Roman Hanáček
Konec demokracie. Je čas na novou revoluci....?....!
Včera, při jízdě hromadnou dopravou, jsem nechtěně vyslechl, jak si jedna starší paní stěžuje druhé, že ji opět nepřizpůsobiví skoro-sousedé okradli. Na dotaz, co na to policie, odpověděla, že tam ani nešla, že to stejně nemá cenu, protože s tím stejně nikdo nic neudělá a naopak, že má strach, aby se to potom náhodou neobrátilo proti ní.
Roman Hanáček
V zajetí ráje - Francouzská Polynesie II. pokračování
...Ubytování je velmi skromné, ale pro nás dostačující; v malém, otevřeném domku, kousek od silnice, za kterou je pláž. Odhazujeme batohy na postele a běžíme se podívat k moři. Čeká nás nádherně průsvitná azurová voda, relativně klidná, neboť je v dálce obehnána korálovým útesem. Nad námi se sklání kokosové palmy. Pláž je z černého písku, v kterém jsou velké kusy rozlámaných kamenných vyvřelin. Skáčeme do vody a hned u břehu pod hladinou si prohlížíme různobarevné korály.
Roman Hanáček
V zajetí ráje - Francouzská Polynesie
Přestože je to již spoustu let, co jsem s průvodcem Lonely planet v podpaždí podnikl cestu do samého středu Tichého oceánu, zanechaly ve mně ostrovy Francouzské Polynesie tak hluboký zážitek, že jej zatím žádná další místa neměla šanci vytlačit do pozadí.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (8.část - Zpět do civilizace )
....Je 7.00 ráno předposledního dne pochodu. Celou noc pršelo a tím pádem nám nic neuschlo. Boty, ani ponožky, ale snad už nám to na cestu akorát vyjde. Už se všichni těšíme do civilizace. Na čerstvé pečivo, na suché oblečení, na pořádnou sprchu.... Za nehty mám takovou vrstvu špíny, že bych z toho mohl vysypat květináč. Z vlasů mám jen chuchvalec drdů, jak se pod čepicí již druhý týden neustále potí. O stokrát propoceném těle nemluvím a o otlačených zádech také ne. V žádném případě toho však vůbec nelituji.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (7.část - Přechod ledovce)
.....Je další den ráno. Sluníčko svítilo celou noc, ještě teď vykukuje z mraků, ale větší část oblohy se zatahuje. Tak si říkáme, že jsme v noci ani neměli chodit spát a raději se přes noc opalovat, když bylo tak hezky. Vychutnáváme si na boso snídani před stanem, je pořád kolem deseti stupňů. Koukám na vytažené vložky z bot, které se působením vody a našlapaných kilometrů pomalu rozpadají. Použiji tedy alobalová víčka od paštik a lepící pásku k jejich zpevnění. Dvoje tlusté ponožky pak mají částečně změkčit, aby mě tolik netlačily zespodu do noh.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (6.část - Sobí údolí)
.....Ráno svítí místy sluníčko a skoro třetina oblohy je krásně světle modrá. Teplota se drží mezi 7 až 8 stupni, vítr téměř nefouká a vlhkost klesla na 57%, což je velice příjemné. Balíme věci a chystáme se přes údolí Semmeldalen do největšího údolí naší cesty Reindalen. Verča má však hned po ránu problém pokrčit koleno. Mast, ani ibuprofen moc nepomáhají. Odebírám z jejího batohu všechny těžší věci a snažím se je nacpat k sobě. Když nás vidí ostatní, jak přerozdělujeme batohy, někteří se nabídnou s pomocí. Hned od startu jsme však nejpomalejší a držíme se na konci skupiny.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (5.část - Ledovcové jezero)
...pokračujeme v cestě na jih údolím Synndalen k jezeru Istjørna a dále pak k zálivu Kaldbukta. Tato oblast není z nějakého prapodivného důvodu příliš navštěvována, částečně možná pro svoji větší vzdálenost od Longyearbyenu a od moře, které je využíváno většinou lidí pro lodní dopravu. Osobně se mi tento úsek opravdu líbí, opět pro své úchvatné zaoblené tvary hor, které zde příroda vykouzlila a pak pro ledovcové jezero, originálně posazené v sedle na vrcholu mezi dvěma údolími, ke kterému za pár hodin dojdeme.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (4.část - Ledová past)
.... V místě, kde se chystáme přebrodit, má řeka necelých 30 metrů a na první pohled se jeví krotce a mělce. Laďa jako průzkumník přechází na druhou stranu, kde nechává svůj batoh a vrací se zpět. Pouze v nejhlubším místě brodu voda sahá pod kolena, proud vody není téměř cítit. Půjčuji si turistické hole pro lepší držení rovnováhy a pouštím se na protější břeh. Voda je opravdu ledová, tak se svižně ženu kupředu. Na břehu odhazuji své věci a vracím se pro batoh své ženy, přestože se mi už moc do vody nechce. V mysli obdivuji všechny frajery, co v zimě vysekají díru v ledu na rybníce, či řece a jdou se vykoupat.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (3.část - Město duchů)
pokračování předchozí části: ....Po staré, travou částečně zarostlé důlní cestě jdeme k Rusanově boudě. Všichni jsme rádi, že jsme předchozí přechod kolem hory Lindströmfjellet a následný nebezpečný prudký sestup zvládli bez větších škod, či úrazů. Po cestě sbíráme rozlámané kusy pražců a zbytky dřevěné konstrukce staré železnice, abychom mohli rozdělat oheň na vysušení oblečení.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky (část 2. - Bílé peklo)
Pokračování předchozí části: ..... Jdeme svěžím krokem podél pobřeží po uježděné kamenité cestě, nad hlavami nám krouží rybáci připraveni k útoku a bedlivě hlídají, zda nemáme v úmyslu sejít stranou a nahlédnout k jejich hnízdištím. Krajina, přestože barevně prostá, skýtá nádherné obrazce zaoblených hor. Do očí bije barevný kontrast tmavě šedé s bílou, protnutý modrým mořem. Pobřeží je pusté, krom pár dřevěných chatek volně rozmístěných podél cesty, s velkými odstupy. Tu a tam se pasou sobi.
Roman Hanáček
Výprava na Špicberky aneb do země věčného sněhu.
Je to přesně rok, co jsme se se ženou stali součástí úžasné výpravy daleko za polárním kruhem, na ostrov Špicberky. Po návratu jsem si slíbil, že zkusím tuto výpravu shrnout v pár kapitolách, jen co k tomu najdu dostatek času. Jak už to tak chodí, pořád bylo něco důležitějšího, navíc většině přátel jsem tento příběh odvyprávěl osobně. Teď poslední dobou mám docela dost času a stále se ještě někdo zeptá na pár informací, tak se pokusím s ročním zpožděním přepsat své poznámky z deníku do strojové podoby pro všechny, které by to mohlo zajímat.
Roman Hanáček
Kdo nás opravdu okrádá - DOSLOV a konec.
Když jsem včera psal svůj příspěvek o pirátství a nekorektní politice předražených DVD, netušil jsem jaký rozbroj tím vyvolám a jak debatu rozdělím na dva znepřátelené tábory....
Roman Hanáček
Kdo nás opravdu okrádá?
Ač jsem se hned ráno zařek, že dnes nic číst, ani psát nebudu a vyrazím do města shánět dárky, po přečtení jednoho, byť téměř týden starého článku o policejním zátahu na piráty na studentských kolejích v Praze, své odhodlání měním. A ptám se Proč? Proč je naše společnost tak neuvěřitelně sobecky nastavená na materiální hodnoty? Proč má milionkrát vylisovaná plastová placka s několika nulami a jedničkami vyšší hodnotu než zdravý rozum?
Roman Hanáček
Cesta do vesmíru pro každého
Včera večer jsem se dokoukal na Dobrodružství Vladimíra Smolíka, můj nejoblíbenější kreslený seriál. DVD zakoupené v pondělí, jako příloha časopisu AHA, mi připomnělo dětská léta, kdy jsem po vzoru Ládínka strávil několik dní, no spíš bych řekl let, čtením literatury o vesmíru a o kosmických lodích, abych si mohl jednu doma sestavit a také vyletět na průzkum vesmíru jako on.
Roman Hanáček
Lidská blbost, windows a pornografie
Jsou věci, které vypadají jinak, než jaké ve skutečnosti jsou a bez ochoty naslouchat, těmi na druhé straně, nemáte šanci je vysvětlit...
Roman Hanáček
Dopis Ježíškovi
Je dopoledne, sedím doma před počítačem, poslouchám dokola jednu písničku a myslím na to, co se asi stane za dva týdny, na Štědrý den. Předevčírem jsem pořídil první dárek, nad dalšími přemýšlím. Zatím marně. Od konce listopadu zjišťuji, co by si kdo přál, aby mu to udělalo opravdovou radost. Víceméně přímými dotazy, ale ani to mě nikam neposouvá. Nevím, asi si to jen namlouvám, ale zdá se mi, že je to rok od roku těžší, anebo si jednoduše kladu stále vyšší a vyšší nároky na chápání kvality toho, co nám má dělat radosti.
