Horste, to bombardování jsem zažil v létě 1944 v Rakousku, kam jsme jeli navštívit dědu na jeho statek v Maria Anzbach kde měl svůj Bauernwirtschaft, bylo to nedaleko Skt. Polten. Přestupovali jsme tam ve Vídni na nádraží Westbanhof z rychlíku na osobák, který jel na Eichgraben, Rekawinkel UnterObernorf a dál...nemám na to hezké vzpomínky. Střepiny s bomb létaly až k dědovi na statek. Jedna střepina se zapíchla do stromu asi 20 cm od hlavy mého táty. On ji vydloubl a měl jí až donedávna jako těžítko na psacím stole.

Honzo, já zažil nálety na náš koňmi tažený vozík v loketských serpentýnách, když jsme tam s tetou jeli do Lokte na nákup. Vyskákali jsme do příkopu. Myslím ale, že nás chtěli jen vystrašit a měli z toho legraci. Byl začátek roku 1945. Ahoj, kolego DEVĚTATŘICÁTNÍKU!

S pochopením

Díky, Tome!

Vďaka za pokračovanie a súcitím s Tebou nad stratou psíka, určite mala u Vás krásny život a domov, ale ako mne povedala jedna moja známa, keď sme prišli o nášho Daga, že zase poskytneme krásny domov ďalšiemu psiemu priateľovi a taký je kolobeh...

Janka, v mém věku už by pejsek mohl být smutný ze ztráty PÁNIČKA. Hezký zbytek víkendu celé rodině!

Držel jsem čubinku v náručí když jí uspávali.

hezký zbytek víkendu, pokud možno.

Vašek

Václave, já už dvakrát. Teď už nechci.

Horste, příteli, opatruj se.

Ty také, milý SKOROSYNU!

Horste coby kockar tyhle chvile znam. Jsou nejtezsi

Jsou!

Milý Horste, díky za blog. P.S.: Je mi moc líto pejsinky, držte se

Ivano, díky!

Hahu, Chlape !

JIrko