Zednice

         Ne, v nadpisu není chybné písmeno, jen se pokouším o ženský tvar slova zedník. Setkal jsem se totiž s šikovným mladým mužem, v jehož životě sehrála zásadní roli právě "zednice".

         Přišel k nám včera, aby opravil různé drobnosti v našem novém bytě. Obložil kuchyňskou linku, upevnil dřevěné schody, srovnal naklánějící se mísu na WC, manželce pověsil poličku, opravil uvolněné dřevěné zárubně... Vše v pohodě, bez zbytečných řečí.

         Manželka sledovala jeho šikovné ruce a když ho pak pochválila, tak ji šokoval svou odpovědí: "Nejvíc z toho, co umím, jsem se naučil od své mámy." Pak vyprávěl o tom, co vše uměla jeho máma, samoživitelka, která se staralo o něj a jeho sestru.

         Nedávno jsem četl, že největším pokladem, který máme, jsou naše děti. Pokud jim při výchově dáme vše potřebné a dokážeme jim předat i to dobré, co my sami jsme a umíme, stane se z nich v dospělosti krásný zářící drahokam. Nemusíte s tím souhlasit, ale já včera jeden takový drahokam viděl na vlastní oči,

         Zednicí z titulku je máma onoho šikovného mladého řemeslníka. Myslím, že se jí ze syna podařilo udělat nádherný briliant, kterému se nevyrovná ani slavný diamant Koh-i-noor a já před ní smekám.