V zajetí a smutná zpráva

K večeru mi byl předán dopis z Německa, odesilatel Glasl mi nic neříkal, ale obsah mi dal největší ránu, jakou jsem kdy v životě dostal. Maminka zemřela. Slzy mi vytryskly, hrdlo se mi stáhlo, zuby se do sebe zakously, ruce 

 sevřely v pěst, hruď byla k prasknutí.

S dopisem v ruce jsem nejdříve začal pomalu chodit po dvoře zajateckého tábora sem a tam a postupně rychleji a rychleji. Proud slz neustával, kde se ty zásoby berou? Před očima se mi začal odvíjet film.

Když můj táta Alois ztratil svého věrného loveckého psa Flotta, celá rodina tohoto dlouhou dobu postrádala. Byl to dobrák s hnědými fleky přes záda, krk a hlavu, na bílé srsti. Při pronásledování zajíce spadl do opuštěného dolu a byl okamžitě mrtev. Mladý lovecký pes nebyl zrovna nikde k sehnání a starší nebyli tátovi dost dobří k lovu.

Jednoho dne řekl Pepi Ebert z Louček, také dobrý myslivec, který k nám na dvůr občas zašel, že ví o loveckém štěněti. „Toho si Luis (tak říkali tátovi) můžeš vychovat a vycvičit podle svého.“

Netrvalo dlouho, když táta přišel a pod hubertusem v šále nesl malého tvora s bílými a hnědými fleky. Dívalo se to kolem chytrýma očičkama a bylo okamžitě miláčkem celé rodiny. Jeho předchozí pán tvrdil, že je čistotný, loužičky ani hromádky už v místnosti nedělá, a to bylo důležité.

Jelikož bylo zimní období, obstarala se veliká krabice s víkem. Vpředu se vyřízla díra takové velikosti, aby Alma prošla. Dovnitř byly položeny staré kalhoty, které ji měly hřát. Krabici táta položil k hlavě své postele. Chtěl mít psa neustále u sebe, neboť to stvoření mu přirostlo k srdci více, než chtěl přiznat. Jeho největší starost pouze byla, že to mrně už moc nevyroste a nedosáhne velikosti Flotta. Tuto starost měl, protože věděl, že budoucí větší psi mají už jako štěňata velké tlapky a jsou nemotorné. Nic z toho nebylo u Almy vidět. Byla půvabná a vypadala už jako velký pes v malém formátu.

Po krátké době byli ti dva už sehraní. Když potřebovala, začala skákat vzhůru na svého pána, ten s ní odešel do chléva a bylo to vyřízené. Doma byla opravdu čistotná, a to i v noci, kdy to většinou nepotřebovala, ale když i přesto, tak se postavila před postel a začala rýpat do peřiny. Táta s ní okamžitě zmizel ven.

Až později, když jsme s bratry byli na dovolené a povídali si o cudnosti Almy, mi přišla k uším příhoda z doby, kdy byla ještě štěnětem. Za slunečného zimního dne, kdy zem přikrývala jen malá vrstva sněhu, vyrazil táta s Almou na naše pole, které leželo 300 metrů dále vzadu za lesem.

Alma se zpočátku na výlet obrovsky těšila. Oba sledovali různé stopy a v malé Almě se probudil lovecký pud, jak se také patří, běžela 10 až 16 metrů před svým pánem a po jedné stopě. Pojednou zmizela, jako když se do země propadne. Podzimní vítr vyvrátil strom i s kořeny, v prohlubni se nastřádala voda, která byla později přikryta sněhovou závějí, jež zabránila zamrznutí té vody. Otec běžel hledat svého ztracence a oba stáli svorně po pás vedle sebe ve studené vodě. Teploměr lovecké horečky jistě v tu chvíli klesl u obou k nule. Alma si prvně zaplavala a pán vyléval své boty. Málomluvní došli domů. Pro lovce byl horký čaj a mini pejsek se vytřel do sucha v dece. Poté se krabice v útrobách s Almou přistrčila ke kachlovým kamnům, kde v ní pes usnul.

Tuhle příhodu jsme znali, ale co se odehrálo tu noc, jsme nevěděli. Alma musela po té nedobrovolné koupeli přece jen nastydnout, což se nelíbilo jejím střevům. Když se v noci projevily potíže, vztyčila se u postele, ale k rypákování do peřin už se nedostala. Zřejmě se ale od toho okamžiku cítila o mnoho lépe, vrhla se na pánovy plstěné pantofle u postele a cvičila si aportování. Tyhle zvuky otec moc dobře znal, neboť už několikrát musel s jehlou a nití pantofle zase vylepšit. Tomu chtěl tentokrát zabránit. Vypínač se nacházel vpředu vedle dveří a tam musí okamžitě vyrazit. Při prvním kroku z postele stál v břišních bolestech své Almy. Nyní nebylo zapotřebí být stopařem k sledování stopy k vypínači. Alma své břišní bolesti dávno zapomněla, když se rozsvítilo, chtěla hned svému pánovi ukázat, co se naučila, a přinášela mu radostně přezůvky v ústrety. Tím už bylo všechno prominuté.

Pokračování příště...