Horst Anton Haslbauer
- Počet článků 625
- Celková karma 17,87
- Průměrná čtenost 763x
Seznam rubrik
Horst Anton Haslbauer
Jak jsem se učil zatlačit oči zemřelému
Uběhlo skoro dvacet let. Během nich si strýc Egon založil rodinu v německém Obergleenu. Se ženou postavili domek a přivedli na svět syna a poté také dceru. My ostatní z této větve žili nadále v Československu. Moje máma si se svým
Horst Anton Haslbauer
Smutné vzpomínky na domov
Uběhlo mnoho let. Když mě 1944 propustili o holi z lazaretu a já měl se svým útvarem horských myslivců jít na západní frontu, přišel telegram potvrzený doktorem z Lokte, že máma je těžce nemocná. Po těžké operaci neměla vykonávat
Horst Anton Haslbauer
Dále vzpomínám na domov ze zajetí
Slepice seděla na vejcích a pak si hned první den pyšně vykračovala se svými kuřaty po dvoře. Alma zrovna dělala obchůzku a objevila se za rohem. Když zahlédla kuřata, strnula. Slepice nebyly nic nového, především ten nepřívětivý
Horst Anton Haslbauer
Další zavzpomínání na domov ze zajetí
Co takové škvrně prožije, když je na dvoře s mnoha různými zvířaty. Jelikož bylo malé, zcela jej přehlížely. Jednou vyšla Alma ze dveří, když se zrovna krmily slepice. Přeci jen se chtěla podívat, co je mezi tolika slepicemi
Horst Anton Haslbauer
V zajetí a smutná zpráva
K večeru mi byl předán dopis z Německa, odesilatel Glasl mi nic neříkal, ale obsah mi dal největší ránu, jakou jsem kdy v životě dostal. Maminka zemřela. Slzy mi vytryskly, hrdlo se mi stáhlo, zuby se do sebe zakously, ruce
Horst Anton Haslbauer
Amíci nás zajali a předali Tomíkům
Můj stav se lepšil tak, že jsem se odhodlal o berlích vyrazit k autobusu a podívat se domů, což byly pouhé čtyři kilometry. Bylo to hezké posezení mezi svými. Čtyřletý capart Horst se nedůvěřivě díval na mé berle. Když se mi rány
Horst Anton Haslbauer
Domov za humny
Co jsme opustili Starobitarovskaju, už mi nedávali tabletky pro podporu hnisání, ani nevyplachovali vyčnívající hadičku. Mé myšlenky zaměstnávala starost, kde budeme stavět a do jakého lazaretu mě dají. Díky německé důkladnosti
Horst Anton Haslbauer
Cestou nazpět
Nejhorší bylo každodenní bombardování, jako zázrakem nás žádná bomba nezasáhla. Všechny padaly tak blízko, že žádná skla už v oknech nebyla. Přes den bylo teplo, ale v noci? To se dávaly do oken deky. Když byl letecký poplach,
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta vzala zpátečku
Když mě saniťáci s největší námahou dotáhli do plukovního obvaziště, zjistil lékař, že zásah do stehna zatlačil do hloubky z mého kapesního nože čepel, otvírač zátek, řezák na sklo a otvírač konzerv. Průstřelem se dalo koukat
Horst Anton Haslbauer
Velký útok a uniknutí smrti o vlásek
Za několik dní učinili Rusové velký útok. Za obrovských ztrát byla fronta posunuta zpět. Když přišel přísun čerstvých vojáků, byli ke koním přiděleni starší a my mladí skokani poslaní dopředu do zákopu. A teď jsme opět v bodě,
Horst Anton Haslbauer
Dobrovolně u koní
Naštěstí byli ti poníci jako beránci. Přes den se ta rozježená zvířátka pásla, aby v noci mohla být čilá. Museli jsme celou noc na frontu vozit munici, stravování a vše, co bylo zapotřebí. Nazpět jsme vozili raněné. Ernst rychle
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta na konečné
Když jsme přijeli na konečnou, zazněl povel seřadit. Bylo nám řečeno, že my pěšáci budeme nyní připojeni k pluku horských myslivců. Jelikož jsme dorazili dříve, musíme ještě deset kilometrů pochodovat. Tam bude večeře, jako
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta nyní vede z kopce
Ernsta jsem se zeptal, jestli si umí představit, jak daleko to tam dolů může být. "Jistě," odvětil, "ten chlap měl pravdu, musíme tu samou štreku dolů, co jsme předtím šli nahoru." Teď to šlo aspoň dolů a při pohledu na vesnici
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta nás konečně dovedla na vrchol
A zase jsme pochodovali, jeden by nevěřil, jaký účinek může mít čtvrt litru čaje a vyhlídka,že tam nahoře bude vesnice. Jaké síly se tím zmobilizovaly v unaveném houfu! Nikdo si už nestěžoval na puchýře, ti, kteří už několikrát
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta - mleli jsme z posledního
Přišel povel k zastavení, i když nikdo hlad neměl, pouze žízeň. Přesto jsme museli kousat do chleba s margarínem a nesměli si při tom sednout. Při pokračování v pochodu jsme poznali, že rozkaz byl správný. Ti, co si přes zákaz
Horst Anton Haslbauer
Nedobrolná cesta pokračuje po vlastních
Pochodování nám po dlouhé cestě v dobytčáku dělalo dobře, narovnat svá ztuhlá těla. Šli jsme svižně, jako kdybychom válku chtěli bleskově vyhrát. Ale ten oheň byl brzy uhašen. Po sedmi kilometrech jsme se už táhli jak staří
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta pokračuje po moři
Míjeli jsme velký vor, na kterém stálo asi patnáct koní přivázaných k pevnému zábradlí. Vor táhl motorový člun pomalu za sebou. Co mě ale zajímalo na tom transportu nejvíce, byl kůň, který plaval vedle voru. Možná se splašil,
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta se smrtí na krajíčku
S tímto zraněním jsem ležel rok v lazaretu. Dostal jsem se z toho. Později jsem se dozvěděl, že Ernst padl týden po té příhodě a zůstal navždy v Rusku u města Krymskaja. Tak přece jen to bylo tenkrát rozloučení navždy, ubohý
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta mladých mužů
Trvalo dlouhou dobu, než jsem na tu příhodu se starou paní dokázal zapomenout. Ernst se někdy ptal, chlape, kde zase jsi, co s tebou je? Určitě jsi myšlenkama zase doma. Často jsem mu o domově vyprávěl, tohle nyní ale bylo něco
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta nemá konce
Při návratu k vagónům, které vlastně stály na poli na provizorních kolejích, se z osmi, asi 200 metrů vzdálených typických malých domků, vyhrnuli civilisté. Měli v rukou košíky a mířili k nám. V košíkách měli něco zabaleného
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta pokračuje
Náš vlak rachotil tou nekonečnou rovinou, když jednoho rána při rozednívání po mrazivé noci rachot zpomaloval, až ustal zcela. Při jednotvárném rachocení si většina zvykla jen tak civět před sebe nebo spát. Jakmile ale vlak
Horst Anton Haslbauer
Nedobrovolná cesta Egona pokračuje
Na nákladním nádraží bylo živo, dlouhé vlaky stály připraveny. V nákladních vagónech ležela vrstva slámy na podlaze. Než jsme nastoupili, byl dán povel POZOR a oznámeno, abychom na očích neustále měli svou plnou polní, při ztrátě
Horst Anton Haslbauer
Strýc Egon
Já byl tříletý a jemu bylo osmnáct, když když byl oblečen uniformou WEHRMACHTU. Ve Weidenu ho začali cvičit k boji proti Sovětům. U těch padl 1941 můj táta Fredy a o rok později Anton, starší bratr strýce Egona. Oba bratři mé
Horst Anton Haslbauer
Podraz Bohumila Hasla
Náš tankový prapor měl tehdy noční cvičné jízdy u Vranovské přehrady. My dva mechanici je sledovali na konci s pojízdnou dílnou. Kdo neví, že řidič tanku má jen výhled malou škvírou, aby případné střely neměly snadné se dostat
Horst Anton Haslbauer
Emilia
Její maminku Ivu jsem vyženil v roce 1990. Byly ji tři roky. První kontakt s Ivuškou jsem měl už ale v jejím věku dva a půl roku. Hned jsem ji považoval za další dceru k vlastním dvěma. Stal jsem se součástí jejího dětství,
| předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
