Vírou vidíme Neviditelného (Víra je... 22)

         Apoštol Pavel věnuje Mojžíšovi zvláštní pozornost. Na jeho příkladu ukazuje hned na několik aspektů víry. Dnes se podíváme na jednu schopnost, kterou získává ten, kdo se rozhodne věřit a důvěřovat Ježíši Kristu.

         Mojžíš podle Pavla "věřil, a proto vyšel z Egypta a nedal se zastrašit královým hněvem; zůstal pevný, jako by Neviditelného viděl." (Židům 11,27)

        Díky víře dokážeme vidět i Neviditelného. Myslím, že je zřejmé, koho má na mysli. Tím neviditelným je Bůh. V Mojžíšově případě Hospodin, v Pavlově Ježíš Kristus.

        Mnozí lidé říkají, že by rádi věřili v Boha, ale že jim víra nebyla dána. Apoštol Pavel s touto argumentací nesouhlasí. Tvrdí: "Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu." (Římanům 1,19-20)

        Každý člověk má šanci vidět stopu Neviditelného, pokud se dívá okolo sebe a přemýšlí o divech a zázracích stvoření. Vše, co vidíme, musí mít původ. Obilí vypěstoval rolník, dům postavili zedníci a tak i vesmír musí mít někoho, kdo ho "udělal".

        Zrak víry má ještě jednu báječnou schopnost. Nikdo z nás nemáme radost, když na sobě pozorujeme příznaky stárnutí. Pavel nás vybízí, abychom se na sebe podívali pohledem víry: "A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné." (2.Korintským 4,16-18)

        Mojžíš důvěřoval svému vnitřnímu zraku. Proto se nezalekl výhružek faraóna a v Boží síle vyvedl Hebreje z Egypta. Poslechl Hospodina. Zůstal pevný a odvážný, protože zrakem víry hleděl na Neviditelného.