Víra je silou pro mučedníky (Víra je... 37)

        Apoštol Pavel připomíná v listu Židům známé postavy z dějin Izraelského národa. Co jméno, to obrovský pojem. Lidé, kteří dokázali měnit dějiny. Slavní vojevůdci a králové, proroci, ale třeba i ženy, které také prokázaly svou víru výjimečnými činy nebo svým celým životem.

        Příběhy hrdinů víry ale nekončí vždy vítězstvím. Stává se, že triumfuje zlo a věřící pak umírají: "Jiní byli mučeni a odmítli se zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení." (Židům 11,35)

        Na přelomu prvního a druhého století po Kristu byli mučedníci mezi křesťany tak populární, že někteří věřící ve své touze po mučednictví dokonce vyprovokovali svou vlastní smrt. Tento duch můžeme v křesťanství vnímat dodnes.

        Pavel ale píše o jiných lidech. Píše o lidech, kteří chtěli žít a vůbec netoužili po slávě mučedníků. Jenže žili v době, kdy jejich životní styl provokoval ty, kteří nechtěli respektovat Boží morálku. Život věrných věřících je natolik obviňoval z jejich vlastních hříchů, že tyto lidi raději nechali popravit.

        Osobně věřím tomu, že prvním mučedníkem byl Ábel. Jeho věrnost tomu, co při obětech požadoval Stvořitel, nebyla pochuti jeho bratru Kainovi, který ho nakonec zabil.

        Pak se mučedníky často stávali Boží proroci, kteří přinášeli nepopulární poselství o potřebě nápravy. Bůh je posílal k vládcům, kteří místo nápravy reagovali na kritiku uvězněním Božího posla nebo jeho popravou.

        V novozákonní době můžeme za prvního mučedníka považovat Jana Křtitele. Dovolil si kritizovat sňatek panovníka, který byl v rozporu s mravním zákonem. Herodes ho uvěznil a nakonec mu nechal useknout hlavu.

        Pokud křesťan respektuje pravidla Božího zákona, musí počítat s tím, že čas od času narazí na nepochopení a nevraživost těch, kteří mají svá pravidla. Třeba mladá dívka, která se rozhodne zachovat své panenství až pro svatební noc, asi nenajde příliš pochopení u svých vrstevníků.

        Znám mladíka, který dlouho hledal brigádu, aby si při studiu vysoké školy mohl přivydělat. Když ji konečně sehnal, zjistil, že má po telefonu nabízet zákazníkům nevýhodný telefonní tarif. Zaměstnavatel ho nutil, aby používal nepravdivé údaje a když bude třeba, aby klidně lhal. Když to odmítl, jeho brigáda skončila...

        Víra dává sílu k obětem. Nemusí vždy jít o život, jako v případě mučedníků. Vždy ale půjde o to, co je mým hlavním cílem a čemu dám přednost. Zásady Božího království jsou totiž v přímém rozporu se zásadami tohoto světa. Zde platí – urvi co můžeš a když je třeba, jdi i přes mrtvoly. Ježíš říká: "Mějte se na pozoru před každou chamtivostí, neboť i když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má." (Lukáš 12,15)

        Víra dává sílu i odvahu postavit se hříchu a zlu tohoto světa. Nevyhledává spory a konflikty, ale když přijdou, nevyhýbá se jim. Mučedníci, o kterých píše apoštol Pavel v listu Židům si víc cenili jistoty věčného života, než zachování toho časného.

        Bože, dej mi moudrost, ať zbytečně neprovokuji tam, kde to nemá smysl. Nechci být mučedníkem za každou cenu. Raději bych dožil svůj život v klidu a pokoji se všemi svými sousedy. Pokud to ale bude třeba, dej mi sílu obhájit víru ve vzkříšení a ve věčný život ve Tvém království.