Poslušné děti

        Také jste v dětství měli pocit, že vás rodiče omezují? Vzpomínám, jak mne rozčilovalo, když jsem slyšel: "Vlastíku, nezlob! Poslouchej maminku!" Mnohokrát to mělo spíše opačný efekt.

        Proto, když jsem poprvé četl dopis apoštola Petra, měl jsem pocit, jako bych slyšel mámu nebo tátu v okamžiku, kdy mne napomínají: "Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládaly předtím, v době vaší nevědomosti; ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života."  (1. Petrův 1,14-15)

        Petr ale svůj dopis nepíše malým dětem, ale dospělým křesťanům. Píše jim jako těm, kteří už dospěli a pochopili, že to s námi nikdo nemyslí tak dobře, jako náš nebeský otec.

        Jednou jsem na bohoslužbě slyšel, jak maminka domlouvá svému malému synovi: "Jiříku, nezlob. Pán Bůh má rád poslušné děti!" V té chvíli jsem si uvědomil, jak jsem rád, že jsem něco podobného od svých rodičů nikdy neslyšel. Ne, že bych byl tak hodný. Mí rodiče mne ale nikdy nestrašili tím, že mne Bůh nebude mít rád, když budu zlobit.

        Bůh má rád poslušné děti – to je pravda. Ale on má stejně rád i ty neposlušné. Bůh nás miluje všechny. Miluje nás, když jsme hodní a miluje nás i když neposloucháme.

        Jiná věc je, jak dopadnou poslušní a jak ti, kdo Boha a jeho rady ignorují. Představte si, že musíte projít bažinou, přes kterou vede tajná stezka. Máte podrobnou mapu, na které vám znalec prostředí vyznačil přesnou trasu. Jednotlivé poznávací body, kterých se musíte držet, abyste neskončili v bezedné bažině.

        Co byste dělali? Šli byste podle mapy, nebo byste raději hledali svou vlastní cestu? Já osobně bych si dával pořádný pozor, abych nesešel. Proč? Protože přes bažinu přejde jen ten, kdo poslouchá rady průvodce.

        Být "jako poslušné děti", to v Petrově případě není žádné záslužnictví. Dospělý, zralý křesťan neposlouchá proto, aby zaujal Boha nebo aby si zasloužil spasení. Poslouchá, protože právě poslušnost mu v minulosti pomohla se zbavit "žádostí", které ho dříve ovládaly, se kterými si nevěděl rady.

        Dnes těmto žádostem říkáme závislost. A je jich stále více. Člověk může být závislý na alkoholu, nikotinu a dalších drogách. Nebo může uváznout v pornografii, gamblerství, počítačových hrách či workoholismu... Můžeme se stát závislými i na člověku – rodičích, partnerovi a dokonce i na vlastním dítěti. Dále bychom mohli mluvit třeba o závislosti na náboženství či životní filozofii, politice...

        Křesťan, který díky Boží pomoci vybředne z nějaké závislosti, která mu dřív ničila život, rád poslouchá svého Boha. A protože se pro něho Bůh stal nebeským Otcem, stává se poslušným dítětem táty, který mu pomáhá a chystá pro něho nový domov v nebeském království.

        Petr mi nabízí dvě možnosti. Náš svět je bažinou hříchu a zla. Na konci této bažiny je věčný život v Božím království. Když se rozhodnu pro nezávislost na Bohu, tak se nakonec v té bažině utopím a nikdy nedojdu na pevný břeh věčnosti. Druhou možností je dovolit Bohu, aby se stal mým průvodcem. Pokud se chytím Boží ruky, jsem v bezpečí už teď, přestože se ještě stále nacházím uprostřed hříchu, který se mne snaží zničit. Když se chytím Boží ruky, mohu se už teď radovat ze své záchrany – ze svého spasení.