Smrti se nebojím

Slova v nadpisu jsem si vypůjčil od klasika, který ve své básni říká:  "Smrti se nebojím,  smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého".

Smrt je zvláštní fenomén v našem životě. Je zvláštní, kolik názorů a postojů ke smrti můžeme zaznamenat i v naší "ateistické" společnosti. Vybral jsem čtyři, které považuji za nejznámější.

Smrtí vše končí
Tenhle názor je u nás asi oficiálně nejrozšířenější. Většina lidí, kteří věří na evoluci, považuje smrt za definitivní konec své existence.
Život je pro ně úsečka mezi dvěma body. Jedním je narození, druhým smrt.

Smrt neexistuje, jen se na chvíli zbavíme tělesné schránky a naše duše pak chvíli cestuje vesmírem, než si najde nějakou novou schránku.
Další názor, který se k nám šíří z východu říká, že život je nekonečné plynutí. Jednou jsme člověkem, jindy věcí nebo zvířetem. Postupně se vyvíjíme k lepšímu nebo naopak upadáme. A naším cílem je konečné splynutí s absolutnem.
Krásně to komentoval Jan Werich, který ve slavném dialogu s Jiřím Voskovcem pronesl: "Pane, já byl jednou patníkem. A pak jsem byl psem, abych se pomstil..."
Život je přímka, u které neznáme začátek ani konec.

Smrtí život nekončí, ale pokračuje v nebi, pekle nebo očistci.
Tento názor je hodně rozšířen mezi křesťany katolického vyznání. Ty dobré si Bůh vezme k sobě do nebe, špatní jsou do pekla a ti, kteří se zde ještě tak docela nevybarvili, stráví nějaký čas v očistci, než se nakonec i oni přidají k těm, kteří už budou s Jeřžíšem v nebi. Doufám, že mi prominete tento hodně zkratkovitý popis téhle filozofie.
Život je polopřímka, definovaná okamžikem mého narození a plynoucí do nekonečna.

Smrt je skutečná, přesto jí vše nemusí skončit.
Jako poslední jsem vybral názor, který je mi nejbližší. Dnes rozhoduji o tom, co se mnou bude poté, co jednou zavřu naposledy své oči. Po smrti budu ve stavu, o kterém moudrý Šalomoun napsal: "Mrtví nevědí zhola nic." (Kazatel 9,5) V tomto "bezesném spánku" počkám na okamžik vzkříšení. A pak, podle mého postoje k věčnosti budu mít možnost buď žít věčně nebo jednou pro vždy zaniknout.
Život je nejprve úsečka, popsaná časem narození a termínem smrti. Pak chvíli nic a poté polopřímka, definovaná okamžikem vzkříšení, plynoucí do nekonečna.

Je zvláštní, že první spor, který je zaznamenán v Bibli, se týká smrti. Bůh našim prarodičům řekl, že se stanou smrtelnými, pokud budou jíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Had naopak tvrdil, že jim žádná smrt nehrozí. Diskuze o tom, zda smrt existuje či nikoli, jsou tedy staré jako lidstvo samo.

O tom všem uvažuji v souvislosti s názvem celého seriálu, který má název "A co když žádný Bůh není?" Pokud žádný Bůh není, pak mají asi pravdu ti, kdo říkají, že smrtí vše končí. I kdyby to byla pravda, mně se bude jednou lépe umírat s vírou, že jednou se uvidím s těmi, které opouštím i s těmi, kdo už mne opustili dříve.

Pokud žádný Bůh není a po smrti nic není, tak se to stejně nedozvím. Když umřu, nebudu nic vědět a bude mi to už jedno.
Ale pokud Bůh je a skutečně nám nabízí možnost žít věčně, tak by byla věčná škoda tuhle nabídku odmítnout. Protože pak bych v okamžiku vzkříšení litoval, že mne místo věčného života čeká definitivní zánik.

Je možné, že žádný Bůh není. Mně se ale myšlenka věčného života líbí. A tak rád věřím, že Kristus nelhal, když nám prostřednictví svého přítele Jana poslal závěrečný vzkaz: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu:"Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení Janovo 21,1-4)

Na bráně hřbitova na Velehradě je cedule s nápisem "Číslo poslední". Z toho, co jsem dnes psal by mělo být patrné, že tomu nevěřím. Hrob je jen místem, kde si chvíli odpočinu, než začne nový život bez konce.
Nejsem hrdina, který by volal, že se smrti nebojí. Smrt nemám rád. Proto se těším na okamžik, kdy Kristus splní svůj slib a smrt jednou pro vždy a definitivně odstraní z celého vesmíru. Pokud chceš, můžeš být u toho i Ty.

(Napsáno do rubriky: "A co když žádný Bůh není?")