Víra otevírá vnitřní zrak (Víra je... 5)

        Protože jsem vyrůstal v ateistické zemi, kde se Marxismus-Leninismus stal oficiálním náboženstvím, slýchal jsem často, že víra je jen přežitek. Mí rodiče ale patřili mezi věřící a tak jsem musel už ve svém dětství přemýšlet, kde je vlastně pravda.

        Nakonec jsem se rozhodl dát přednost víře v Boha, které se chci věnovat v tomto seriálu. V Pavlově galerii hrdinů víry jsme zatím mohli obdivovat víru Ábela a Henocha.

        Ještě před tím, než se apoštol Pavel ve svém dopise Židům zastaví u dalšího hrdiny, napíše zajímavé tvrzení: "Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají." (Židům 11,6; ČEP)

        Kamarád Petr má doma zlatou olympijskou medaili. Ještě jako malý žáček uvěřil svému trenérovi, který mu tvrdil, že když bude trénovat víc jak ostatní, stane se jednou velkým fotbalistou. Petr vydržel a nakonec se stal členem mužstva, které vyhrálo olympijský turnaj.

        Možná je tu ale namístě jiný příběh. Vlastně anekdota. Kněz se celý život modlil a prosil Boha, aby mu pomohl vyhrát první cenu ve Sportce. Chtěl opravit střechu kostela, do kterého zatékalo. Když zemřel a přišel do nebe, vyčítá Bohu, že ho nevyslyšel.
Bůh mu odpovídá: "A můžeš mi vysvětlit, jak jsem tě mohl vyslyšet, když sis ani jednou nevsadil?"

        Pokud se chci setkat s Bohem, pak to bez víry nepůjde. Boha uvidí jen ten, kdo věří, že se mu nějakým způsobem ukáže a dá poznat. Víra totiž otevírá "vnitřní zrak".

        Často přemýšlím o zkušenosti Jóba. Byl to vzácný muž, kterým se chlubí i samotný Stvořitel. Je proto překvapivé, když Jób prohlásí, že se mu jeho vnitřní zrak otevřel teprve tehdy, když prošel nesmírným utrpením. Ve své modlitbě říká Bohu: "Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem." (Jób 42,5)

        Nezlobme se, když se nám někdo posmívá pro naši víru. Pokud člověk nemá funkční "duchovní vidění" světa, jen těžko může věřit tomu, co říká Bible. Připojme se raději k apoštolu Pavlovi, který píše: "Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme." (Efezským 1,17-19)

        Místo toho, abychom se zlobili na ty, co se posmívají naší víře, se za ně zkusme modlit. Prosme Boha, aby i jim otevřel "vnitřní zrak", bez kterého nikdo nemůže vidět ani Boha, ani jeho nebeské království. Modleme se za ty, kteří jsou ještě "duchovně slepí".