Radost z úrody (Radost v Bibli - 9)

Pokud křesťané hovoří o radosti, která je spojena s Bohem, většinou mají na mysli Boží království nebo nějakou velkolepou bohoslužbu. Prostě něco hodně duchovního a "svatého".

Bůh si ale přeje, abychom se naučili radovat i z věcí, které jsou podle některých věřících příliš přízemní. Když vyvedl Izraelity z egyptského zajetí, učí je žít podle nových pravidel. Přitom si přeje, aby se naučili ve svém novém životě prožívat radost. Prostřednictvím Mojžíše dává Židům kalendář svátků. Vedle pravidelného sobotního "odpočívání", které Hospodin ustanovil už při stvoření pro celé lidstvo, dává další svátky.

O jednom z nich můžeme číst v knize Leviticus: "Nuže, patnáctého dne sedmého měsíce, když sklidíte zemskou úrodu, budete po sedm dnů slavit slavnost Hospodinovu.
Prvního dne bude slavnost odpočinutí i osmého dne bude slavnost odpočinutí. Prvého dne si vezmete plody ušlechtilých stromů, palmové ratolesti, větve myrtových keřů a potočních topolů a sedm dní se budete radovat před Hospodinem, svým Bohem.
Tuto slavnost budete Hospodinu slavit po sedm dní v roce.
To je provždy platné nařízení pro všechna vaše pokolení. Budete ji slavit v sedmém měsíci." (Leviticus 23,39-41)

Maminka dostala nabídku, že si může od svého zaměstnavatele pronajmout kousek pozemku na zahrádku. V té době jsem studoval vysokou a býval jsem doma docela často. Tak jsem ji přemluvil, ať tuto nabídku přijme. Netušil jsem, co mne čeká.

Na místě naší budoucí zahrádky byla dřív odstavná plocha nákladních aut. Aby se auta nebořila, byla plocha zpevněná betonovými panely. Ty teď odstranili, a my stáli na půdě, do které se nedalo dostat ani krumpáčem. Tehdy nám někdo poradil, ať tam zasadíme brambory, prý tu práci s kypřením půdy udělají za nás.

Dali jsme na tuto radu. Už jen vykopat jamky na brambory byla dřina. Pak jsem jezdil na "zahrádku", zaléval a čekal. Brzy se objevila první zeleň. Kromě plevelu se zelenala i bramborová nať. Přišlo i období dešťů, kdy jsem na zahrádku nejezdil, jen jsem vždy z okna trolejbusu, kterým jsem jezdil okolo, kontroloval, jak zahrádka vypadá.

Pak přišel konec prázdnin a nať začala schnout. Počkal jsem, až trochu zaprší a pak jsme se s tátou a bratrem dali do práce. Byli jsme překvapeni, jakou úrodu nám naše zahrádka přinesla. A ještě větší překvapení bylo, že jsme mohli brambory sklízet motykou. Báli jsme se, že budeme muset zase kopat krompáčem.

Příští jaro jsme na zkypřené půdě vysadili i rajčata, okurky, hrášek a další zeleninu. Také jsme sklízeli své vlastní jahody. Pokud máte zahrádku, tak si asi umíte představit, jak taková radost z úrody vypadá.

Bůh si přeje, abychom se uměli radovat i z malých věcí. Třeba z toho, že nám rajčata nezničila plíseň, nebo z toho, jak krásně barevné fazole sklízíme, a jaká z nich bude výtečná polévka...

Jsem rád, že Bůh má pochopení pro naše všední starosti i radosti. Bůh se chce radovat s námi. Proto i ze sklizně dělá svátek, který má trvat osm dnů. Osm dnů se mohli radovat z Božího požehnání, které mohli sklízet vlastníma rukama a jeho chuť pak po celý rok pravidelně cítit při každém jídle.

Zkusme dnes, v sobotu, která je svátkem již od stvoření světa, přemýšlet o tom, jaké radosti nám přinesl uplynulý týden. A za každou z nich, třebas je to maličkost, děkujme Bohu. Pozvěme ho k naší radosti.