Víra ochrání i před potopou světa (Víra je... 6)

        Jedno z míst, které je v Bibli nejvíce zpochybňováno, je zpráva o potopě světa. Celá tisíciletí ji židé i křesťané považovali za popis skutečné události. V polovině 19. století se našli první pochybovači.

        Dnes už jsou ti, kdo tuto zprávu zpochybňují, v přesile. To ale neznamená, že bychom jí nemohli věřit. Apoštol Pavel, jeden z největších vzdělanců své doby, napsal: "Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil, a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře." (Židům 11,7; ČEP)

        Pavel nemá žádné pochybnosti o věrohodnosti zprávy, kterou Mojžíš zapsal v knize Genesis. Noé je podle něho jedním z "reků víry". Čím si tuto poctu zasloužil? Poslechl Boží výzvu, aby postavil obrovskou loď, díky které se zachrání i jeho rodina.

        Podle Bible tehdy ještě nikdy nepršelo. Bůh Zemi zavlažoval rosou, která padala každou noc. Proto se lidé na Noého museli dívat jako na blázna. Jan Werich to v jedné slavné předscéně popsal slovy: "Kdo to kdy viděl, takovou hloupost, stavět loď na kopci..." Jiří Voskovec mu na to odpovídá: "Také se mu všichni blbí smáli!"

        Noé zažil hodně posměchu. Umím si představit, jak si lidé ťukají na čelo, když ho míjejí. Možná na něho pokřikovaly děti a dělaly si z něho blázna. Náš hrdina víry se ale nenechal odradit. Stavěl dál, rok za rokem, desetiletí za desetiletím. Podle staré tradice stavěl sto dvacet let.

        Krátce po dovršení věku šesti set let se stalo něco zvláštního. Do "archy", jak Noé pojmenoval svou loď, se začala stahovat zvířata. Byl to zvláštní zástup. Vždy samec a samice...

        Loď byla brzy plná zvěře. Vypadala jako mobilní ZOO. Jako poslední do archy vstoupil Noé se svou ženou a s rodinami svých synů. Mojžíš napsal: "V šestistém roce života Noého, sedmnáctý den druhého měsíce, se provalily všechny prameny obrovské propastné tůně a nebeské propusti se otevřely. Nad zemí se strhl lijavec a trval čtyřicet dní a čtyřicet nocí." (Genesis 7,11-12)

        Lidé vidí poprvé déšť. Nejdříve jsou jím nadšeni. Pak, když se začínají řeky vylévat z koryt, začnou mít strach. Utíkají k arše, která ještě stála na kopci. Chtějí dovnitř, ale dveře jsou zavřené a Noé je neumí otevřít.

        Prší dál a voda začíná stoupat: "Vody na zemi převelice zmohutněly, až přikryly všechny vysoké hory, které jsou pod nebesy. Do výšky patnácti loket vystoupily vody, když byly přikryty hory." (Genesis 7,19-20) Lidé, kteří nebyli v záchranné lodi, se utopili. Zachránilo se jenom osm lidí – Noé s manželkou a jejich tři synové se svými ženami.

        Víra v Boží slovo zachránila rodinu Noého před jistou smrtí ve vlnách potopy. Víra v Boží zaslíbení může zachránit i nás. Může nám zajistit vstupenku do Božího království.