Radost z dobrých věcí (Radost v Bibli - 19)

Šalamoun měl jeden velký sen. Původně to vlastně byl sen jeho otce Davida, který měl i dost prostředků na to, aby si tohle přání mohl splnit. Jen k tomu neměl souhlas Boha. Už asi tušíte, že mám na mysli postavení Hospodinova chrámu v Jeruzalémě.

David proto alespoň nachystal všechen potřebný materiál, aby to měl jeho syn snadnější. Šalamoun pak chrám po smrti svého otce skutečně postavil. Při jeho slavnostním otevření ve své závěrečné modlitbě vyslovil přání: "Nyní tedy povstaň, Hospodine Bože, k místu svého odpočinku, ty sám i schrána tvé moci. Tvoji kněží ať obléknou spásu, Hospodine Bože, ať se tvoji věrní radují z dobrých věcí." (2. Paralipomenon 6,41)

Zajímavé přání a prosba vůči Bohu zároveň: "ať se tvoji věrní radují z dobrých věcí". Šalamoun myslí na své poddané. Přeje jim Boží požehnání.
O tři století později zaznamenal prorok Jeremiáš Boží povzdech: "Budou-li se však dopouštět toho, co je zlé v mých očích a nebudou mě poslouchat, budu litovat toho, že jsem slíbil prokázat jim dobré věci." (Jeremiáš 18,10)

Na co asi myslel Šalamoun, když přál svým poddaným "dobré věci" od Hospodina? Nakolik se jeho pohled kryl s Boží představou "dobrých věcí"?
Z Bible to nezjistím, protože ani jeden z nich "dobré věci" nedefinuje. Položil jsem si ještě další otázku: "Dá se radovat i ze špatných věcí?" Na tu bych už možná odpověď našel. Nakonec jsem se zase vrátil k úvodnímu textu a došel k radostnému závěru: "Můj Bůh mi přeje dobro i dobré věci."

Vybavil se mi jeden z příběhů, které vyprávěl Ježíš, když kázal k zástupům: "A tak vám pravím: Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Což je mezi vámi otec, který by dal svému synu hada, když ho prosí o rybu? Nebo by mu dal štíra, když ho prosí o vejce?
Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho o to prosí!" (Lukáš 11,9-13)

Žádný otec, který miluje své dítě, mu nedá otrávené jídlo. Žádná milující matka nedá svému dítěti do kočárku jedovatého pavouka. To prostě láska nedělá. Stejný je i můj Bůh. Má mne rád a proto mne chce každý den zahrnout svou dobrotou a láskou. To je pro mne příjemná zpráva.

V době slavnostního otevření Jeruzalémského chrámu i Šalamoun vnímal Boží dobrotu a lásku. To je důvod, proč prosí Boha, aby byl stejně štědrý i k jeho poddaným.

Nejsem král a nemám poddané. Přesto chci dnes prosit svého Boha, aby i nadále dával dobré věci všem, kdo si jeho dobroty váží a dokážou ji ocenit.