Namlouval jsem si – zůstane to tak

Když se člověku daří dobře, nerad slyší, že by mohlo být hůř. To není jen náš problém. Podobné to bylo v každé době. Izraelský král David o tom dokonce před dávnými věky složil píseň.

        Nebudu ji tu citovat celou. Začnu až v místě, kde David říká slova, která mne zaujala:
"Když mně bylo dobře, cítil jsem se silný,
   namlouval jsem si v duchu: zůstane to tak.
    zapomněl jsem, Pane, že to ty mne držíš,
    jen jsem poodešel, padl na mne strach." (Žalm 30,7+8; Průvodce životem)
Mnohokrát jsem si v životě myslel, že jsem už tak silný, že mou vírou nemůže nic otřást. Možná jsem si připadal jako Eliáš po slavné události na hoře Karmel. Byl plný nádherných emocí. Druhý den přišla krize. Stačil vzkaz královny a Boží prorok si přeje umřít.

    Mám rád Davida, protože si na nic nehraje. Nepředstírá radost, když má srdce plné bolesti a strachu. Život ho naučil, že nemá smysl tajit hřích. Naopak, je třeba s ním co nejdříve přijít k Bohu.
"Znovu jsem se modlil, úpěnlivě prosil:
    ´Vrať se ke mně, Bože, poslouchej můj hlas!´
Jak ti budu sloužit, když můj život skončí,
   když budu zabit a dají mne do hrobu?
Cožpak prach tě bude chválit
   a hlásat tvoji věrnost?" (Žalm 30,9+10) Když čtete tato slova, nepřipomíná vám to něco? Mně tu David připadá jako malé dítě, které prosí: "Tatínku, odpusť mi to, já už to nikdy neudělám." A mně se přitom vybavují slova Pána Ježíše:"Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského..." (Matouš 18,3) Možná právě v tomto je Davidova duchovní velikost. Má víru dítěte.

     Proto může pokračovat ve svém zpěvu:
"Můj pláč jsi změnil v radostnou píseň,
   místo pytloviny mám svatební šat.
Tak ti opět prozpěvuji, Pane,
    tobě svatému Bohu zpívat nepřestanu,
    dokud budu žít." (Žalm 30,12-13)I v životě křesťana dochází k pádům, zklamání a slzám. Ani nám se nevyhýbají situace, kterým nerozumíme. David se v takových chvílích naučil jít za svým Bohem. Vyplakal se mu na rameni. Věděl, že když se Bohu svěří se svými obavami, něco se změní. Bůh mu jeho problémy ukáže ze své perspektivy.

    Možná nás v příštím týdnu čeká změna k horšímu. Možná nás potká něco, co v nás probudí strach z budoucnosti. Nebojme se to udělat jako David. Obraťme se na svého nebeského tátu.