Radostné hledání Hospodina (Radost v Bibli - 16)

Máte radost, když něco hledáte? Já mám spíš radost, když mé hledání skončí úspěšně. Například vloni v zimě jsem zjistil, že jsem někde ztratil zpětné zrcátko na našem autu. Vzpomínal jsem, kde by mohlo být. Protože bylo hodně sněhu, tak jsem doufal, že se jen odlepilo a leží teď někde u cesty. Objel jsem asi tři místa a stále nic.

Pak jsem si vzpomněl, že jsem byl nastavovat termostat topení v naší modlitebně. Tak jsem se stavil i tam. Kousek za bránou jsem už zdálky viděl odraz sluníčka. Zrcátko tak leželo v hromadě sněhu. Nalepil jsem ho zpět na místo, odkud se den před tím odlouplo a měl jsem radost, že jsem ušetřil tři sta korun.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem četl následující Davidova slova: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky, zpívejte mu, pějte žalmy, přemýšlejte o všech jeho divech, honoste se jeho svatým jménem, ať se raduje srdce těch, kteří hledají Hospodina!
Dotazujte se na vůli Hospodinovu a jeho moc, jeho tvář hledejte ustavičně.
Připomínejte divy, jež vykonal, jeho zázraky a rozsudky jeho úst, potomkové Izraele, jeho služebníka, Jákobovi synové, jeho vyvolení!" (1. Paralipomenon 16,8-13)

Králi Davidovi se konečně po dlouhých přípravách podařilo dopravit do Jeruzaléma "schránu Hospodinovy smlouvy". Všichni se radují, že symbol Božího vyvolení může být konečně na správném místě. A právě v této chvíli vyzývá David své podřízené,  aby pokračovali v oslavování Boha.

Židé v té chvíli nemuseli hledat Hospodina. Znali ho a snažili se ho uctívat. David ale věděl, že okolní národy ještě stále uctívají pohanská božstva. Věděl, že Bůh vyvolil Izrael, aby svým životem ukazoval okolním národům, že je tu Bůh, který není dílem člověka. Je tu Bůh, který je našim Stvořitelem a Ochráncem.

Dnes lidé Boha moc nehledají. Mají pocit, že se bez něho obejdou. Nechybí jim. Tak proč hledat něco, co mi nechybí?

Krále Šalamouna kdysi navštívila královna ze Sáby. Slyšela pověsti o království, které má zvláštního Boha, který se jmenuje JSEM. Také se vyprávěly pověsti o tom, že tohle království má výjimečně moudrého panovníka. Chtěla se přesvědčit, zda je to pravda.

V Jeruzalémě strávila delší čas. Když odjížděla, vystoupila na "tiskové konferenci" a ve své řeči na rozloučenou prohlásila: "Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda.
Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči. A to mi nebyla sdělena ani polovina. Překonal jsi moudrostí a blahobytem pověst, kterou jsem slyšela. Blaze tvým mužům, blaze těmto tvým služebníkům, kteří jsou ustavičně v tvých službách a naslouchají tvé moudrosti.
Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a dosadil tě na izraelský trůn. Protože si Hospodin zamiloval Izraele navěky, ustanovil tě králem, abys zjednával právo a spravedlnost." (1. Královská 10,6-8)

Etiopská panovnice měla určitě radost, když nalezla Hospodina. Věřím ale, že díky tomu, co viděla v Izraeli, měla radost i při hledání odpovědí na otázku, zda to vše, co slyšela je pravda.

Mnoho lidí dnes nehledá Boha, protože u křesťanů nevidí žádný přínos jejich víry pro praktický život. Nevidí radost, která by je motivovala k tomu, aby také hledali Ježíše. Přemýšlejme dnes o Davidově výzvě. Naučme se oslavovat Boha takovým způsobem, který pomůže lidem okolo nás vnímat, že jim něco chybí.

"Ať se raduje srdce těch", kteří i díky nám budou patřit k těm, kdo "hledají Hospodina." Když uvidíme jejich radost, budeme mít další důvod k radostnému oslavování našeho Boha a naše radost se znásobí.