Starý, ale hloupý král

        Vždycky jsem si myslel, že výhodou stáří je moudrost, kterou člověk s věkem získává. O tuto iluzi mne postupně připravovali staří lidé, kteří nebyli vůbec moudří. Spíš naopak.

        Možná něco podobného prožil i Šalomoun, který píše:
"Lepší je chudý, avšak moudrý mladík,
   než starý, ale hloupý král,
   který si nedá poradit." (Kazatel 4,13)

        U těchto slov přemýšlím nad tím, koho má Šalomoun na mysli, když píše o starém a hloupém králi. Stejně tak by mne zajímalo, kdo je tím chudým a moudrým mladíkem.

        Tak trochu jsem v pokušení si myslet, že tím mládencem i starcem může být samotný autor těchto slov. Zažil totiž obojí. Jak moudrost v mládí, tak i pošetilost stárnoucího mocnáře.

        Pravdou je, že panovník odmítající rady svých rádců, se časem stane postrachem celé země. Může způsobit obrovské škody a někdy může dokonce zavinit i pád celého království.

        V knize Daniel je příběh babylónského krále Belšasara. Ten pořádal hostinu v době, kdy za hradbami hlavního města říše tábořilo nepřátelské vojsko. Měl kralovat a střežit bezpečí své říše. On se ale raději opíjel, aby nemusel myslet na válku, která byla na spadnutí. Díky své kocovině nedbal na varování, která dostával od svých zvědů.

        Během jedné opilecké hostiny se stalo něco divného: "V tu hodinu se ukázaly prsty lidské ruky a něco psaly na omítku zdi královského paláce naproti svícnu. Král viděl zápěstí ruky, která psala. Tu se barva králova obličeje změnila a myšlenky ho naplnily hrůzou, poklesl v kyčlích a kolena mu tloukla o sebe." (Daniel 5,5+6)

        K Belšasarovi je pak povolán prorok Daniel. Ten mu vyložil nápis, který nebyl nikdo jiný schopen ani přečíst: "Toto pak je písmo, které bylo napsáno: »Mené, mené, tekel ú-parsín«. Toto je výklad těch slov:
Mené - Bůh sečetl tvé kralování a ukončil je.
Tekel - byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký.
Peres - tvé království bylo rozlomeno a dáno Médům a Peršanům." (Daniel 5,25-28) Proroctví se naplnilo ještě tu noc. Nepřátelé odklonili vody Eufratu do vykopaného kanálu, a díky tomu mohli vstoupit do Babylónu nechráněným řečištěm. Hloupý a ještě k tomu opilý panovník je neštěstím celé země.

        Šalomoun ale ještě pokračuje dál:
"Moudrý z vězení vyšel a získal trůn,
   jako chuďas se narodil, ale stal se králem.
A viděl jsem, že všichni lidé šli za tím,
   který po tom starém králi nastoupil." (Kazatel 4,14-15)

        Dějiny jsou jako učebnice, která nám dokazuje, jak pravdivá jsou tato Šalomounova slova. Mnoho panovníků, kteří byli v mládí velice oblíbení, protože dobře spravovali svou zemi, na stáří přišlo nejen o svou oblibu, ale dokonce i o trůn, protože národ hledal a našel nového, mladého a ještě k tomu moudrého krále.

        Mladý už nebudu. Prosím ale Boha, abych byl alespoň moudrý.