ráda, že se vracíme domů.“
Kosmická loď na obrazovce se náhle rozzářila, otočila se kolem své osy a půlobloukem se rozlétla vzhůru. Za malý okamžik po ní nebylo ani vidu.
Kapitán si oddechl. Agnes vypnula překladač. „Tak rozchod!“ zavelel Smith ulehčeně, „rozejděte se po své práci, uvidíme se v centrální jídelně u oběda!“
O něco později jsem seděl s Jane ne palandě v její kajutě. „Teď to bude ještě dlouho trvat, než budeme doma, vydržíš to? A až tam budeme, pokleknu před tebou jako za starých časů a požádám tě, abys zbytek svých dnů prožila se mnou, chceš?“ Později jsem celý šťastný usínal ve své kabině. Vše se ponořilo do mlhy zapomnění. Probudil jsem se do mlhavého podzimního rána ve své posteli doma v matčině bytě na hlavní třídě v centru Brna. Z kuchyně voněla čerstvá káva a já jsem si vzpomněl, že se mi dnes v noci zdál nějaký podivný sen o vesmíru..ale co to bylo? To je potíž- já všechny sny hned zapomenu!
Pavel Kopáček
Až budu tátou
„Až budu tátou, tak tady všechny ty lesy vykácím!“, hudroval sedmiletý Pavlík, když celý utrmácený v letním horku musel s rodiči a strýcem sbírat malinké lesní jahody. Strejda z nich potom doma udělá báječnou jahodovou pěnu, po které se Pavlík může utlouci, ale když je má sbírat...a když ono to trvá tak dlouho! A slunce nemilosrdně pálí, Pavlíkovi se lepí žízní jazyk na patro... A doma zahálí elektrický vláček, který doopravdy svítí a houká, a ve vilce přes ulici čeká Standa Hořejšů, s kterým se tak nádherně hraje na cirkus! A na loupežníky a partyzány! Pavlík hlasitě reptá, až ho maminka musí napomínat. „Když nebudeš sbírat, strejda ti pak z té dobré pěny nedá ani líznout!“ To zabralo. A tak Pavlík urputně rve ty protivné mrňavé červené kuličky (a polovinu jich přitom sní..) Dospělí se na sebe po straně culí. Pavlíkův výrok o pokácených lesích ještě po letech bude bavit společnost...
Pavel Kopáček
Slunce, voda, vzduch, léto....
Jsme u moře už třetí den. Počasí nám přeje, azurové nebe je bez mráčku a voda báječně teplá. Sedíme ve vodě na mělčině u pláže a necháváme se přelévat vlnami, které s železnou pravidelností dorážejí na pobřeží. Nad starobylým přístavním městem se na vysoké skále tyčí kamenná pevnost ze šestnáctého století, prý na obranu před piráty. Pozorujeme obrovské lodě v dálce na obzoru a obdivujeme odvážlivce, kteří se nechávají táhnout motorovým člunem, takže padák, který mají upevněný na těle je vynese vysoko do zářivého nebe nad zátokou.
Pavel Kopáček
Léto budiž pochváleno - Letní povídka
Prožíváme prázdninové období celou duší devíti let, lítáme po rozpáleném městě, lížeme zmrzlinu, kornout za korunu šedesát, velkou za dvě dvacet, prolézáme s kamarády stráně za městem nebo smáčíme nohy v kašně v parku, někdy taky s kamarádem Jardou pácháme bombové útoky pomocí skleničky s práškem do pečiva a trochou vody....a ve středu a v neděli chodíme se sestrou Ankou na pohádky do kina na odpolední promítání pro děti.
Pavel Kopáček
Pro strach má mít člověk uděláno
Na kostele odbila půlnoc. Ulice byla tmavá, chuchvalce mlhy se převalovaly nízko nad zemí, jen místy chabě svítily ostrůvky bledého světla pouličních lamp, matně pronikaly mlhou a tvořily osamělé kruhy kolem stožárů. Smutné holé větve stromů připomínaly pařáty kostlivce. Klapot mých kroků se hlasitě nesl tichým prostorem. Chvílemi jsem měl nepříjemný pocit, jako kdybych za sebou slyšel ještě jedny kroky. Zastavil jsem se a kroky ztichly. Když jsem ale po krátké chvíli pokračoval v chůzi, ozvaly se znovu. Mimoděk jsem zrychlil, kroky též, znovu jsem se zastavil , kroky ustaly. Teprve později jsem si uvědomil, že se to zvuk mých vlastních kroků odráží od stěn okolních ztichlých a tmavých domů, zdvojil se a děsil osamělého nočního chodce. Oddychl jsem si úlevou a zasmál vlastní naivitě. Jsem já to ale blbec...
Pavel Kopáček
Na pohřbu
Přestože byl krásný letní den, slunce jásavě barvilo červeň střech domů v Hřbitovní ulici, i zeleň, obklopující náhrobky městského hřbitova, bylo zde smutno. Hloučky pozůstalých spolupracovníků a přátel muže, který se dnes loučí s tímto světem, aby navěky odpočíval v tom druhém, záhadném a podivném, z kterého se ještě nikdy nikdo nevrátil, postávaly na asfaltovém prostranství před širokým schodištěm, vedoucím do obřadní síně. Zahlédl jsem mezi davem několik známých hlav, s trochou obtíží jsem se prodral zástupem lidí a poplácal po zádech kamaráda Mirka: „Tebe taky je vidět jenom na pohřbech! Co pořád děláš?“ Přítel zamžoural za silnými skly brýlí. „Jé, to jsi ty? Tebe bych tady nečekal! To víš, důchodce, já jinak nikam nechodím, abych chodil do hospody jako zamlada, na to mi důchod nestačí...a co ty? Pořád chodíš topit? Cože- promiň, já už taky blbě slyším...tak ty už seš taky v důchodu? To to letí, to to letí...ale vůbec na to nevypadáš..“
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
V Tatrách zemřel český turista. Plánoval sám vystoupit na Gerlachovský štít
Při pádu zemřel ve Vysokých Tatrách na Slovensku 43letý český turista. Podle horské služby plánoval...
V Rusku zatkli kvůli podvodu bývalého generála. V minulosti kritizoval vedení
V Rusku zatkli a umístili do vazby bývalého velitele 58. armády Ivana Popova, který je podezřelý z...
Přívalové lijáky zvedají hladiny řek na západě. Déšť zalil železniční přejezdy
Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) vydal protipovodňovou výstrahu. Týká se vodních toků, které...
Pavel si vyzkoušel letecký simulátor, hokejistům s posilami předpovídá úspěch
Za přísnějších bezpečnostních opatření začal v úterý prezident Petr Pavel se svou chotí Evou...
Vyhrajte rodinné vstupné do BRuNO family parku
Jestliže vás trápí proměnlivé jarní počasí, máme pro vás tip, kam vyrazit, když počasí zrovna nepřeje. BRuNO Family Park v Brně se postará o zábavu...
- Počet článků 218
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 764x