Horste, ty kluku jeden ... čtu dobrovolně a rád.

Osud Vaseho pribuzneho me pripomina zraneni meho dedy. V srpnu 1914 na srbske fronte byl zasazen dun dun strelou do zad v oblasti kloubu sakralniho a kycelniho. Strela roztrhala misto v jednu krvavou kasi. Vedomi nabyl na obvazisti, kdel ezel na nositkach mezi ranenymi vojaky. Osetrovatele se bavili mezi sebou madarsky, s doktorem nemecky. Bralli ranene jednoho po druhem a dedu nechali lezet, az nakonec tam zbyl sam. Doktor se zeptal: "a co tam ten"? Osetrovatele odpovedeli: "ten uz umira tak ho nechame". Doktor jim naridil: "jen mi ho prineste sem na stul, ja se na neho podivam"! Deda nemecky rozumel, madarsky ne. Rozumel tedy jen tomu o cem mluvili s doktorem jehoz zasluhou zil jeste dalsich 55 let a cely zivot chromal, Hrozne trpel kvuli nekolika strepinam ktere nebyly na miste vyjmuty, pozdeji kdyz se rana zhojila pru uz to neslo. Zemrel v r. 1969.

Deda o tom nikdy nechtel mluvit, dozvedel jsem se o tom, od jeho bratra, otcova stryce.

Jaromíre, můj děda, táta strýce o kterým to tady píši, válčil také 1914. Oproti tomu vašemu zraněn nebyl. POvedený zbytek víkendu!

UtrpeníTo jsem netušila, že se do žil může dávat "falešná" krev, hlavně, aby v nich věco bylo...

Prý stačí i solná voda, Ivano...

Dobré čtení. Když mi bylo 18 tak jsme říkali, kam půjdem pánové? Dnes je mi 77 a říkáme, kam půjdem kluci?

Vašek

Václave, někteří kluky zůstaneme do konce... povedený KONEC týdne!

Horste, početla jsem si

Ivano, neztrácej tvůj hezký úsměv, i kdyby bylo hůř!

Skvělé čtení, Horste♥️

Danko, díky a ať tě víkend potěší!

Vďaka za skvelé pokračovanie

Vďaka za návštěvu!

Tome

JIrko, ať tě víkend nezklame!

Horste

Honzo