Radost která zhořkla (Radost v Bibli - 4)

Minule jsme opustili Adama a Evu v době, kdy ještě byli v ráji. Pád do hříchu způsobil, že museli zahradu Eden opustit. Pomalu si začali zvykat na důsledky, které v jejich životech přineslo zlo. Adam musel pracovat, aby měli co jíst. Eva, když zjistila, že čeká dítě, očekávala i porodní bolesti, které také způsobil hřích.

Při tom čekání ale také žila nadějí. Bůh slíbil, že jeden z potomků ženy hřích porazí i s jeho původcem – ďáblem. Proto můžeme číst: I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina." (Genesis 4,1)

Podle teologů Eva řekla: "Získala jsem muže - Hospodina." Věřila, že její první syn bude tím zaslíbeným zachráncem. Pak se narodil další syn, který dostal jméno Ábel, a po něm další a další děti. Rodina se rozrůstala a děti pomalu dospívaly.

Pak se stalo něco, co Evino očekávání radosti z vysvobození změnilo v největší bolest, jakou může matka zažít: Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země. Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku.
I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
I promluvil Kain ke svému bratru Ábelovi: "Pojďme na pole."
Když byli na poli, povstal Kain proti svému bratru Ábelovi a zabil jej." (Genesis 4,2-8)

Na naší planetě se konal první pohřeb. Adam s Evou a s celou rodinou poprvé poznali na vlastní kůži význam varování, které dostali ještě v ráji: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli." (Genesis 3,3)

Umím si představit, jak Eva večer po pohřbu nemůže usnout a přemýšlí: "Kde jsem udělala chybu? Proč se z mého prvního dítěte stal vrah? Uvidím se ještě s Ábelem? Byl tak trochu ve stínu svého staršího bratra. V Kainovi jsem viděla zachránce..."

Často se setkávám s rodiči, kteří mají podobné otázky, když vidí, jak se jejich děti vydávají špatnou cestou. Ano, vím, že jako rodiče děláme chyby. Ale nakonec záleží na našich dětech, jak se rozhodnou. I v otázce vztahu k Bohu a zaslíbenému spasení. Jako otec mohu dětem jejich rozhodnutí usnadnit nebo ztížit. Nakonec se ale musí rozhodnout naše děti samy a také pak nesou za své rozhodnutí konečnou zodpovědnost.

Eva tehdy neměla Bibli. A tak mohla jen vzpomínat na zaslíbení, které znělo: "Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu." (Genesis 3,15) Věřím, že jim toho při loučení Hospodin řekl víc. Určitě jim slíbil, že se jednou znovu setkají. Tentokrát už ne v pozemském ráji, ale v Božím království.

Jsem rád, že mám Bibli. Když se občas na hřbitově musím loučit s někým blízkým, rád cituji slova apoštola Pavla: "Nechceme vás, bratří, nechat v nevědomosti o údělu těch, kdo zesnuli, abyste se nermoutili jako ti, kteří nemají naději.
Věříme-li, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, pak také víme, že Bůh ty, kdo zemřeli ve víře v Ježíše, přivede spolu s ním k životu.
Toto vám říkáme podle slova Páně: My živí, kteří se dočkáme příchodu Páně, zesnulé nepředejdeme. Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.
Těmito slovy se vzájemně potěšujte." (1.Tesalonickým 4,18)

Žijeme na světě, kde není jen radost. Setkáváme se i s bolestí a zármutkem. Díky Bohu, že i v takových chvílích může v našich srdcích probleskovat radost z naděje na setkání s těmi, kteří nás opouští. Zkusme dnes chvíli vzpomínat na lidi, které jsme měli rádi. Vzpomínejme na ty, se kterými se jednou rádi setkáme v Božím království.