Přejeme Ukrajině mír, nebo kapitulaci?

Andrej Babiš stále více přikyvuje lidem, podle kterých je vojenská pomoc Ukrajině špatná, protože přispívá k další eskalaci „speciální vojenské operace“ na Ukrajině a brání tomu, aby tam nastal mír.

     V diskuzi pod mým posledním článkem „Andreji, jak docílíš toho míru“, jsem byl zastánci „Babišova míru“ opakovaně vyzýván, abych se vyjádřil, jakou cestu k míru navrhuji já.

     V poslední době slyším v podstatě jen o dvou řešeních:
- Jedna strana tvrdí, že je potřeba Ukrajině stopnout vojenskou pomoc, což přinese v podstatě okamžitý mír. Bude to sice na úkor Ukrajiny, ale 60 % obyvatel naší země s tím údajně souhlasí.
- Druhá strana se zasazuje o to, aby vojenská pomoc Ukrajině pokračovala tak dlouho, dokud budou Ukrajinci ochotni bojovat.

     Podívejme se, k čemu tato dvě řešení povedou:
- Pokud západ přestane podporovat Ukrajinu, dojde v krátké době k její kapitulaci. Putin pak převezme kontrolu nad Ukrajinou. Nepohodlní budou padat z oken nebo skončí na Sibiři. Nedělejme si iluze, že by OSN něco zajistilo. Skončilo by to stejně, jako když „ruští vojáci v civilu“ zabrali značnou část území na jihu Ukrajiny, nebo když Putin anektoval Krym.
- Pokud bude Ukrajina dostávat pomoc v současném rozsahu, bude válka pokračovat tak dlouho, než jí nedojdou „lidské zdroje“, řečeno natvrdo – dokud jí Rusáci nepovraždí většinu mužské populace (a nejspíše i té své).
     Z uvedeného je zřejmé, že ani jedna z obou uvedených variant není cestou ke skutečnému, natožpak spravedlivému míru.

     Pokud nechceme, aby Ukrajina skončila jako nedílná součást Ruska, což je Putinův cíl, musíme odmítnout řešení spočívající v zastavení vojenské pomoci a opakování Mnichovské dohody ze září 1938.
Stejně tak ale nestačí podporovat Ukrajinu v rozsahu, jaký byl doposud. Je třeba navýšit množství zbraní, které Ukrajině poskytnou její západní spojenci, protože Putina může zastavit jen strach ze silnějšího protivníka.

     Proto je vedle navýšení vojenské pomoci Ukrajině potřeba současně hledat diplomatickou pomoc u těch sousedů Ruska, kteří zatím k tomu, co se děje na Ukrajině mlčí, protože je to pro ně ekonomicky výhodné. Mám na mysli země, které disponují značnou vojenskou silou a mají také jaderné zbraně. Jde o Čínu, Indii a Pákistán.
Pokud by se tyto země spolu s USA dohodly, že dají Rusku ultimátum na okamžité ukončení „speciální vojenské operace“ a stažení všech ruských sil z území Ukrajiny, pak by Putin dlouho odolávat nedokázal.
To je podle mého mínění jediná cesta ke skutečnému míru na Ukrajině. Je to navíc řešení, které by prospělo celému světu, protože by na nějakou dobu utlumilo imperialistické choutky Ruska.

     V diskuzi na svou adresu často čtu, že podporuji válku a jsem proti míru. Pokud by to bylo na mně, přál bych Ukrajině okamžitý mír. V posledních letech jsem poznal hodně Ukrajinců a Ukrajinek. Většina z nich chce už u nás zůstat, což je dobré pro naši ekonomiku. Ti starší by se ale rádi vrátili domů a já bych jim ten návrat přál v co nejbližší době.
Nepodporuji válku, ale nepodporuji ani řešení vedoucí ke kapitulaci Ukrajiny, která by možná zachránila mnoho životů na obou stranách, ale také by obyvatele Ukrajiny uvrhla zpět do doby „Stalinistických čistek“ a posílání lidí do gulagů.

     Jak už jsem zmínil, poznal jsem hodně Ukrajinců. Mají výhrady k tomu, jak to u nich ti jejich politici vedou. Ani jeden z nich si ale nepřeje, aby se stali součástí Ruska. Zvláště ti starší si pamatují, jaké to bylo, když byli součástí SSSR. Pokud by se to mělo opakovat, tak říkají: „To už bychom se neměli kam vrátit!“