Lidská blbost, windows a pornografie

Jsou věci, které vypadají jinak, než jaké ve skutečnosti jsou a bez ochoty naslouchat, těmi na druhé straně, nemáte šanci je vysvětlit...

hačan

Tak jsem si dnes po ránu po dlouhé době vyzvedl hladinu adrenalinu na pohotovostní úroveň. Nechtěně jsem se stal obětí monologu lidí, kteří byli natolik zaslepeni myšlenkou, jim podanou třetí osobou, že nebyli schopni připustit názor, který by objasnil některé záměrně zkreslené skutečnosti. V hlavě mi vyvstala otázka, proč tímto způsobem někteří z nás reagují a zda se dá v takové situaci vůbec cokoliv udělat. Asi by mi mnozí řekli, že ano, že to chce trpělivost a vhodnými otázkami přimět monologisty k přemýšlení. Lze jim však opravdu vždy do toku jejich nepřetržitých proudů slov vstoupit? A jak?

Věc, na kterou jsem si v té chvíli vzpomněl, byl můj kdysi dávný zápas s automaticky vyskakujícími okny ve windowsovském Exploreru. Hledal jsem tenkrát na internetu odkazy ohledně jedné hry a na jakýchsi warezovských stránkách mi při kliknutí na požadovaný název vyskočilo i automatické okno, samozřejmě s pornografickou tématikou. Ne, že bych měl něco proti nahým slečnám, ale v tu chvíli mě zajímalo něco jiného. Navíc, co čert nechtěl, zrovna se rozhodla vkročit do místnosti, kde jsem seděl u PC, moje žena, s otázkou: “Miláčku, co děláš pěkného?“.

Podíval jsem se na obrazovku a protože jsem nechtěl vysvětlovat, proč na mě z monitoru kouká prsatá brunetka s roztaženýma nohama, rychle jsem namířil kurzor myši na známý křížek v pravém rohu okna, abych jej zavřel. Prst byl však rychlejší než oko a mně se podařilo kliknout myší právě v okamžiku, kdy jsem míjel malou fotografii – odkaz na otevření podstránky. S rychlostí blesku se otevřelo další okno, kde tentokrát převažovaly blondýny. Nevěřícně jsem ucuknul a nechtěně opět kliknul na myš. V tom vyskočilo třetí okno. Zpanikařil jsem. Začal jsem rychlými pohyby mávat rukou s myší zprava doleva a seshora dolů a přitom jsem v krátkých intervalech klikáním odhaloval další a další obrázky. Desítky stránek s nafouknutýma prsama vyplnily během pár sekund celou pracovní plochu. Pustil jsem myš a pohlédl udiveně na svoji ženu. Zastavila se na boku stolu, vedle monitoru. Stačilo udělat jeden krok a nahlédnout.

V tom jsem si vzpomněl na kouzelné tlačítko dole na liště windows – „zobrazit plochu“, po jehož stisknutí se všechna okna ukryjí právě dole na liště. Uchopil jsem pevně myš, soustředil se na kurzor a pomalým, plynulým pohybem jsem zamířil na ikonu plochy. Až po úplném zastavení myši jsem kliknul. A bylo to. Situace vyřešena a já se v klidu mohl věnovat konverzaci s mojí ženou.

Závěr ať si každý vyvodí sám. Chtěl bych jen za sebe říct, že mi občas, při setkání s některými jedinci, připadá, že se jejich argumentace opírá pouze o snůšky vyskakujících pornografických obrázků a je velká škoda, že nemají, umístěno na nějakém přístupném a viditelném místě, tlačítko, které by jejich předsudky smetlo mimo pracovní plochu. O co by pak bylo veškeré jednání jednodušší….