Odpuštění je víc než zdraví

        Většina lidí, když začnou číst v evangeliích o Ježíši, obdivuje jeho moc, kterou projevuje při uzdravování i při kříšení lidí. Je to něco, co je fascinuje. Také mnozí křesťané, když čtou o darech, které dává Duch svatý, touží mít dar uzdravování.

        Podle Ježíše bychom měli raději u svého Spasitele obdivovat něco jiného. Hovoří o tom v následujícím příběhu: On však odcházel na pustá místa a tam se modlil. Jednoho dne učil a kolem seděli farizeové a učitelé Zákona, kteří se sešli ze všech galilejských a judských vesnic i z Jeruzaléma. Moc Páně byla s ním, aby uzdravoval.
A hle, muži nesli na nosítkách člověka, který byl ochrnutý, a snažili se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když viděli, že ho nepronesou zástupem, vystoupili na střechu, udělali otvor v dlaždicích a spustili ochrnutého i s lůžkem přímo před Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl tomu člověku: "Tvé hříchy jsou ti odpuštěny."
Zákoníci a farizeové začali uvažovat: "Kdo je ten člověk, že mluví tak rouhavě? Kdo může odpustit hříchy, než sám Bůh?"
Ježíš však poznal jejich myšlenky a odpověděl jim: "Jak to, že tak uvažujete? Je snadnější říci `Jsou ti odpuštěny tvé hříchy´, nebo říci `Vstaň a choď?´ Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy," řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů."
A ihned před nimi vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a chválil Boha.
Všechny zachvátil úžas a chválili Boha. Byli naplněni bázní a říkali: "Co jsme dnes viděli, je nad naše chápání." (Luk.5,16-26)

        Ježíš nás chce prostřednictvím tohoto příběhu naučit, že odpuštění a smíření s Bohem je pro nás z jeho pohledu daleko důležitější než samotné zdraví. Pro ateistu je to něco, co nikdy nemůže pochopit. Křesťan by s tím takový problém mít neměl.

        Tato úvaha mne vrací do doby, kdy mi umíral bratr. Moc bych si tehdy přál, aby se uzdravil. Nakonec ale zemřel, a já si v té chvíli uvědomil, jak jsem rád, že se ještě před svou smrtí snažil prožít smíření nejen s Bohem, ale i se všemi lidmi. Byl jsem rád, že jsem se s ním na jeho pohřbu mohl loučit "Brácho, nashledanou v Božím království."

        Podobnou myšlenku můžeme najít i v listu apoštola Jakuba. Dává nám radu, jak se zachovat, když je někdo z našich blízkých nemocný: "Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého." (Jakub 5,14-16)

        I z Jakubových slov je patrné, jak důležité je vědomí odpuštění pro toho, kdo je nemocný. Mít čisté svědomí a jistotu, že mne Bůh přijímá do svého království, je důležitější, než zdraví. Na to bych měl pamatovat vždy, když se modlím za uzdravení své i svých blízkých.

        Ježíš přeje zdraví každému z nás. Zatím ale žijeme na planetě, kde musíme počítat i s tím, že nás může postihnout nemoc, nebo dokonce i smrt. Ježíš říká, že uzdravení našeho svědomí je přednější než zdraví našeho těla. S touto vírou se nemusíme bát nemoci ani smrti. I kdyby nás nemoc nakonec porazila, Ježíš nás jednou vzkřísí do prostředí, kde už nemoc a smrt nebude. Apoštol Jan píše: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." (Zjevení 21,3+4)